Podzemní továrna Richard - Litoměřice (technická zajímavost) [40287]

Již v druhé polovině druhé světové války se německá průmyslová výroba stále častěji stávala terčem leteckých náletů.
Tehdejší německé ministerstvo pro obranu a válečnou výrobu, v jehož čele stál Albert Speer, bylo nuceno ve snaze zachránit válečně důležité podniky, přepracovat plány zbrojního průmyslu.

Aby nebyly ochromeny celé výrobní obory, začala se válečná výroba decentralizovat. S tím bylo spojeno i přemisťování důležité strojní výroby do nově budovaných podniků. Jedním z možných řešení bylo přemístění části strojírenské výroby do podzemí.

Na základě podnětu, který dal litoměřický Němec Zametzki, (velkoobchodník s železem, který byl současně akcionářem cihelny a vápenky J. Höring Litoměřice), byl v druhé polovině roku 1943 v obvodu Litoměřic na bývalém ČS. území (tehdy  – Sudety) vytipován i nenápadný vápencový vrch Bídnice, uvnitř kterého se již od 19. století těžil ve třech oddělených dolech vápenec.

Nejrozsáhlejší důlní podzemní prostory vlastnila pravděpodobně již od roku 1908 firma A. G. Kalk-und Ziegelwerke Leitmeritz (pozn. Jinde použito názvu Kalk- und Ziegelbrennerei Leitmeritz.), – název dolu „Steinbruches“
(Společnost ročně vytěžila asi 5 000 tun vápence. Podzemní těžba touto společností trvala až do roku 1943, kdy zaměstnávala 17 zaměstnanců s měsíční výtěžností okolo 800 tun vápence).

Zbývající samostatné doly těžily vápence ještě začátkem roku 1944 a jejich vlastnictví je připisováno takto:

• společnost Kalkbruch Josef Hőring.  – název dolu „Höring-Bruch“ (za války označeno jako Richard II)
• společnost Kalkbruch Josef Hőring.  – název dolu „Loboda-Bruches“ (za války označeno jako Richard III)

Dochází k jednání mezi zástupci firmy Leitmeritzer Kalk und Ziegelwerke (cihelna a vápenka J. Höring), Bergamt Teplitz-Schönau (Horní úřad v Teplicích) a Reichsamt für Bodenforsohung, Zweigstelle Freiberg (Říšský úřad pro pozemkové bádání, odbočka Freiberg).

Dne 7. 11. 1943 vyzývá Prof. Dr. Pietzsch z říšského oddělení pro výzkum podzemí Freiberg, litoměřickou firmu o zastavení prací v podzemí, a co nejurychlenější poskytnutí plánů podzemí Říšskému úřadu.

Následně začíná připravovat Speerovo ministerstvo pro zbrojení, ve spolupráci s ústředním úřadem SS-Wirtchafts un Verwaltungshau­ptmant a v dohodě s nacistickými úřady v Liberci a Litoměřicích – výstavbu podzemní továrny pro utajenou válečnou výrobu.

První vyměřovací práce provádí stavební inženýr Dünnleder a poslední úpravy stavebního projektu provádí 28 německých inženýrů, kteří přijeli na jaře 1944 převážně z Berlína.

V dubnu 1944 začíná urychlená výstavba a úpravy prostor pro výrobu; toto přineslo i masové nasazení vězňů,
zprvu z nedalekého vězení gestapa Terezín. Následně byl trvalý přísun sil zajištěn převážně z KT Flossenbürg a podpůrně z KT Gross-Rosen.

V březnu 1944 koresponduje Bergamtu Teplitz-Schönau (Horní úřad v Teplicích) s firmou „Autounion A. G. Chemnitz (tato firma později v továrně Richard I vyrábí součástky do motorů).
V obchodním rejstříku je z krycích důvodů vedena jako firma "Elsabe A. G.“.

Budovaná podzemní továrna dostává krycí název Richard (Bauvorhaben RICHARD). Někdy byla továrna označovaná i krycím jménem B 5 (B5 – Richard).

Označení B znamenalo stupeň připravenosti.
Druh výroby byl v továrnách vybírán podle připravenosti prostor pro výrobu. Tam, kde mohla být výroba započata ihned, bez úprav výrobních sálů (např. proto, že tam nějaká výroba probíhala již před válkou), bylo provedeno zařazení do projektu „A“.
Tam, kde bylo potřeba prostory nejprve upravit (rozšířit apod.), byla budoucí továrna dána do projektu „B“.

V případě továren Richard (I, II a III), se jednalo o projekty, které byly pod dozorem člena Jägerstabu pro zvláštní stavební otázky SS – generála Kammlera.

Poloha

přidat fotografie