Ondrášovka (pramen) [39695]

Minerální voda Ondrášovka je jednou z nejstarších přírodních minerálních vod v České republice. První písemné zmínky o prameni současné minerální vody Ondrášovky pocházejí z roku 1260, kdy byl tento unikátní pramen objeven Zdislavem ze Šternberka. Následně nechal tuto vodu Stephan ze Šternberka (1330 - 1357) prozkoumat a na základě výsledků ji označil za zdraví prospěšnou a všem obyvatelům v okolí udělil právo tuto léčivou a chuťově výbornou vodu bezplatně čerpat. Pramen byl tedy nejen zdrojem osvěžující pitné vody, ale také vody léčivé, která měla blahodárné účinky na zdraví obyvatel. Lidé si ji velmi brzy oblíbili a dávali jí přednost před ostatními nápoji. Nepili ji pouze pro uhašení žízně, ale i pro své zdraví a potěchu. U pramene se často zastavovali všichni, kteří cestovali po trase ze Šternberka do Opavy. Dlouho se této vodě říkalo „šternberská kyselka". Blahodárné účinky minerální vody na místní obyvatelstvo, které překypovalo zdravím, veselosti a pracovitosti, nezůstaly samozřejmě bez ohlasu. Prvnímu chemickému rozboru byla kyselka podrobena ve Vídni roku 1771 Heinrichem Johanem von Crantzem. Oblíbené a navštěvované lázně Lázeňská historie počíná rokem 1780, kdy vlastnictví pramene přešlo z majetku obce Moravský Beroun na knížete von Lichtensteina. Ten dal postavit pro lázeňské hosty budovu s minerálními lázněmi. Věhlas lázní se velmi brzy roznesl až do vzdálené Prahy, Vídně i Krakova a přivedl sem spoustu lázeňských hostů, kteří se léčili z různých onemocnění, například: nedostatku červených krvinek kurdějí křivice onemocnění sliznice žaludku a střev či onemocnění nervového systému Již roku 1811 byl z kapacitních důvodů postaven nový lázeňský dům. Ještě o rok předtím zde byl přijat na místo řádného lázeňského lékaře Dr. Ignatz Pudler, který pozvedl úroveň lázní až k takové oblibě, jaká později potkala i dobře známou a nepříliš vzdálenou Karlovu Studánku. Lázně vzkvétaly až do roku 1821, kdy byla studna zrenovována a do pramene začala pronikat sladká voda. Vinou neschopnosti správy pramene se dostala kyselka až k postupnému zániku. Časy dobré i zlé V letech 1839 - 1846 byl majitelem pramene jistý Josef Mayer z Moravského Berouna. Z historických pramenu se dochovalo, že v té době zde bylo vrchnostní zařízení pro minerálku a kyselku, které bylo hojně navštěvováno především v letních měsících pacienty, kteří trpěli nervovou labilitou a dnou. Dr. Crantz tehdy jako složky minerální vody uvádí: kyselé kvašení minerálů, rozpuštěná železitá látka, absorbující zemina a alkalickými látkami přesycená studniční sůl. Dalším majitelem pramene a lázní byl v letech 1846-1853 chirurg a porodník z Deutschhause Florian Sirsch. O udržení kyselky se velice staral a činil různá opatření pro zachování lázní. Avšak požár starého lázeňského domu a přilehlého salonu v roce 1850, společně s neorganizovanými dodávkami vody způsobily, že se lázním nedařilo.  V následujících letech se ve vlastnictví pramene a lázní vystřídalo několik dalších majitelů, ale teprve rok 1879 přinesl opět zašlou slávu. Místnímu mydláři Florianu Matznerovi se totiž podařilo po velkém úsilí najít nový silný pramen. Voda z tohoto pramene byla perlivá, příjemné chuti, beze všeho zápachu a dobře snášenlivá v kteroukoliv denní dobu. Stejně jako předešlá kyselka byla vhodná i k zevnímu léčivému použití.   V roce 1882 odkoupil pramen Johann Kothny a roku 1897 jej předal do rukou svého syna Antona Kothnyho. Následující období přineslo znovu rozkvět: v roce 1913 byl postaven nový lázeňský dům a roku 1919 byla dokonce vybudována železniční trať z hlavního nádraží v Ondrášově až k minerálním pramenům (Josefův pramen, pramen Marie Terezie, pramen Elitis a pramen Lition). V roce 1925 nechal majitel Anton Kothny vybudovat novou obytnou a správní budovu a roku 1929 rozšířil i vanové lázně. V roce 1931 bylo vybudováno i nové nekryté koupaliště - hojně navštěvované dospělými i dětmi, zejména v neděli. Následně se však neblaze do historie zapsalo období okupace a druhé světové války.  Po druhé světové válce přešla zřídla pod národní správu a stáčírna minerální vody v Ondrášově byla postupně modernizována a rozšiřována. Již od roku 1954 se Ondrášovka vyráběla i ve formě ochucené minerální vody.   V roce 1993 byla stáčírna privatizována společností Helios Praha, spol. s r.o.,která provedla stavební a technologickou modernizaci. V roce 1994 byla dokončena výstavba 3,5 km dlouhého minerálkovodu, který umožnil využívat minerální vodu z nového zdroje Sedm Dvorů. O rok později byla dále dokončena stanice odželeznění, která odstranila do té doby nepříjemnou vlastnost Ondrášovky, kdy se díky vyššímu obsahu železitých solí tvořil na dně láhve jemný sediment. V témže roce byla uvedena do provozu linka na stáčení Ondrášovky do PET lahví o objemu 1.5 l.   Od července roku 2002 začala stáčet minerálku Ondrášovka a minerální vodu z přírodního léčivého zdroje Šaratica společnost Ondrášovka s.r.o., která 1.1. 2006 zfúzovala se společnosti MARILA BALÍRNY a.s. a stala se tak jedním z jejích výrobních závodů. Následně byla v roce 2007 společnost MARILA prodána, byla provedena základní restrukturalizace a došlo k následnému oddělení provozů a vyčlenění výroby minerální vody. Výrobcem minerální vody Ondrášovka a minerální vody z přírodního léčivého zdroje Šaratica je tedy společnost ONDRÁŠOVKA a.s.

Poloha

přidat fotografie