Libhošť (obec) [38775]

Doklady u založení obce neexistují, stejně jako u mnoha okolních obcí. Různé domněnky o tom, že obec byla založena ještě v době před tzv. „velkou kolonizací" před r. 1230 nelze doložit. Její nejstarší historické období je spjato patrně s výstavbou hradu Štramberk a všeobecně s osudy štramberského panství. Kdy byl hrad Štramberk přesně vystavěn ale nevíme. Od dob Tomáše Pešiny z Čechorodu se datují stále nepotvrzené dohady o tom, že jej postavili a také drželi Templáři, ale byl to asi původně hrad zeměpanský, který dal zřejmě vystavět moravský markrabí hrabě Jan Jindřich až na sklonku XIII. století. Teprve r. 1359 vzniklo v podhradí městečko stejného jména. Jan Jindřich hrad s městem a celým panstvím udělil po roce 1378 v léno Voku II. z Kravař. Lze se tedy důvodně domnívat, že v tomto období již Libhošť existoval, dokonce s kostelem a farou, a byl součástí jeho panství. První písemná zmínka o Libhošti je ale až z r. 1411 v listině, kterou pan Lacek z Kravař, pán na Helfštýně, který zdědil panství Štramberské, udělil obcím svého panství odúmrť , tj. právo obsazovat odumřelé (opuštěné) domy a statky vlastními zdroji obce. Mezi jinými obcemi je zde výslovně jmenována i obec Libhošť. Lacek z Kravař patřil mezi nejvýznamnější šlechtice Českého království, zastával úřad nejvyššího sudího. Byl horlivým zastáncem Jana Husa a iniciátorem protestního spisu českých pánů císaři Zikmundovi po Husově upálení. Na své panství povolal bratrské kněze, kteří podávali svátosti pod obojí způsobou. V té době byla patrně i libhošťská fara obsazena husitským knězem. Po Lackově smrti (1416) vliv husitství zde z části zeslábl. Teprve v po roce 1427, kdy husitská vojska zřídila svoji stálou posádku v Odrách, bratrský vliv patrně opět zesílil. Bratrský kněz s bratrskou školou se v obci udržel až do r. 1622, možná i déle. Dosvědčují to listiny, které byly nalezeny v kopuli původního libhošťského kostela, dnes bohužel nezvěstné. Zmiňují se o nich ale hned dva zdejší faráři, páter Jan Ondroušek a p. Josef Slavíček. Styk Libhošťanů s bratrským sborem ve Fulneku dokládají „Registra obce Libhošťské". Jde o tzv. „gruntovnici", psanou vynikající češtinou, která zahrnuje období let 1587 až 1694. Územím obce patrně procházela i jedna z větví tzv. „Jantarové stezky". Na ni asi později navázala jedna z tehdejších zemských cest, spojující hrady Starý Jičín a Hukvaldy (s městy Nový Jičín a Příbor), s odbočkou přes Rybí na Štramberk. Až donedávna se jako tzv. „Příborský chodník" dala její trasa v terénu vystopovat po severním úbočí Libhošťské hůrky od Lamberka (část Nového Jičína) přes Závišické paseky k Příboru. Významná památka v krajině byla zničena rozoráním v období „socializace" venkova. Na této trase se nacházel pramen vynikající vápenaté vody, který byl od pradávna opředen mnoha pověstmi. Nejčastěji v souvislosti s návštěvou věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Údajně zde byla nalezena kamenná křtitelnice, která je nyní vystavena před hřbitovní bránou v obci. Když se kolem r. 1434 zmocnil Štramberského panství Vilém Puklice z Pozořic, někdejší hejtman husitské posádky v Odrách, začal podnikat spolu s Bočkem z Drahotúš časté kořistnické nájezdy do okolí, údajně přepadali i kupce na tehdejším Příborském chodníku. Podle některých autorů byl v té době vybudován na ochranu pocestných na severní straně Libhošťské hůrky malý dřevěný hrádek. V roce 1471 přešlo celé panství do rukou Jindřicha z Boskovic, který o dva roky později získal sňatkem i celé panství Starojické. V roce 1523 přešla obě panství do vlastnictví Žerotínů. Roku 1533 došlo k opětovnému rozdělení