Kostel sv.Václava - Mcely (kostel) [38444]

Kostel sv.Václava se zvonicí, která má dřevěné patro a hřbitovem stojí na výrazné ploché ostrožně v jižním svahu místního návrší, zvaného dříve Vinice a zasazeného do malebné polohy v rámci zalesněné terénní vlny Loučeňského hřbetu. Tento vyvýšený a zvlněný okraj rozsáhlého polesí se táhne od Jizbic a Vlkavy Pohled na kostel a zvonicina severovýchod až k Dětenicím a Libáni na Jičínsku, k jihovýchodu spadá poměrně strmými svahy do nížiny kolem pozoruhodného vrchu Chotuce v povodí říčky Mrliny a jejích přítoků Ronovky a Blatnice a vytváří přirozené rozhraní mezi Nymburskem a Boleslavskem. Mimořádná poloha kostela s výhledem do tří světových stran dominuje nad oběma nejstaršími centry osady. Tyto dva tzv. "Kouty" po stranách horní části dnešní mcelské návsi patrně až do husitských bouří v první polovině 15. století tvořily dvě samostatné části obce s odlišnými majiteli. Zvolená poloha kostela navozuje domněnku, že jeho areál mohl být v předhusitské době jednoduše opevněn. Umístění církevních staveb se hřbitovem nebránilo dalšímu rozšiřování vesnice a bylo v souladu i s pozdějšími nároky na kapacitu pohřebiště i na komunální hygienu. Od josefínského období totiž státní úředníci dbali na to, aby se už nepohřbívalo uprostřed osad a hřbitovy byly přemisťovány mimo zastavěnou plochu. K tomu ve Mcelích dojít nemuselo, pouze hromady kostí ze hřbitovní kostnice musely být roku 1817 pohřbeny a dále již tam nebyly ukládány. Osadníci měli své mrtvé takřka denně na očích, protože přes hřbitov vedla důležitá pěší zkratka do svahů a na vrchol vrchu Vinice a do polí i lesů v místní trati Tábor. Jižní svahy pod i nad kostelem, nesoucí ještě donedávna staré názvy Malá a Velká vinice, byly totiž až do třicetileté války hustě osazovány vinnou révou, jež vyžadovala intenzívní ruční péči. Po zrušení vinic se tam pásly ovce a pěstovaly ovocné stromy. Když byl na návrší roku 1840 namísto zbořeného loveckého zámečku vybudován nový zámek, začaly být pastviny a sady na svazích Velké vinice nad kostelem postupně upravovány do podoby anglického parku.

Nálezy kostrových hrobů nejspíše z předslovanského období (dobové datování není možno ověřit) při dvojím rozšiřování hřbitova po roce 1854 patrně svědčí o tom, že se na tomto pozoruhodném návrší nacházelo pohanské kultovní místo podobně jako na nedalekém studeckém hradišti a rovněž na blízkém vrchu Chotuci. Umístění křesťanského kostela se zvonicí a hřbitovem proto patrně bylo zcela záměrné, aby došlo k přirozenému a rychlému překrytí přetrvávající pohanské tradice daného místa. Dobře zachovalé architektonické prvky vrcholné gotiky v kněžišti a sakristii kostela (vítězný oblouk, křížová klenba, profil klenebních žeber, vstupní portál do sakristie) umožňují tvrzení, že byl vystavěn již během čtyř desetiletí před datem první písemné zprávy (1352).

Jeho loď má od stavební obnovy po zhoubném požáru obce roku 1630 plochý dřevěný strop a střecha strmý sklon, sedlový tvar a šindelový kryt, doplněný malebnou sanktusovou věžičkou se zvonkem v lucerně. Její cibulovitá stříška je osazena dvojitým patriarchálních křížem. Sanktusový zvonek zdobí reliéf sv. Václava a údajně pochází z původního kostela. Během druhé světové války byl zrekvírován, ale po jejím ukončení byl kupodivu nalezen v pražském armádním skladu a vrácen na původní místo. Běsnění obou světových válek v nedaleké roubené a rovněž šindelem kryté zvonici přežil téměř zázrakem větší zvon Václav, skvostné dílo českého uměleckého řemesla. Je opatřen reliéfními ozdobami a nápisy, podle nichž byl "vnově slitý" nákladem záduší mcelského ze zbytků původních dvou zvonů, zničených požárem, v dílně Václava Hytycha v Mladé Boleslavi roku 1631.

V kostele je sv. Janu Nepomuckému věnován postranní oltář, který spolu s dalšími dvěma oltáři, kazatelnou a křtitelnicí vytvořily citlivé ruce místních a Vstup do kostelapřespolních řezbářů většinou po roce 1790 a tak vyzdobily strohý gotický interiér. Nenechavé ruce porevolučních svatokrádežníků ho však dvakrát obraly o mnohé zdobné detaily, zejména o drobné hlavičky a postavičky barokních andílků. Neunikl jim ani motiv Janova křtění Ježíše z dřevěného víka křtitelnice, ani Beránek Boží z hlavního oltáře sv. Václava. Některé další sochy a ozdoby byly proto raději ukryty v bezpečí biskupského depozitáře a vnitřek kostela proto nyní vyhlíží podstatně méně útulně.

Dřevěné vybavení kostela i jeho umělecké zpracování však závisely na omezených finančních příspěvcích od majitele deskového statku a na občasných sbírkách mezi místními a přespolními farníky. Až na krátkou éru Boos-Waldecků v letech 1859-1869 byl vždy mcelský kostel ve stínu sídelních panských chrámů v Rožďalovicích, Osenicích a na Loučeni. Na druhou stranu tím byl uchráněn před možnými barokními zásahy a uchovaly se jeho původní gotické rysy, citlivě doplněné při obnově po roce 1630. Clam_Gallasové postavili roku 1777 budovu fary, podnikavý Wimmer měl jiné Farazájmy a Wessenbergův šetrný tchán a správce přednostně upravoval dětenický zámek a do vzdálených Mcel investoval jen s výhradami. Jako patron kostela zajistil roku 1822 v Praze odlití druhého menšího zvonu jménem Vojtěch, zabaveného za první světové války, a roku 1824 s výhradami poskytl novou budovu pro školu farnosti.

Interiér mcelského kostela byl vybaven novým hlavním oltářem roku 1790 po příchodu prvního stálého faráře a celkové opravy se dočkal až roku 1825. Tehdy zaplatila vrchnost výměnu dřevěného stropu a dlažby, farníci uhradili opravu lavic a vybudování nové větší varhanní kruchty s přístupem po venkovním schodišti.

Pro znalce umění není bez zajímavosti, že návrhy na okenní výzdobu navrhl Cyril Bouda, známý malíř a grafik.

Od nákladné obnovy v polovině 17. století vytváří vznosná silueta kostela se zvonicí při příjezdu k obci od východu, jihu i západu na pozadí okolních lesnatých svahů a místních zahrad proměnlivou a nezapomenutelnou dominantu. Podobnou scenérii byste v rovinách středního Polabí marně hledali. Poslední přestavba proběhla v roce 1930 pod patronací pražského arcibiskupa Th.Dr. Františka Kardače, který byl rodák z nedalekých Seletic. Kostel má i velice hezký interiér, ale ten můžete vidět prakticky jen během bohoslužeb, protože je jinak zavřený a zabezpečený proti zcizování.

Bohoslužby jsou zde pravidelně v neděli od 8:00.

Poloha

přidat fotografie