Muzeum zlata - Nový Knín (muzeum) [39031]

Muzeum se nachází v historické budově tzv. Mincovny z 15. století na náměstí Jiřího z Poděbrad, někdejším sídle perkmistrovského úřadu v královském horním městě na březích zlatonosné říčky Kocáby. Expozice přibližují historii těžby a zpracování zlata na Novoknínsku od nejstarších dob až do 20. století, dějiny města, místní řemesla a průmysl či historii mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí.

Nový Knín, královské zlatohorní město, má v současné době více než 1700 obyvatel. Město sestává z původních obcí Nový Knín, Starý Knín, Sudovice, Kozí Hory, Chramiště a Libčice.

První stopy lidstva v novoknínské krajině se objevují již v mladší době kamenné. Dokazují to nálezy dvou kamenných broušených seker. Místo lákalo svými nálezy zlata, jak o tom svědčí zachované stopy po kutání (pinky), štoly či archeologické nálezy, z nichž některé jsou prezentovány i ve zdejším muzeu.

O významu Knína svědčí první písemná zmínka z roku 1186 o historické události mající velký význam pro celé další období české státnosti. Toho roku zde byla na knížecím přemyslovském dvorci uzavřena smlouva, známá jako "Knínský smír", o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek. Tato smlouva byla výsledkem mírového jednání mezi českým knížetem Bedřichem a moravským markrabětem Konrádem Otou. Skutečnost, že toto jednání proběhlo právě v Kníně, podtrhuje nemalý význam tohoto místa v oněch dobách. K tomuto období se váže i jeden z nejcennějších exponátů muzea, tzv. vikinský náramek.

V letech 1218 a 1219 tu přebýval Přemysl Otakar I. a roku 1341 další náš panovník Jan Lucemburský. Písemná zmínka z roku 1321 hovoří o zdejší osadě. Rozvoj těžby zlata v následujících letech přivedl do těchto končin hlavně horníky. Městečko se povzneslo natolik, že již v roce 1379 mělo vlastní školu. Jeho rozvoj však přerušily husitské války. Město bylo vypáleno a při požáru shořely i vzácné listiny, zejména privilegium, které Novému Knínu udělil v roce 1437 král Zikmund Lucemburský. Teprve král Jiří z Poděbrad stvrdil písemně všechna jeho dosavadní práva - osvobození od daní, svobodu v zakládání dolů, právo odběru dřeva z královských a špitálských lesů, právo pastvy dobytka na královských lukách, právo lovu zajíců i ptáků na obecních pozemcích a ryb v obecních vodách, mílové právo ve vaření a čepování piva a právo popravy v okruhu jedné míle od města.

V 16. století se Nový Knín dočkal největšího rozkvětu. Řadil se ke královským zlatotohorním městům, spolu s městy Jílové a Kašperské Hory. Jako jiná horní města byl i Nový Knín spravován nejvyšším mincmistrem.

Těžká rána zasáhla Nový Knín během třicetileté války v roce 1639. V říjnu vtrhla do města švédská vojska generála Bannera, celé jej vydrancovala a vypálila, obyvatele z větší části pobila. Mnoho let ležel Knín v troskách. Zbylí obyvatelé získali roku 1680 potvrzení svých práv od krále Leopolda I. Habsburského, ale někdejší blahobyt se již nevrátil. Pozdější snaha o obnovení těžby již nevedla k úspěchům, i když tyto aktivity zde existovaly až do 2. poloviny 20. století. Význam města byl poněkud povznesen roku 1776 za císařovny Marie Terezie založením Včelařské školy, jediné svého druhu v Čechách. Správní reforma v roce 1850 zbavila Nový Knín jeho starobylých výsad královského horního města a ukázala mu, jak nepříznivé překážky jej čekají na cestě k dalšímu rozvoji. Výstavba železnice v roce 1897 z Prahy do Dobříše, která míjela Nový Knín ve vzdálenosti 2,5 km, přinesla jen chabou nápravu. Hospodářské podmínky rozvoje lokality se zhoršovaly.

Nový Knín byl odkázán především na řemeslnou a zemědělskou výrobu a na obchod. Rozmach těchto činností v první polovině 20. století přerušila II. světová válka a po únoru 1948 komunistický režim. V současné době se mění tvář města, ovlivněná napravenými vlastnickými vztahy po listopadu 1989. Památková ochrana byla v roce 1990 zajištěna vyhlášením městské památkové zóny. V roce 1996 byl obnoven Novému Knínu statut města.

Historie Nového Knína obsahuje jednu zajímavou, přesto poměrně neznámou kapitolu, která dnes městu umožňuje udržovat partnerství s italským svazkem obcí Valle di Ledro. Nový Knín poskytl v době 1. světové války útočiště vysídleným Italům, kteří museli opustit své domovy v tyrolském údolí, protože jím vedla válečná fronta.

Na svoji bývalou slávu královského zlatohorního města již Nový Knín v budoucnu asi nedosáhne, ale jako historické a turistické centrum, které není poškozeno zemědělskou a průmyslovou velkovýrobou, může sehrát pozitivní roli v dalším vývoji zdejšího malebného kraje. K tomuto cíli chce přispět i Muzeum zlata Nový Knín, pobočka Hornického muzea Příbram, umístěné v historické budově tzv. Mincovny na náměstí Jiřího z Poděbrad. Muzeum d okumentuje montánní činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami města. V 15. století se zde vytěžené zlato zpracovávalo a poté odesílalo do mincoven v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1561 budova sloužila jako sídlo perkmistrovského úřadu. Renesanční, v jádru gotický dům, byl přestavěn barokně, empírové průčelí pochází z roku 1801.

Expozice umístěné v prvním patře objektu seznamují s historií těžby a zpracování zlata na Novoknínsku, s dějinami města, místními řemesly a průmyslem a s historií mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí. V okolí Nového Knína jsou pro turisty k dispozici naučné stezky s geologicko hornickou tematikou. Provázejí po stopách důlní činnosti, které jsou patrné dodnes, zejména na katastrech obcí Čelina, Chramiště, Kozí Hory, Libčice, Mokrsko a dalších.