Dolní Dobrouč (obec) [3406]

Dolní Dobrouč se skládá z těchto částí: Dolní Dobrouč s místní částí Kočtiny, Horní Dobrouč, Lanšperk.

Důvod názvu obce: Dolní i Horní Dobrouč jsou v roce 1292 doloženy pod německými názvy Liebenthal a Dittersbach. První název v češtině označuje "milé, příjemné údolí", tedy zřejmě odráží dojem, který na osadníky udělalo místo zakládané vsi, druhý název je názvem potoka protékající vsí (Ditterův potok, horní tok dnešní Dobroučky). Potok i ves byly pojmenovány podle lokátora - organizátora založení Horní Dobrouče jakéhosi Dittera. Pojmenování vsi, případně i potoka podle lokátora je v období vrcholné kolonizace běžné. Český název Dobrouč je poprvé doložen v roce 1467 jako Nider Dobrucz. Český název je odvozen od českého osobního jména Dobrút. To byl snad význačný český osadník v nově založené vsi nebo pomocník německého lokátora. Fakt existence českého i německého názvu pro obě vsi dokládá, že na jejich vzniku se podílelo české i německé etnikum.

Pokud jde o název Lanšperk - Landesberg znamená v doslovném překladu "zemská hora", tedy místo, které je majetkem země - panovníka. Přitom jde o toponymum, které bylo ve 13. století velmi rozšířeno na území Svaté říše římské, takže nelze vyloučit, že při pojmenování hradu sehrála roli i tehdejší móda dávat hradům německá jména.

Celá okolní krajina náležela v X. století rodu Vršovců se sídlem ve Vraclavi. Po jejich vyvraždění v roce 1108 byla celá země definitivně sjednocena pod vládou přemyslovských knížat. V polovine 12. století jižně od nás je znám starý knížecí hrad v Litomyšli s premonstráty, jejichž majetek zasahoval hluboko do lesů k českomoravskému pomezí, na sever snad k údolí řeky Orlice, k místům dnešního Ústí nad Orlicí a České Třebové.

Zdejší kraj byl podroben soustavné kolonizaci. Přemysl Otakar II. udělil lokátorské právo Oldřichu a Heřmanu z Drnholce. Koncem I. poloviny XIII. století byla již kolonizace v plném proudu. Střediskem kraje se stal nově vybudovaný hrad Lanšperk (připomínaný r. 1285), bylo založeno město Lanškroun, pozdější to sídlo panství lanškrounsko-lanšperského, a řada vesnic. Kromě vlastních českých osadníků byli sem zváni kolonisté až z Braniborska a Flander. Václav II. převzal tuto krajinu do svého držení, aby ji po krátké době postoupil s dalšími majetky ve východních Čechách manželovi své matky Závišovi z Falkenštejna. Lanšperské panství potom ve dvou etapách v roce 1292 a 1304 daroval nově založenému Zbraslavskému klášteru. Založení kláštera a donace lanšperského panství byly Václavovým pokáním za Závišovu popravu. K lanšperkému panství tehdy patřilo kromě hradu Lanšperka ješte jedno město, 3 městečka a 43 vsí. V neklidných dobách po zavraždění krále Václava III. (r.1306) bylo lanšperské panství často pleněno okolními světskými feudály.

Aby se klášter vyhnul těmto nájezdům a také pro obtíže spojené se správou odlehlého panství, dával často Lanšpersko do zástavy. V roce 1358 postoupil Zbraslavský klášter lanšperské panství výměnou za některé statky v okolí Prahy litomyšlskému biskupství. Po roce 1358 připadl Lanšperku též úkol chránit vojenské a politické zájmy litomyšlských biskupů ve východních Čechách. Tato úloha vystoupila do popředí zvláště v počátcích husitského hnutí.

V roce 1451 Bohuš z Košině postoupil lanšperské panství Zdeňku Kostkovi z Postupic. Nový majitel přesto, že vlastnil mnohá další panství (Litomyšl, majetky podlažického kláštera, Moravskou Třebovou, Bouzov), na rozdíl od svých předchůdců opět pobýval na hradě a věnoval mu značnou pozornost. Dal provést na Lanšperku rozsáhlé opravy, které měly odstranit škody způsobené obléháním v letech 1425 a 1429. Rod Kostků z Postupic postoupil panství v roce 1507 Pernštejnům a až do roku 1544 sdílel Lanšperk stejné osudy s Lanškrounem, kdy Jan z Pernštejna byl nucen prodat pro dluhy lanšperskou část lanšpersko-lanškrounského panství, k níž kromě hradu Lanšperka patřila 3 městečka a 30 vsí, Petrovi Bohdaneckému z Hodkova. Od Petrových synů koupil v roce 1564 tuto část Vratislav z Pernštejna, a tak znovu rozdělené panství spojil. Ale i Vratislav z Pernštejna se zadlužil nákladným životem a jeho syn Jan z Pernštejna byl nucen prodat roku 1588 lanšpersko-lanškrounské panství Adamu Hrzánovi z Harasova. K panství tehdy kromě Lanšperka, města a zámku Lanškrouna patřila ještě 3 města, 1 městečko a 54 vsí. Ještě před uskutečněním prodeje dosáhl Jan z Pernštejna spolu s bratrem Maxmiliánem toho, že jim král Rudolf II. postoupil toto panství jako dědičný majetek, neboť až dosud mělo charakter zástavního statku.

Od počátku 16. století hrad Lanšperk, s výjimkou doby vlády Petra Bohdaneckého a jeho synů, nesloužil jako panské sídlo. Bydlel zde pouze hejtman, který panství spravoval. V době pobytu na panství se Pernštejnové zdržovali na zámku v Lanškrouně. Proto hrad Lanšperk začal pustnout. V roce 1588 v kupní smlouvě je popisován jako objekt s mnoha pokoji, který by bylo možno malým nákladem opravit. Nový majitel se věnoval rozšíření zámku v Lanškrouně a o poměrně odlehlý Lanšperk se nestaral, takže zcela zpustl. Jako pustý se připomíná poprvé v roce 1622, kdy Zdislav Hrzán z Harasova prodával panství Karlovi z Lichtenštejna. Devastace hradního areálu vyvrcholila v roce 1790 za Aloise Josefa z Lichtenštejna, kdy byl zrušen lanšperský dvůr a jeho pozemky pronajaty poddaným, kteří si ze zříceniny hradu postavili ve vsi další domky.

Prvním uvolněním života venkovského lidu bylo zrušení poddanství 1.listopadu 1781 císařem Josefem II. "z rozumu a lásky k lidu". Umožnil tím svobodu (stěhování), vzdělání a povolání, oddávání, zcizení a zadlužení půdy do 2/3 ceny.

Zánik starého správního systému byl jednou z nejpronikavějších změn. V letech 1849 a 50 byly zrušeny vrchnostenské úřady a vytváří se nová organizace krajů, okresních hejtmanství a okresních soudů. Pardubický a Jičínský kraj obsáhly celé východní Čechy, soudní moc vykonávaly krajské soudy v Hradci Králové a Vysokém Mýtě. Posledně jmenované město zahrnovalo pod svou pravomoc celou oblast dnešního Ústecka. Teprve po roce 1855, kdy přešla instituce krajského soudu z Vysokého Mýta do Chrudimi, rozdělují si území našeho okresu krajský soud Hradecký (Kostelec, Králíky, Žamberk) a Chrudimský (Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto). Okresní hejtmanství byla tehdy ve Vysokém Mýtě, Lanškrouně a Žamberku.

Lanškrounské hejtmanství mělo 60 obcí, rozdělených do dvou soudních okresů. V soudním okrese Lanškrounském bylo zahrnuto 33 obcí - mezi nimi i Horní Dobrouč, v soudním okrese Ústeckém bylo 27 obcí včetně Dolní Dobrouče. Lichtenštejnové však byli až do pozemkové reformy ve dvacátých letech minulého století držiteli půdy. Reformě bylo podrobeno 5962,60 ha. Zestátněnou půdu lesního hospodářství ve výměře 4382,39 ha dostala Správa státních lesů a statků v Lanškrouně. Lichtenštejnům bylo popušteno ze záboru 38,71 ha půdy a pivovar v Lanškrouně. Po druhé světové válce byl i tento majetek zkonfiskován.

V roce 1930 žilo v obvodu okresního hejtmanství 65585 obyvatel a z toho v soudním okrese Ústeckém 37136 obyvatel.

Od 10. října 1938 bylo téměř celé lanškrounsko okupováno fašistickým Německem. Lanškrounsko včetně Horní Dobrouče náleželo k sudetské župě a k vládnímu kraji (Regierungsbezirk) Opava. Dolní Dobrouč zůstala v protektorátu a byla začleněna do okresu Litomyšl, začátkem roku 1939 do okresu Žamberk a po jeho zrušení v roce 1942 náležela k okresu Rychnov n. Kněžnou až do konce války.

Okupační správa lanškrounska byla zrušena Květnovou revolucí roku 1945. V Lanškrouně byl ustaven Národní výbor, který převzal státní moc a veškerou odpovědnost do svých rukou. V německých obcích byli ustaveni vládní komisaři a později byly ustaveny správní komise.

Současně se však v Ústí nad Orlicí vytvořil rovněž Okresní národní výbor, který dne 11. května 1945 vznesl požadavek, aby Okresní národní výbor v Lanškrouně byl zrušen a vytvořen jen Okresní národní výbor se sídlem v Ústí nad Orlicí. Do sporu zasáhl Zemský národní výbor, a tak došlo 28. května 1945 v Litomyšli k dohodě, že bude sice vytvořen jeden Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí, avšak se dvěma plnoprávnými sídly. Dne 30. června 1945 byl v Lanškrouně zrušen Okresní národní výbor a jeho působnost přenesena do Ústí nad Orlicí. V Lanškrouně byla zpřístupněna expozitura s omezenou pravomocí. Dne 18. června 1945 podali zástupci obcí na lanškrounsku rozsáhlé memorandum vládě, ve kterém protestovali proti zrušení Lanškrounského okresu. Spor se táhl až do roku 1947. Dne 29. ledna 1947 došlo usnesením vlády k znovuvytvoření Okresního národního výboru v Lanškrouně. V roce 1960 dochází k definitivnímu zrušení Okresního národního výboru v Lanškrouně a celé lanškrounsko přechází pod Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí. Pod Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí přecházejí k tomuto datu i sousední okresy Vysoké Mýto a Žamberk. V roce 1976 dochází ke slučování obcí, od 1.1. Horní Dobrouč a od 1.5. Lanšperk se stávají místní částí obce Dolní Dobrouč. V roce 1978 byla severozápadní část Lanšperka - osada Václavov připojena k Ústí nad Orlicí. Střediskovou obcí je Dolní Dobrouč od 1.7.1982. Tolik z historie okresu.

Autor textu historie: Miroslav Beran

Poloha

přidat fotografie