Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Pardubický kraj » okres Pardubice » divadlo » Divadlo Exil - Pardubice (divadlo)

Divadlo Exil - Pardubice (divadlo) [34956]



Prehistorie

Ochotnické divadlo v Pardubicích bylo už dávno (studentské prý od roku 1811), s různými pauzami je tu stále a zřejmě tady ještě dlouho bude. Kdo totiž okusil ten pocit, když lidé v hledišti reagují na vaše slova a gesta, ten se ho nemůže nabažit. Před rokem 1989 bylo v Pardubicích 11 ochotnických spolků. Po revoluci ale měli lidé co dohánět jinde, a tak se všechny postupně rozpadly.

Vstali noví bojovníci

Divadelní spolek (a)Maťák vznikl jako občanské sdružení na začátku roku 2000. Hnacím motorem bylo neodolatelné divadelní puzení Petra Kouby. Ten měl už předtím původně studentské spolky Kuskus a Kus Bohemia. Na konci 90.let pak po třikrát připravil s návaznou partou lidí tři benefiční představení pro školu Svítání (Zámecké hry, Hra o jablko, Oznamuje se vražda). A právě tito lidé a nová skupinka studentů pak vytvořili základ oficiálního divadelního spolku, který získal svůj domov v bývalém hudebním sále Lidové školy umění v Havlíčkově ulici.

Divadlo v Havlíčkově ulici

Dům byl po revoluci vrácen v restituci původnímu majiteli, umělecká škola se přestěhovala do domu vedlejšího a suterénní prostory osiřely. Divadelní spolek se tedy dohodl se správcem a majitelem, že by právě tady mohla vzniknout příjemná malá scéna. A od názvu ulice po Karlu Havlíčku Borovském už nebylo daleko k pojmenování divadla: EXIL
Nastala éra shánění židlí (vyřazené z jídelny ZŠ a umělecky natřené ochotníky), opony a rekvizit (z původního Divadla mladých na Dukle), světel (od firmy Ministr) a zařizování mnoha dalších potřebných věcí.

První premiéry

Jako první vkráčel mezi diváky Exilu neviditelný, ale dobře slyšitelný Saroyanův tygr. Tracyho příběh v režii Zuzany Novákové byl dokonce „skoromuzikál“ s šesti krásnými písničkami, které pro divadlo napsal a v podkladu nahrál kytarista Tomáš Filka (nyní skupina East Park) a s vypůjčenou průvodkyní Banánových rybiček. Zatímco neviditelná energie a tušená láska bodovala hlavně u mladých, těm o něco starším byla určena hra Miroslava Horníčka Dva muži v šachu v režii Petra Kouby. Příběh ze slunné Itálie 18.století, který staví proti sobě mužský a ženský princip, měl velký úspěch i při hostování na venkovních scénách.

Potom přišly dvě veleúspěšné inscenace, které měly rekordní počty repríz – Pohádka o líných strašidlech, kterou režírovala Ivana Nováková a kde si bravurně vystačila s ženskou částí souboru, a na podzim pak situační komedie Boeing-Boeing aneb Létající snoubenky v režii Petra Kouby. Ten sladil nejen letový řád svých třech snoubenek-letušek, aby se pokud možno nesešly, ale i výbornou partu herců, kterým to scházení s mírnými obměnami vydrželo hodně dlouho. Tyto dvě hry bavily publikum v Exilu i na zájezdech několik let.

Milým zpestřením první sezóny byla vzpomínka studentů na 60.léta, kterou tehdy začínající režisér Marek Mojžíšek nazval „60“ka.
V říjnu 2000 měla ještě premiéru dramatizace dvou povídek Bohumila Hrabala, nazvaná Jen přes mou mrtvolu. Hrabalovské pábení režírovali Zuzana Nováková a Petr Kouba a i přes některé trochu odvážné scény se s oblibou hrálo pro střední školy.

Vykročení divadla Exil v roce 2000 tedy bylo celkem úspěšné a nastavilo poměrně vysokou laťku pro další roky, kdy už to velké nadšení a odhodlání z nových začátků začalo trochu opadat a ze zábavy se stala přece jen částečně práce. Ne všichni byli připraveni na oběti, které se nastavenému provozu divadla musely přinášet.
Další představení z následujících let naleznete v přehledu na konci této rubriky.

Lidé přicházejí a odcházejí

Každá taková činnost je nutně závislá na nějakém tahounovi, tak trochu bláznovi, který divadlu podřídí svůj život a věnujeme mu skoro všechnu svou energii a volný čas. Takovým člověkem byl minimálně prvních 6 let Petr Kouba. Ten všechny ostatní přesvědčil a „zblbnul“, aby do toho šli s ním. Sám pak vytvořil řadu vynikajících režií a zahrál si i některé skvělé role. Získal mnoho cen od odborných porot i od členů divadla na každoročních Bohouších. Rok 2006 však věnoval svému (ne Havlovu) odcházení, aby pak na jaře 2007 odešel z divadla Exil úplně. Ovšem to, co skoro vymlátil z některých herců původně tupých jako dřevo, tam v mnoha případech zůstává dál.

Dále uvádíme některé další osoby a osobnosti, které EXILEM prošly v průběhu let jako herci, hosté besed, režiséři, výtvarníci, hudebníci apod. a nechali tady svůj otisk:

skupina Poupata (Pouta), Mirka Horáková, Petr Odvárka, Irena Pavlásková, Jaroslava Moserová, Láďa Šmahel, Karolína Marišlerová, Lucie Nermuťová, Anna Nováková, Petra Svatoňová, Radka Janušková, Marek Mojžíšek, Jan Vystrčil, Zdeňka Procházková, Jitka Janebová, Jolana Mandíková, Sněžana Vukčevič, Lída Vlášková, Eva Dolečková, Petr Dvořák, Antonín Honyš, Zdena Kučerová, Martin Sládek, Magdaléna Nováková, Táňa Fischerová, Lubomír Macháček, Ivana Dolečková, Ivana Štaudová, René Šumpík, Jakub Málek, Martin Dvořák, Edita Fenclová, Jarda Pomajzl, Jan Buryánek a skupina Spiknutí, Ilona Koulová, Katka Tomášová, Nela Neumannová, Katka Formánková, David Polách, Jan Duchna, Jakub Růžička, Věra Zouvalová, Štěpán Šulc, Tomáš Potůček, Renata Hostinská, Lukáš Franc, Anna Zvoníková, Andera Troníčková, Jaroslav Cavrnoch, Jaroslav Jung, Radek Bareš, Lukáš Kala, Olga Andrlíková, Ondra Tichý, Jana Rubášová

Ostatní nejmenovaní v Exilu tvrdnou dodnes a občas hrají, občas režírují a občas přenechávají prostor dalším novým nadějím.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)