Památník Adolfa Kašpara - Bludov (památník) [37497]

Zřejmě nejznámějším bludovským rodákem je malíř Adolf Kašpar. Narodil se 27. prosince 1877 v Bludově na čp. 145 – v budově, v níž kdysi byla bludovská škola. Jeho otec zde vlastnil a provozoval kupecký krám. Ten však vyhořel, a tak se Kašparovi přestěhovali v roce 1888 do Olomouce (dnes je na tomto místě u kostela dům s cukrárnou). Do školy tedy začal chodit v Bludově, záhy však tedy odešel do Olomouce. Tam vychodil německou měšťanku (česká v celé Olomouci nebyla), potom nižší české gymnázium a německý učitelský ústav (český nebyl). Žák nebyl dobrý – jedničky a dvojky měl pouze z kreslení a krasopisu. Právě na učitelském ústavu upozornil na svůj nevšední malířský talent. Jeho první díla vyšla v kalendáři a Mickiewiczově básni Paní Twardowská vydaných olomouckým nakladatelem Prombergrem. Po jeho přímluvě (o několik let později se oženil s jeho neteří Jitkou) udělal maturitu (s tichým příslibem, že nikdy nebude učitelem) a byl přijat na pražskou malířskou akademii.

Již při studiích, když studoval speciálku Maxe Pirnera, se stal známým malířem. V roce 1902 po pečlivých studiích v Babiččině údolí vznikly a o rok později vyšly jeho snad nejznámější ilustrace k Babičce Boženy Němcové. Velký český sochař, tehdejší rektor Akademie, J. V. Myslbek se o těchto ilustracích vyjádřil: „Je škoda, že Božena Němcová nemůže vidět tyto perly“. Absolvoval několik zahraničních studijních pobytů, zvláště ve Francii.

Stal se ceněným a vyhledávaným ilustrátorem - ilustroval Nerudovy Romance štědrovečerní, Kam s ním?, Z letních vzpomínek; Jiráskovu Filosofskou historii, Temno, F. L. Věka, kroniku U nás, Raisovy Zapadlé vlastence a Západ, Wintrova Mistra Kampana, bibliofilské vydání Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty Bratrské a řadu  dalších.

Kašpar sám nerad slýchal, že je ilustrátor, byl také malířem, výborným akvarelistou. Jeho akvarely ukazují severní Moravu, Rusavu, Slovensko, Dubrovník. A byl také grafikem, vytvářel jemné listy, lepty, litografie a linořezy.

Po celý život měl těsný vztah s rodným krajem – Hanou. Ne tak úplně s Bludovem (ačkoli ani na ten nezapomněl), jako spíš s Lošticemi. Ty poprvé navštívil v roce 1910, vzápětí poté si zde koupil pozemek a na něm nechal postavit podle vlastního návrhu dům, kde posléze s rodinou v letech 1911-1932 trávil léto. Sám si v něm navrhl a zařídil ateliér s vyhlídkou do kraje. V šedesátých letech 20. století byl v tomto domě zřízen Kašparův památník, v němž je mj. umístěna stálá expozice věnovaná jeho tvorbě. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl památník na několik let přemístěn do bludovského žerotínského zámku, pak se ale vrátil zpět do Loštic, kam, po pravdě řečeno, patří víc.                                                

V roce 1926 jej vyzval spolužák Dr. Jan Březina a bludovský starosta František Krejčí, aby ilustroval připravované Paměti obce Bludova. Prosbě vyhověl a Paměti doplnil sedmi kresbami (kostelíček, dvakrát zámek, Divišův statek, hostinec Korbílek na Zámečku, pohled ke kostelíčku z Hradské cesty a oznámení o zrušení odúmrti) a jedním akvarelem (pohled na Bludov z Učitelova vrchu). Obec mu vděk vyjádřila jmenováním čestným občanem. Bludov naposledy navštívil v roce 1931.

V posledních letech života si oblíbil valašskou Rusavu. Konal ale i četné studijní cesty. Jedna z nich – na chodskou Šumavu – se mu stala osudnou. Při sbírání podnětů k ilustracím Baarovy Paní komisárky jej zastihla náhlá smrt. Zemřel na mozkovou mrtvici na výletě k Čertovu jezeru poblíž Železné Rudy 29. června 1934. Zajímavé je, že jednou z jeho posledních kreseb, kterou vytvořil asi měsíc před smrtí, byl Konec komedie k loutkáři Matěji Kopeckému. „Odhozen buben, na kterém se bubnovalo na komedii; odhozeny paličky. Smrt kráčí s kosou, hodně už opotřebovanou; neúprosným krokem chvátá.

Asi jako jediný bludovský rodák je pochován na čestném hřbitově českého národa – na pražském Slavíně na Vyšehradě. Dne 30. června 1935 mu byl v Bludově poblíž zámku odhalen pomník. Bronzovou plaketu od sochaře Scheinosta darovalo ministerstvo školství a národní osvěty. Na bludovském rodném domku má pamětní desku, stejně jako na domě v Praze u Karlova mostu, kde nějakou dobu žil. Je po něm pojmenována jedna z hlavních bludovských ulic. Odbornou kritikou bývá považován za pokračování a završení mánesovské a alšovské tradice českého výtvarnictví.

Poloha

přidat fotografie