Nezdice (obec) [3662]

Jak dokládají četné archeologické nálezy, bylo zdejší okolí osídleno již v dobách střední doby bronzové. Samotná  obec byla  podle  pověsti založena  jistým  Nezdou  již v 10. století, po svém zakladateli pak měla původní osada získat  své jméno. Již v počátcích vsi stávala v  severním sousedství dnešního  kostela vladycká tvrz, jejíž pozůstatky byly zřetelné ještě v polovině 19. století. První doložená písemná zmínka o Nezdicích pochází z roku 1243. V polovině 13. století opat řádu sv. Benedikta v Kladrubech  Reiner obnovil starobylé probošství, do kterého patřil i nezdický kostel sv. Prokopa, a obec pak zůstala pod duchovní správou kladrubských benediktýnů až do husitských válek. 
Ve 14. století ves patřila do vlastnictví větve starého rodu Drslaviců ze Stropčic a Jinína. Ve druhé polovině 14. století je jako majitel vsi uváděn Černín z Ruchomperka s chotí Maruškou. Roku 1384 se Nezdice dostaly do rukou rodu Roupovských, když  zdejší  majetek  zakoupil  hofmistr pražského arcibiskupa Něpr z Roupova. Husitské války byly pro Nezdice  velikou ranou. Husité v roce 1427 při tažení z Tachova  obléhali Roupov a Jindřich z Roupova se raději  obrátil podobojí a vydal se s nimi  podruhé obléhat město Plzeň. Během  těchto událostí však byly Nezdice zcela zpustošeny a vylidněny a tím zde také zanikla samostatná  duchovní správa.
Dalším majitelem panství se stává Jindřichův syn  Hynek z Roupova. Ten žádného přímého potomka neměl a proto majetek předal svému synovci Janu II., který byl po roce 1476 královským hofmistrem a od roku 1485   vrchním zemským   písařem.  Jan  II.  své  panství  předal   nejmladšímu  synovi Janovi III.,královskému radovi Ferdinanda I. Po Janově smrti roku 1540  získal roupovký majetek syn Volf, který se však vydal  na  zločinnou dráhu silničního lapky. Majetek nakonec převzal do svých rukou nejmladší Janův syn Adam. Za jeho správy se Nezdice konečně  začínají znovu  osidlovat, k roku  1564 je tu zmiňován  i  mlýn. Roku  1573 si   Adamovi  synové  celý  majetek rozdělili. Nezdický díl přitom dostal Jan IV. Jeho  syn  Jan  V. pak kupuje roku  1586  od svých  strýců  zbytek roupovkého panství  a  panství  se  tak   znovu  vrací  pod   správu  jednoho  majitele. 
K  roku  1592   jsou  Nezdice v  dochovaných  materiálech  znovu uváděny jako  zpustlé. Jan V. z Roupova, řečený  Nezdický, se po nákladné přestavbě roupovského hradu dostal do velkých finančních potíží, proto ves roku 1607 spolu s celým roupovským zbožím přešla v dražbě do držení Jana z Klenového a z Janovic na Žinkovech a Žitíně, císařského rady a českého vrchního zemského písaře. Jeho dědic, syn Vilém z Klenového, byl známý odporem k šířícímu se protestantství a své poddané násilně rekatolizoval. V této době již v Evropě zuřila třicetiletá válka, která do historie Nezdic znovu krutě zasáhla a  ves byla  opět zničena a opuštěna. V roce 1653 dostal Nezdice Vilémův syn Hartmann. Klenovští se zasloužili o opětné osídlení  Nezdic a v Horních a Dolních Nezdicích postavili dva  panské dvory. Jeho následovník František Hartmann pak roku 1702 roupovské panství prodal bavorskému šlechtici, císařskému polnímu maršálovi hraběti von Hauben, který tehdy byl již novým vlastníkem sousedního panství v Červeném Poříčí.
Od roku 1676 máme v Nezdicích první záznamy o novém osídlení. K tomuto roku zde žilo 14 obyvatel a v obci je uváděna také krčma. Do roku 1700 počet obyvatel stoupl na 30, zmiňován je tu i mlýn. Mlynářským  rodem ve vsi byl od roku 1735 rod Prokopů. Josef Prokop nechal dokonce mezi mosty přes Úhlavu a přes mlýnský náhon postavit kapličku zasvěcenou sv. Prokopu. 
Hrabě Jan Jiří z Haubenu spojil roupovské a sousední poříčské panství v jeden celek a tím se další osud Nezdic spojil s Poříčím na příštích 200 let. Po smrti hraběte  v bitvě s Turky u Petrovaradína v roce 1716 přešel majetek do rukou jeho dcery Františky Augusty (
strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie