Všeruby (obec) [3609]

Pro lokalitu situovanou na břehu velkého rybníka, kterou procházela stará obchodní cesta do Bavor, měl zásadní význam rok 1570, ve kterém byla privilegiem císaře Maxmiliána II. povýšena na městečko . Tento letopočet je zároveň nejstarší známou historickou zmínkou o Všerubech – či spíše osadě zvané Český Rybník, Neumarkt, Nejmark, Nový Trh atd. Starší zmínky vztahující se k osídlení, které muselo nově vysazené městečko předcházet, nebyly v historických pramenech objeveny. Mnohem starší než městečko samo je velký městský rybník, ten byl ve starých hraničních popisech nazýván „der alte böhmiche Weiher“ (starý český rybník) a sloužil jako známý hraniční bod. Tento název byl také přenesen na osadu, která v blízkosti rybníka vznikla. Kolonizační aktivita v okolí Českého rybníka neunikla samozřejmě pozornosti bavorské strany. Okamžitě po vysazení nového městečka informuje furstký hejtman nadřízené ve Straubingu o tom, že pán z Gutštejna osídlil Český rybník asi 22 poddanými. V 16. století je v těchto končinách zmiňován tzv. Rýzmberský rybník, ze kterého vytékala Vostražní řeka tekoucí k Drnákovské řece a Štolovičnému potoku. Zda se skutečně Jedná o dnešní všerubský rybník není možné ze strohých historických údajů vyčíst. Hlavním iniciátorem založení nového městečka byl majitel rýzmberského panství Jiřík z Gutštejna, který tento hraniční kraj vlastnil a na jehož přímluvu císař privilegium udělil. V roce 1581 došlo k dělení rýzmberského panství a městečko připadlo Jiříkovu synovci Janu Vilémovi. Nový majitel sídlil na tvrzi v Zahořanech, ke kterým získal mimo jiné díl městečka Kdyně, vsi Stanětice, Sedlec, Hříchovice, Prapořiště, Starec, Hájek a městečko Nový Trh (myšleny dnešní Všeruby) před tím založené. Zanedlouho, již v roce 1586 odprodává Janova sestra Sidonie Zahořany s částí vesnic a městečkem Všeruby za 26215 kop. míš. Janovi II. Vidršpergárovi z Vidršperka. Vidršpergárové udělili městečku v r. 1606 nové privilegium doplněné o právo svobodného odkazu majetku. V té době je městečko souběžně s oficiálním názvem jmenováno také jménem Weyer – Rybník.

Po bělohorské porážce změnilo městečko opět vrchnost a připadlo k Bystřickému panství Koců z Dobrše. Po smrti Diviše Koce si v roce 1641 rozdělilo panství jeho 6 synů. Všeruby získal ve svém dílu Rudolf František Koc. K městečku náležely ještě vsi Hájek, Brůdek a Studánky. Tak vznikl malý samostaný statek, který vlastní Kocové následujících 51 let. Tato skutečnost má za následek výstavbu panského domu a dvora, na kterém Kocové žijí a hospodaří. Po Rudolfu Františkovi je na Všerubech připomínán Maxmilián Koc. Za něho v roce 1654 proběhla ve městečku vizitace, která měla soustředit materiály pro sestavení tzv. berní ruly sloužící potom jako podklady ke zdanění poddaných i vrchnosti.

Samostatnost statečku končí v roce 1692, kdy městečko s přilehlými vesnicemi koupil Volf Maxmilián Lamingen a opět je připojil k rýzmberskému panství. Po Lammingenově smrti prodala vdova Kateřina 14. června 1697 celé Trhanovské panství Jiřímu Jindřichovi, svobodnému pánu ze Stadionu. Při odprodeji panství obsahovalo: zámek Trhanov se dvorem, Postřekov – dvůr a ves, městečko Kleneč, vsi Draženov, Újezd, Chodov, Nemanice, Neubau, Mauthaus, Kubici, Starý a Nový Prenet, Maxenruh, Mysliv, Chalupy, Pláně, Fuchsberg, Horní a Dolní Fleky, Chudenín, Hadravu, Červené Dřevo, Hyršov, Springenberg, Hleďsebe, nové domy za Herštejnem, zámek Kout se dvorem poplužním a vsí, městečko Nový Trh s domem panským, dvory Klíčov, Starý Dvůr, Nový Dvůr a Novotržský, městečko Novou Kdyni s domem panským, vsi Stráž, Tlumačov, Mrákov, Klíčov, Zahořany, Stanětice, Brnířov, Hluboká, Novou Ves , Smržovice, Lhotu, Pocinovice, Studánky, Brůdek a chalupy zámecké (Podzámčí) . Součástí Stadionského panství koutsko - trhanovského zůstaly Všeruby až do konce feudalismu.

V poslední z kapitol, které byly věnovány různým otázkám spojeným s dějinami městečka se zastavíme v období mezi světovými válkami. V té době patřily Všeruby svým vzhledem ještě mezi skutečná městečka. Velký rybník a malebná okolní krajina dávala místu přídech letoviska. Výletníci si zde mohli zakoupit barevné pohlednice městečka, které si potom měli možnost vypsat v některé ze 20 výletních kavárniček.

Je k neuvěření, že ve Všerubech byly tehdy 4 hospody, 3 řezníci, 2 pekaři, 2 koláři, 3 kováři 2 sedláři, 2 zámečníci, 1 klempíř a 3 truhlárny. Další 3 truhláři pracovali samostatně a měli ještě malé hospodářství. Z ostatních řemesel jsou uvedeni 2 ševci, 1 zednický a tesařský mistr, 3 krejčí, 3 – 5 mlynářů a 1 doktor. Obcí procházely autobusové linky a fungovala zde taxislužba. Zábavám sloužilo kino, taneční sál a kavárny. Městečko mělo dvě spořitelny, záložnu, 3 školy, faru, četnickou stanici a celnici. Z podniku je zmiňovaná keramička, cihelna a hospodářské družstvo. Svoji filiálku zde měl také všudypřítomný Baťa. (Podle informací všerubské rodačky p. Hildy Schmausové a Eberleho kroniky).

Městečko se tehdy skládalo z téměř 200 domů, ve kterých žilo přes 1 000 obyvatel. Dnes je počet domů i obyvatel snížen sotva na polovinu uvedeného počtu. Řada domů (40) utrpěla po- hromu při náletu spojenců před koncem II. světové války. Při náletu zahynuli 4 němečtí vojáci a tři civilisté. Údaje, že se při náletu do všerubského rybníka zřítilo letadlo americké armády, jsou nepotvrzené. Další chátrající domy, které městečku zůstaly po odsunutých Němcích, byly odstřeleny mezi lety 1953-54. Předčasně explodující náloží utrpělo různá zranění 12 osob. Všerubská statistika počtu domů a obyvatel jasně dokumentuje změny, které do jejich podoby vryla válka a následná izolace městečka. Nyní, po pádu železné opony se také Všeruby otevíra- jí našim i cizím návštěvníkům. Kletba pohraničí pominula a to, co městečko dříve půl století tížilo, může nyní napomoci k jeho rozkvětu.

Všeruby stojí dnes na prahu další z historických kapitol. Jak budou obsah této historické kapitoly hodnotit budoucí generace, záleží především na obyvatelích Všerub.

strana 1