Nadějkov (zámek) [39330]

Pozdně barokní zámek vznikl přestavbou vodní tvrze ze 14. století. Zámek je jednopatrový trojkřídlý, jeho hlavní část je protáhlá, boční křídla vybíhající do dvora jsou naopak poměrně krátká. Celý objekt je krytý mansardovou střechou. Průčelí z roku 1781 se vyznačuje bohatými ozdobnými profily nadokenních říms i podokenních výplní. V hlavním křídle je ve střeše věžička s fungujícími hodinami.  ve druhé polovině minulého století byla v zámku škola, po roce 1989 byl vrácen do soukromých rukou a znovu upravován. Pro veřejnost je nepřístupný.

Z historie zámku

V písemných pramenech se ves Nadějkov poprvé uvádí až roku 1373 v souvislosti s majitelem tvrze a celého panství Ahníkem z Nadějkova, který svědčil v soudním sporu mezi Jaroslavem z Vepic a opatem Milevským. Další zpráva z roku 1416 se týká se majetku Jindřicha z Nadějkova, purkrabího na Příběničkách a v Příbrami. V místech dnešního zámku tehdy stávala kamenná tvrz, obehnaná vodními příkopy. V roce 1434 se připomíná Jan z Nadějkova, který zdobil svůj erb supí hlavou.

Od roku 1510 náležel Nadějkov Diviši Doudlebskému z Doudleb a v majetku tohoto rodu zůstal přes 150 let. Bedřich Doudlebský z Doudleb v letech 1570 až 1584 nechal tvrz přestavět v renesančním slohu a obklopil ji rybníky. Poslední z rodu Doudlebských z Doudleb, kteří vlastnili Nadějkov, byl Jiří František. Roku 1666 byl stíhán pro pytláctví v lesích chlumeckých, a pravděpodobně kvůli ostudě, kterou z toho měl mezi okolním panstvem, prodal roku 1688 nadějkovské panství Mikuláši z Germersheimu v Harpershofu, měšťanu z Menšího Města pražského. V této době bylo v Nadějkově jen 18 stavení a asi 150 obyvatel.

Majitelé Nadějkova se pak často střídali. Krátce jej držel jej Martin Antonín de Lasaga, od nějž jej roku 1668 odkoupil Jan Franc, měšťan Nového Města Pražského. Vdova po Janu Franzovi Kateřina Barbora se podruhé provdala za Volfganga Ondřeje Zikmunda Kührnberka, který po její smrti roku 1702 Nadějkov zdědil, ale zemřel ještě v témže roce.

Pro velké dluhy byli nad statkem ustaveni správci Jan František Löw a Jan Paul Krauseneck.

Toto panství roku 1703 zakoupil Václav Norbert Oktavián Kinský ze Vchynic a Tetova (1842-1719).

V roce 1724 dědici hraběte Kinského Nadějkov prodali. Novým majitelem se stal rytířJiří Bořek Dohalský z Dohalic.

Hrabě Dohalský upadl do dluhů a jeho zdejší majetek připadl v roce 1730 hraběti Václavu Ignáci Deymovi ze Stříteže. Od jeho syna Františka Antonína odkoupila roku 1753 panství Apolonia Scherzová,  baronka z Kleinmühle.

V roce 1756 přešla přes obec vojska francouzská a pruská. Krátce na to, dne 15.srpna 1756, zámek zcela vyhořel.

Roku 1761 zakoupil tvrz i hospodářství Antonín Ferdinand Feuerstein, který v tomto roce odešel jako c.k. generál polní zbrojmistr na odpočinek. Zemřel roku 1781 ve stáří 89 let a byl pohřben v kostelní hrobce.

Panství zdědil jeho synovec Antonín, který byl roku 1783 povýšen do hraběcího stavu. Roku 1781 dokončil přestavbu tvrze do podoby barokního zámku – od této doby má věžičku s hodinami. Svému strýci nechal zhotovit mramorové poprsí, které je dnes umístěno spolu s erbem Feuersteinů v kostele. Erb Feuersteinů se skládá  ze čtyř polí, v nichž jsou dva lvi a dva kamzíci, uprostřed dorůstající a couvající měsíc a znak Sterneberků – hvězda (manželka Antonínova byla Johana ze Sternberku).

Antonín Feuerstein roku 1803 prodal nadějkovské panství pražskému měšťanovi a velkoobchodníkovi Janu Tuskanymu. Jan Tuskany nechal u zámku vystavět zděný špýchar se sedlovou střechou a stáje vedle vinopalny. Zemřel roku 1835 a majetek odkázal svým šesti vnoučatům, potomkům svého syna Jana Václava Tuskanyho, který je pohřben na zdejším hřbitově (jeho pomníček ve hřbitovní zdi se nezachoval, byl odstraněn v roce 1967 při rozšiřování hřbitova.) Nadějkov vykoupil od ostatních dědiců Josef Plešner, manžel Kateřiny Tuskany a v roce 1843 jej odprodal Karlu hraběti Wratislavowi z Mitrowic. V tomto roce měl Nadějkov 42 domů a 469 obyvatel.

