Zbiroh (město) [3771]

Jméno města Zbiroh prodělalo ve své historii četné změny. Od Sbirow po Sbyrow, castrum Sbyroh, Swiroho, Sbyeroh, Zbirow, Zbirov a od roku 1913 po úřední změně zní Zbiroh. Známe pojem Starý Zbiroh. Původně snad stál v lese nad Františkovem hrad, který zanikl ve 14. století a z něhož zůstaly nepatrné pozůstatky kamenné ohrady. Tvrz Zbiroh stávala u nynějšího Čápského rybníka poblíž nádraží. Připomíná ji zpráva z roku 1330, kdy tu sídlil Jan z Újezdce. První písemný dokument připomínající hrad Zbiroh je z roku 1230 ze záznamu v listinách kláštera v Plasích. Jako první držitel hradu je uváděn příslušník rodu Sulislavců Chřen ze Zbirova a jeho bratr Sulislav. Dalšími držiteli Zbiroha byli příslušníci rodu Drslaviců, a to asi od roku 1238. Znám je Břetislav ze Zbiroha a následně jeho syn Děpolt, zemský sudí, který přestavěl hrad a opatřil ho "tvrdými" hradbami a baštami včetně mohutné hlásky. Jeho potomci se však již označují jako páni z Rýznburka. Koncem 13. století již byli majiteli hradu Zajícové z rodu Valdeků, z nichž Oldřich ze Žebráka sídlil 1327 na Zbiroze. Dalšími držiteli Zbiroha se stali příslušníci rodu Lucemburků, čeští králové, Jan Lucemburký a Karel IV. Od roku 1336 byl hrad i s podhradím v držení rodu Rožmberků. Za husitských válek, které se Zbiroha nedotkly, pronajal v letech 1422 až 1427 Oldřich z Rožmberka hrad Zdeňkovi z Rožmitálu, aby jej spravoval a chránil jako purkrabí. V roce 1431 přenechal Oldřich z Rožmberka Zbiroh za 3000 kop grošů králi Zikmundovi. Zikmund hned zastavil zbirožské panství svým věřitelům Kunatovi Kaplíři ze Sulevic a Václavu Hájkovi z Hodětína. Po zaplacení dluhu se Zbiroh dostal do držení rodu Kolovratů. Hanuš mladší z Kolovrat zbudoval na hradě kapli, ve které byla 29. srpna 1469 vyhlášena klatba na Jiříka z Poděbrad. Neustálými boji se Hanuš zadlužil natolik, že musel roku 1477 hrad prodat svým švagrům Jaroslavu a Zdeslavu ze Štemberka. Tak se Zbirožské panství stalo majetkem rodu Štemberků. Počátkem 16. století se majiteli stali Lobkovicové, kteří vládli Zbirohu skoro celých sto let. Panství rozšířili zejména na západ až po řeku Mži a získali i zboží točnické. Pod vládou lobkovického rodu se městečku dobře dařilo. Za zvlášť dobrého hospodáře byl považován Ladislav z Lobkovic, vysoký úředník české královské komory. V roce 1594 se však zapletl do připravovaného povstání proti králi Rudolfu II., které bylo odhaleno a jeho účastníci tvrdě potrestáni. Ladislav z Lobkovic stačil emigrovat a toho roku Zbiroh připadl královské komoře. Po bitvě na Bílé hoře se stal Zbiroh státním vězením pro účastníky stavovského odboje a později i pro jiné delikventy. Následující události třicetileté války probíhaly ve Zbiroze stejně tragicky jako všude jinde. Roku 1634 vypálili Švédové celé městečko. Vyplenili a zpustošili některé vesnice, které tím nadobro zanikly. Hrad byl zpustošen v roce 1639. V letech 1671 -1691 se nevolníkům ve Zbiroze vedlo zle, vládl zde zbirožský hejtman Zikmund Ignác de Bois, obklopený úředníky stejného ražení. Zámek vinou špatné správy zištných hejtmanů chátral. Roku 1700 bylo panství Zbiroh s Točníkem a Královým Dvorem zastaveno hraběti Františku Přehořovskému z Kasejovic a roku 1710 bylo dáno do zástavy knížeti Adamu z Lichtenštejna, který jej držel až do roku 1723. Když dříví zdejších lesů potřebovaly příbramské státní doly, bylo panství vyplaceno státní komorou a o něco později se dostalo pod správu horního úřadu v Příbrami. Tehdy vládli na zbirožském panství místo hejtmanů direktoři. Od roku 1868 vlastnili rozsáhlé panství krakovští bankéři Simundt a Kirchmayer, kteří však ještě téhož roku prodali Zbiroh za 10 miliónů zlatých pruskému podnikateli Bethelu Henrymu Strousbergovi. Ze Zbirožska chtěl vytvořit mohutný průmyslový železářský komplex. V letech 1869 - 70 