panství. Bedřich ze Žerotína získal ke Štramberskému panství i město Nový Jičín. Štramberk přestal již být sídelním městem vlastníka panství, sídlem se stal Nový Jičín. V roce 1533 se Nový Jičín vykoupil z poddanství, stal se městem komorním a vlastníkem celého panství, včetně obce Libhoště. V té době byla založena i libhošťská „gruntovnice", která uchovává velmi cenná svědectví o poměrech v obci, mimo jiné dokládá i příjmení jejich obyvatel. Mnohá z nich se udržela v obci dodnes. Nový Jičín se v roce 1618 stal významným podporovatelem odboje proti císaři Ferdinadu II., za což jej císař potrestal v r. 1624 odebráním všech výsad. Město a celé panství štrambersko-starojické a s ním i obec Libhošť přešlo do poddanství jezuitského konviktu v Olomouci. Libhošťanům byla uložena robotní povinnost, mimo jiné též ke Dvoru v Bernarticích n. Odrou. V té době vznikla tzv. Bernacká cesta a Bernacký chodník, který vedl z Libhoště přes les Roveň do Šenova a Bernartického Dvora. Zatímco sedláci museli kvůli robotním povinnostem přikoupit další páru koní, chalupníci a domkaři po nově vyšlapané a vyježděné cestě chodili pěšky. Bylo to období všeobecného úpadku a vzdělanosti v obci. Pole zůstávala ladem, místo orné půdy byla většina katastru zalučněna. Libhošť byl pak po dlouhou dobu znám svou produkcí kvalitního sena, které se vyváželo až do Ostravy. Byla zrušena farnost, kněz docházel do obce jen občas ze Šenova, nebylo nikoho, kdo by vyučoval mládež. Nový rozvoj obce započal až po roce 1766, kdy v Libhošťské fojtství zakoupil Leopold Herzmansky, syn fojta z Tošovic. Sám o sobě prohlašoval, že jsou potomci českého zemanského rodu pánů ze Slupna. Jejich předkové prý po bitvě na Bílé hoře emigrovali jako Čeští bratři do Polska, odkud se jedna větev vrátila a přestoupila na katolickou víru. V roce 1772 obce Bernartice a Libhošť vyslaly do Vídně k následníku trůnu Josefovi tajnou deputaci s prosbou o přezkoumání jejich velkých robotních povinností. Poselstvu se přes značné problémy (byli po cestě pronásledování úředníky přerovské krajské kanceláře) podařilo získat audienci u samotného následníka trůnu. Jezuitský řád byl o rok později zrušen a celé panství strarojicko - štramberské i s Libhoštěm přešlo pod tzv. Tereziánskou nadaci, z jejíchž výnosů byl financován náboženský fond. V roce 1776 vyslala císařovna Marie Terezie na Valašsko a Lašsko zvláštní misi mikulovského probošta, fulneckého rodáka Leopolda Haye, který patrně navštívil i Libhošť. Na základě jím předložené zprávy byla na osobní interes císařovny Marie Terezie příborským radním převedena fundace kostelíka sv. Františka v Příboře v částce 8 tis. zlatých na výstavbu nového kostela a kaplanky v Libhošti. Nový kostel, zasvěcený sv. Jakubovi staršímu, který nahradil již zchátralý původní dřevěný kostelík, byl vystavěn v r. 1777 současně s farní budovou, v níž byla jedna místnost vyhrazena škole (učírna). V roce 1778 byl ustanoven prvý placený učitel Václav Kotek z Liptálu a farář p. Kyselý, rodák z Mořkova. Byly založeny samostatné libhošťské matriky (rodná, svatební, úmrtní). V roce 1784 byla přes obec stavěna nová strategická silnice tzv. „císařská", která propojila Vídeň s Krakovem a Haličem. Byla to mimořádná pracovní příležitost pro sedláky, kteří dováželi kámen z Libhošťské hůrky, který se na místě roztloukal na štět. V té době proběhlo v obci i vyměřování tzv. Josefovského katastru. Bylo naměřeno 2 584 měřic orné půdy, 210 měřic zahrad, 998 měřic luk, 83 měřice lesů a 34 měřic návsí. Celková výměry katastru obce činila 782 ha. Ve srovnání s okolními obcemi je to poměrně málo. Nová cesta přinesla do obce nové pracovní příležitosti. Obec získala velmi dobré dopravní spojení. Nastal rozmach formanství, sedláci jezdili až do Uher, Krakova, Olomouce a j, poskytovali přípřeže dálkovým formanům do libhošťských kopců. Je zaznamenán rozvoj řemesel, zejména kovářství a kolářství, ale i výroba povozů a zejména kočárů. Nové dopravní spojení brzy ale ukázalo Libhošťanům i svou druhou, negativní stránku. Silnici začaly využívat cizí armády k přesunům na evropská bojiště. Obce se plně dotkly napoleonské války. Prvý velký přesun ruských vojsk zaznamenal učitel Václav Kotek ve své prvé libhošťské kronice v r. 1798. Šlo o přesun ruské armády v počtu 25 tisíc mužů do Dolních Rakous, o rok později prošla obcí další 27 tisícová armáda do Bavorska. V roce 1800 se ruská vojska stejnou cestou vracela. Vojáci byli zesláblí, hladoví, chodili žebrat po staveních. V roce 1805 prošel obcí opět značný počet vojsk. Po bitvě u Slavkova se vojáci vraceli ve velmi zuboženém stavu, kronikář zaznamenal až těžko uvěřitelné věci. V okolí a též v Libhošti vojáci rozšířili neznámou nemoc, na kterou umřelo mnoho obyvatel. Napoleonské války značně vyčerpaly Rakousko. Došlo proto ke zvýšení daní (kontribuce), která postihla i obec Libhošť. Obec v tom roce musela zaplatit do státní pokladny 6 764 zlatých. Sedláci museli vozit rež /žito/, seno a oves až do Olomouce, Svitav a Prostějova. K vojsku muselo nastoupit 14 mladých mužů, naštěstí se všichni vrátili. V roce 1811 vyhlásilo naprosto vyčerpané Rakousko státní bankrot. Objevily se poprvé papírové peníze, zvané bankocetle. Měnová reforma 1:5 postihla mnoho lidí, nejvíce učitele Kotka, který měl mnoho dlužníků. Ze znehodnocených měďáků se dělaly dokonce kotle. V roce 1815 je zaznamenána v obci poslední událost spojená s napoleonskými válkami. Šlo o návrat ruských vojsk z bitvy u Drážďan, kde došlo k definitivní Napoleonově porážce. K roku 1817 zaznamenal kronikář velkou neúrodu a z ní pramenící drahotu. Rozmohlo se všeobecné žebrání. Chléb se pekl jen z ovsa, chudí lidé z otrub, a ještě ho nebylo. Lidé pařili a jedli trávu, ale nikdo z toho prý neumřel. V roce 1831 - 32 v okolí vypukla epidemie cholery, Libhošť byl naštěstí ušetřen, přesto vrchnost nařídila rozšíření hřbitova. Cholera se však vrátila v roce 1836, tentokrát obec zasáhla naplno. Zemřelo 36 lidí, v některých číslech zemřeli dokonce všichni. V roce 1862 byla v obci postavena prvá škola jako samostatná budova. Až dosud se vyučovalo na zdejší faře. V tomto období se začala projevovat i vlna vystěhovalectví do Ameriky, která se šířila v širokém okolí. Z obce se postupně vystěhovalo více jak 20 rodin. V roce 1866 při poslední válce mezi Rakouskem a Pruskem obsadilo Libhošť pruské vojsko. Z tohoto období se zachovalo v ústním podání několik pověstí a historek. V roce 1877 zakoupil libhošťské fojtství Josef Raška, majitel rozsáhlého fojtství v Kopřivnici, kde se začaly vyrábět kočáry, které předznamenaly vznik automobilové výroby. Josef Raška byl v Libhošti horlivým podporovatelem školy a dětí. Škola po přestavbě na patrovou budovu byla v roce 1884 rozšířena na čtyřtřídní. Téhož roku byl v obci založen prvý veřejný spolek, sbor dobrovolných hasičů. Při sčítání lidu v roce 1890 měla obec 190 čísel a 1252 obyvatel. V obci převažovali v té době už tovární dělníci a kovozemědělci. V roce 1893 se Libhošť plně zapojil do organizování Národní slavnosti, v Loučce, která byla přípravou na Národopisnou výstavu v Praze. Místní tance a zpěvy s mládeží nacvičovali studenti pražských vysokých škol bratranci Vahalíkové z Janovic a Jan Šindler z Libhoště, kteří chodili od vesnice k vesnici.

Poloha

přidat fotografie