Karel Wratislaw z Mitrowic zemřel roku 1844 ve věku 35 let. Nadějkov zdědila jeho tehdy tříletá dcera Karolína. Za poručníka jí byl ustanoven otcův bratr, hrabě Rudolf Konstantin Wratislaw z Mitrowic, místodržitelský rada v Praze. Byl to vlastenecký hrabě, velký příznivec faráře Antonína Čechoslava Fikara. Jeho prostřednictvím obdržel Nadějkov poštu již 1.1.1848, kdy pošta byla jen ve Voticích, Sedlčanech a Sudoměřicích. Měl velké zásluhy i na tom, že byl Nadějkov dekretem z 31.3.1848 císařem Ferdinandem povýšen na městys s právem konání  čtyř výročních trhů.

Hraběnka Karolína se roku 1858 se provdala za Ludvíka hraběte Kokořowce, se kterým se však po 10 letech rozvedla. Nadějkovského panství se ujala v roce 1862.

Karolína hraběnka Kokořowcová z Kokořowa během svého života odprodávala jeden dvůr za druhým, takže posléze zbyl už jen velkostatek Nadějkov s dvorem Větrovem. Po roce 1863 provedla v zámku značné vnitřní úpravy, jeho vnější barokní podoba však zůstala zachována. V letech 1863-73 obnovila zanedbaný zámecký park, v roce 1894 přestavěla bývalý pivovar na malířský ateliér. Malíře  měla v oblibě a podporovala je, nějaký čas se na zámku zdržoval i český krajinář Václav Jansa. Hraběnka zemřela v roce 1917 a je pochována na místním hřbitově v hrobce, vystavěné roku 1903.

Zámek odkázala akademickému malíři Karlu Beckovi, (1866-1941), jenž s ní v Nadějkově pobýval až do její smrti a je autorem oltářního obrazu v místním kostele. Hraběnčina dcera Zdeňka v té době pobývala v cizině, zemřela v roce 1926. Karl Beck se roku 1920 oženil se svou ovdovělou sestřenicí Terezií, která měla dvě dcery. Společně v Nadějkově bydleli až do roku 1937, kdy prodali zámek s velkostatkem rodině Segerově a odstěhovali se do Würzburku v Bavorsku.

Ludvík a Anna Segerovi, pachtýři státního statku v Blahoticích u Slaného, koupili nadějkovský velkostatek za 2 365 000 Kč ve výměře 499 ha, z čehož bylo 292,46 lesů. Před 1. pozemkovou reformou činila výměra velkostatku 628 ha. Manželé Segerovi většinu zámeckých cenností, hlavně obrazů a sbírek odvezli a prodali, z části parku zřídili výběhy pro dobytek. Ludvík Seger odprodal větší část lesů a dvůr Větrov s pozemky Selectě, společnosti pro pěstování osiva a sadby. Jednalo se i o prodeji zámku se zbývajícími pozemky, ale bylo v roce 1939 přerušeno okupací. Segerovi byli židovské národnosti, byli proto transportováni do koncentračního tábora a zámek přešel pod nucenou správu.

Za druhé světové války byly v zámku ubytovány děti z Německa – Hitlerjugend – až do jara 1945, kdy pěšky odcestovaly do Bavor. Park dále pustl a rovněž tak scházela zámecká budova, šindelem krytá, takže po válce bylo vše ve stavu velmi sešlém.

Po roce 1945 se do Čech vrátil Milan Seger, který jako jediný z rodiny přežil. V Čechách dostudoval agronomii a dne 1.září 1946 převzal svůj majetek a krátce v Nadějkově hospodařil.

Společnost Selecta měla zájem celý velkostatek Nadějkov odkoupit, chtěla v Nadějkově provozovat lihovar, cihelnu,  tovární výrobu mořidel a rekreační středisko v zámku a parku. Zdejší občané však více toužili po parcelaci a přídělu půdy od velkostatku do soukromého vlastnictví a tak z těchto projektů sešlo.

V květnu 1948 byla  část parku rozparcelována na zahrádky přilehlých domků a stavební místa. Mnoho stromů bylo již dříve vyporáženo a po parcelaci došlo i na ostatní keře a stromy v rozparcelované části. Plot kolem parku se rozpadl a byl pomalu občany spotřebováván na otop. Budovy byly rozděleny mezi dvorské zaměstnance, zámek s parkem připadl Místnímu národnímu výboru, který rozhodl o tom, že do něj bude umístěna škola.

Milan Seger se odstěhoval do Izraele.