Strousberg urychleně přestavěl zbirožský zámek na honosné sídlo a přepychově jej zařídil. Jeho dalekosáhlé plány ztroskotaly po krachu na vídeňské burze roku 1873. Definitivní konec Strousbergova podnikání učinil krajský soud v Plzni a okresní soud ve Zbiroze v roce 1875 a 1877, kdy bylo panství prodáno v dražbě. Roku 1879 ho koupil kníže Josef Colloredo - Mansfeld. Na zámku bydleli Colloredo - Mansfeldové zpočátku jen občas, teprve od roku 1913 trvale. Na začátku 2. světové války, museli zámek uvolnit německé jednotce. Ostatní nevyužité prostory pronajímali. Ve velkém strousbergovském sále, osvětleném tehdy skleněnou střechou, vytvářel v letech 1910 - 1928 světově známý malíř Alfons Mucha svá monumentální díla. Po roce 1918 byly na zámku provedeny některé úpravy. Od roku 1945 byl zámek státním majetkem a v letech 1990 byl zámek v restituci navrácen rodině Colloredo - Mansfeldové, která zámek prodala státu. Současným správcem objektu je Ministerstvo obrany. Život obyvatel osady, vsi, městečka, města byl vždy úzce spojen s osudy držitelů hradu, později zámku. Rokem 1369 byla trhová ves povýšena a opatřena znakem s červenou pětilistou růží na stříbrném poli, městskou pečeti a právy na konání trhů, vaření piva a dalších svobod. V roce 1897 byl Zbiroh povýšen na město císařem Františkem Josefem 1., který také Zbiroh navštívil. Hlavní obživou kraje bylo zemědělství, lesnictví a železářství. Ve 14. století nastává čilý rozvoj. V souvislosti se vznikající těžbou železné rudy jsou na její zpracování stavěny vysoké pece a železné hamry. Roku 1421 bylo okolí Zbiroha popleněno Žižkovým početným vojskem, táhnoucím k hradu Vlčtejnu. Před třicetiletou válkou měla obec snad i pravomoc soudní. Pohromou pro Zbiroh byl vpád Švédských vojsk na Rokycansko v letech 1634 až 1640. Roku 1634 vypálila Banerova vojska celý Zbiroh, přičemž spolu se starou radnicí shořely i výsady udělené Zbirohu Rožmberky i řada dalších městských knih. V březnu 1640 se uvádí Zbiroh mezi obcemi, které jsou úplně spáleny. V roce 1801 byla na Františkově zahájena stavba vysoké pece pojmenované po císaři Františkovi. Ve své současnosti byla vrcholem technických vymožeností. Pracovala do roku 1875. V roce 1814 zde byla ulita pamětní medaile na oslavu vítězství nad Napoleonem Bonapartem v bitvě u Lipska. V roce 1850, po zrušení vrchnostenských úřadů, byl ve Zbiroze zřízen okresní soud s příslušností k politickému okresu Hořovice a roku 1855 ustaven okresní úřad s mocí soudní i politickou. Zrušen byl v roce 1868. Roku 1869 bylo původní sídlo soudu přeneseno ze zámku do nově postavené radnice na náměstí. V roce 1896 bylo Zbirožsko připojeno k novému hejtmanství v Rokycanech. Ve druhé polovině 19. století zaznamenal Zbiroh rozvoj jak v podnikatelské, tak bohaté spolkové činnosti. I po četných společenských změnách jsou stopy těchto činností patrné dodnes. V 18. a 19. století byla ve Zbiroze hojně provozovaná výroba cvočků podomácku ve "veřtatech", v dílnách pánů Aloise Vodrážky a Václava Kraisingra. Současný bohatý kulturní život města má své počátky ve spolkových organizacích, například zpěvácký spolek "Hlahol" (1868), v dílech a vlivu významných rodáků i dalších osobností z oblasti literární, hudební i výtvarné. Tělovýchovná tradice se postupně rozvíjela od založení tělovýchovné a vzdělávací organizace "Sokol" (1870). Významný zásah do života města přinesla první světová válka (1914 -1918), kdy se z válečného pole nevrátilo 57 zbirožských občanů. Obdobně, jako od počátku německé okupace Československa 15. března 1939, do 8. května 1945, kdy skončila druhá světová válka, ztratil Zbiroh 34 svých občanů popravených nebo umučených v koncentračních táborech nacistické třetí říše. Poválečná léta však přinesla tvrdé společensko - politické změny týkající se celého státu.

Poloha

přidat fotografie