Řepčín (městská část) [37032]

Řepčín, od r.1919 městská část Olomouce s 691(2005) obyvateli je asi 4 km severozápadně od centra, na pravém břehu jednoho z ramen Moravy, Mlýnského potoka. První zprávy o Řepčíně, do r. 1880 Hřebčíně, něm. Reptschen a také Hrzeptschen jsou ve Zdíkově listině z r. 1141, kdy patřila olomoucké kapitule. Malá obec byla v minulosti často rozdělena mezi několik majitelů. Díly Řepčína jsou uváděny v r. 1213 u kláštera sv. Petra a augustiniánek u sv. Jakuba v Olomouci. V r. 1460 je uváděn díl také u kláštera Hradisko. R. 1551 získal Řepčín od biskupa Jana odúmrť. Klášter sv.Jakuba na splacení svých dluhů v r. 1523 svoji část Řepčína zastavil Jiřímu Žabkovi z Limberka, od kterého se tato část dostala v r.1526 Hynkovi ze Zvole a 1553 Michalu Záviši Bítovskému ze Slavíkovic. V r. 1550 postihl Řepčín velký požár.

Duchovní správa v Hejčíně patřila kostelu sv. Mořice a po reorganizaci duchovní správy byl Hejčín přifařen ke kostel sv.Jilji v Křelově. Po zrušení klášterů v r.1784 spravoval majetek v Řepčíně Náboženský fond. V r. 1787 došlo k parcelací pozemků mezi obyvatele vesnice.

Budování olomoucké pevnosti v pol.18. stol. se vesnice nedotklo až při výstavbě pevnůstek u Křelova, byla na jejím katastru postavena prachárna. V r. 1850 se stal Řepčín, ještě do r.1880 pod názvem Hřebčín, samostatnou politickou a katastrální obcí, která měla v r.1869 68 domů s 535 obyvateli. Rozvoji Řepčína tak jako sousednímu Hejčínu přispělo vybudování železnice z Olomouce do Kostelce v r.1883 se zastávkou v Řepčíně.

Olomoučtí dominikáni v Řepčíně zakoupili dům, který v r.1889 přestavěli pro konvent sester blažené Zdislavy III. řádu sv.Dominika, který se stal v r.1892 mateřským domem vlastní provincie. R. 1898 zde založili klášterní ústav pro výchovu učitelek a měšťanskou dívčí školu, ke kterým později přibyly další vzdělávací ústavy pro dívky a pracovní škola. Počet obyvatel v r. 1900 vzrostl na 1319 obyvatel v 114 domech.

V r. 1900 tu byla založena továrna na umělá hnojiva, klih a další chemické výrobky z kostí B.Broch. Český podnikatel F. Pospíšil v r. 1906 zahájil v Řepčíně výrobu vidlí a vozových náprav a výstavbou vlastní slévárny pak položil základ jednomu z největších výrobních podniků v Olomouci- a.c. Moravským ocelárnám a železárnám, které velmi vzrostly za I. světové války i po ní, kdy vyráběly hlavně na export.

Roku 1911 byl v Řepčíně otevřen klášterní ústav pro výchovu učitelek a klášterní dívčí měšťanská škola. V roce 1919 vstoupil Řepčín spolu již se stavebně propojeným Hejčínem do svazku města Olomouce. Počet domů v r. 1930 stoupl na 196 a počet obyvatel na 1888.

Drobné památky najdeme většinou kolem středu obce. Nejstarší památkou je barokní kaplička sv. Isidora z 18.stol. na křižovatce Řepčínské a Svatoplukově ulici. Na kapličce je nápis-Kaple sv.Isidora-patrona rolníků, patrona převážné většiny zdejších obyvatel. Na mapách je stále značená nedaleká kaple sv. Josefa z počátku 20.stol., ale malá kaple s věží, na křižovatce ulic Řepčínská, Břetislavova a Zengrova byla v 70. letech 20.stol. zbourána, na jejím místě stojí cukrárna „U Pepi“ a na její památku zde zůstal jen název sousedního hostince „U kapličky“. Od kaplička sv.Isidora je vidět areál školy a objekt bývalého klášteru Dominikánek a jeho kapli Královny z r.1889.

V bývalém klášteru Dominikánek byla od r.1950 škola vojsk pohraniční stráže a v kapli bylo muniční skladiště. V části klášterní budovy byla nemocnice. V parku bývalého kláštera je památník s deskami se jmény padlých řepčínských občanů v onou světových válkách. V parku ještě najdete prázdnou klenutou stavbu, ve které bylo kdysi barokní sousoší Klanění sv.Tří králů z pol.18.stol., které se nyní nachází v lapidáriu Památkového ústavu.

V Řepčínské ulici, na malé návsi je kamenný kříž z r.1804 s ukřižovaným Kristem a podstavcem s reliéfem Panny Marie Bolestné a lebkou se zkříženými hnáty. Na severním konci Řepčínské ulice, připomínajícím spíše náves je na domě č.93, bývalém objektu kovárny, upevněno dřevěné sousoší Ukřižování Krista, sv.Pavlíny a sv.Barbory, které zde nechal umístit na paměť válek a cholery v r.1849 kovář Valentín Vrána.

U silnice směrem ke Křelovu jsou boží muka z počátku 19.stol. a odtud je směrem ke Křelovu vidět Hotel Prachárna, bývalou prachárnu č.7 k uskladnění prachu pro fort Galgenberg(Šibeník) v r.1843. U silnice ke Křelovu stojí přestavěná bývalá strážnice a za ní se dostanete kolem jezírka s dřevěnou plastikou vodníka k vlastní vojenské prachárně č.7., odkud jsou pěkné výhledy na panorama Jeseníků a především na Svatý Kopeček.

Poloha

přidat fotografie