Do zámecké budovy, kde se dělaly jen menší opravy, byla zprvu přemístěna 4. třída školy a školní kuchyně. Byl zde i byt ředitele školy, oddací síň a knihovna. S opravou střechy zámku se začalo v září 1951. Když se 5.12.1951 zřítila v zámecké budově část chodby, bylo nařízeno budovu vyklidit. Po vypracování projektu byla v roce 1952 zahájena přestavba zámku. Byla pořízena nová střecha, pokrytá hliněnými taškami a pracovalo se na vnitřních úpravách.

V roce 1954 měla být zámecká budova dána škole do užívání, ale dne 5.2.1954 od dřeva uskladěného u kamen vypukl požár, který zachvátil střechu východní části až pod věž, která rovněž plamenům padla za oběť i s věžními hodinami. Místní hasičský sbor byl sice záhy na místě požáru, ale dlouho trvalo, než se mu povedlo uvést do provozu stříkačku. Přijely i hasičské sbory z Jistebnice, Pohoří, Květuše, Chyšek a Milevska. Vzhledem k tomu, že budova byla pojištěna proti požáru, bylo možné v rekonstrukci pokračovat. Střecha byla obnovena a věž vystavěna v původním provedení. Budova byla vybavena ústředním topením a mimo učebny byla zřízena i školní kuchy­ně a jídelna, spolu s bytem pro ředitele a školníka. Oprava si vyžádala přibližně 3 miliony korun, na financování se podílela Státní památková správa v Praze, Odbor školství KNV v Českých Budějovicích a ONV v Milevsku. Řadu brigádnických hodin odpracovali i místní občané.

Slavnostní otevření školy v zámecké budově se konalo 27.9.1959. V přízemí byla umístěna knihovna, od roku 1960 mateřská škola a školní jídelna. V roce 1961 bylo u západního křídla budovy upraveno hřiště na místě bývalé užitkové zahrady zámku.

Při bourání bývalého ateliéru byla v roce 1963 nalezena nadační kniha (kniha církevního jmění) z let 1725-1868, na jejímž začátku je uveden výpis ze závěti Jana France o zřízení nadace pro školu a kostel. Nadační kniha je dnes uložena v Milevském muzeu.

V letech 1964-5 byla v parku u školy provedena v akci Z výstavba pavilonu dílen.

V roce 1969 byly zbořeny neudržované stodoly bývalého velkostatku, ve kterých JZD Petříkovice skladovalo píci, a šindelem krytý panský mlýn.

V roce 1977 byl zbořen altánek nad zámkem (na rohu ulice Ke špejcharu). Byl to čtverhranný domek s okrouhlou světničkou a síňkou, asi 40 m od brány zámku. Je možné, že sloužíval jako vrátnice.

V roce 1982 se mateřská škola přestěhovala ze zámku do nové budovy. V letech 1986-7 proběhla rozsáhlá oprava budovy zámku: nová fasáda, oprava střechy.

Šindelová krytina na střeše zámecké věže byla v roce 1990 nahrazena měděným plechem.

V roce 1993 byl zámek vrácen synovi původních majitelů, panu ing. Milanu Segerovi. Škola platila roční nájemné 310 000 Kč.  V roce 1994 získala obec od státu dotaci a přistoupila k výstavbě nové školní budovy. V zámku se vyučovalo do koce školního roku 1995-96, knihovna byla ze zámku přemístěna do budovy obecního úřadu již v roce 1995. Dne 2. června 1996 se v zámku konal Den otevřených dveří se setkáním bývalých žáků a učitelů.

Od září 1996 se škola přestěhovala do nové budovy. V zámku bydlel a hospodařil ing. Amir Seger, mladší syn majitele Milana Segera. Nechal vypracovat projekt, v němž se počítalo se zřízením pokojů s příslušenstvím pro 20 hostů a  restaurace se 35 místy v 1. patře pravého křídla zámku. V přízemí měla být kuchyně se zázemím pro zaměstnance. V roce 1997 bylo 7 místností v 1.patře vybaveno sociálním zařízením a připravena zasedací místnost v bývalé tělocvičně. V přízemí byla zrekon­struována kuchyně a jídelna a připravena místnost pro budoucí restauraci. Byla vybudována čistička a plynové vytápění zámku a obnoveno nouzové schodiště z 1.patra.

Po smrti Milana Segera zdědil zámek a přilehlé pozemky jeho starší syn Rony Seger, který trvale žije v Izraeli. Amir Seger se odstěhoval do Prahy a z plánů na využití zámku sešlo.

Budova špejcharu z roku 1818 byla zbořena. Část pozemků a lesů byla rozprodána různým vlastníkům. Zámek koupila v roce 2008 akciová společnost Galileo Veritas, která o jeho dalším využití mlčí. Část pozemků včetně parku koupila MUDr. Horáková. V parku od roku 2012 probíhá rozsáhlá rekonstrukce, podpořená dotací z Operačního fondu životního prostředí. Záměry vlastníků s parkem ani zámkem nejsou známé.

Poloha

přidat fotografie