Přílepy (obec) [3300]

Původní obydlí našich předků v pohanských dobách v 7. století za vlády Bořivoje I. se připomíná za současnou obci u potoka "Mojena". Tato osada nesoucí název po zakladateli se jmenovala "Hynčina". Vlivem pustošení uherských kmenů, kdy lidé prchali až na blízký "Hrádek", osada nakonec zcela zanikla. Vykopávky v těchto místech přinesly jen malé zbytky střepů, zdiva a náznaky pohřebiště. V 50 letech se o zjištění dávné minulosti pokoušel prof. Jančík z Holešova.

Současné Přílepy jak uvádí "Zemské desky" v Olomouci, vznikly za vlády Přemysla Otakara II. v roce 1278. Majitelem této osady, neboli dvora byl Jindřich z Přílep. Na místě současného zámku, o kterém bude podrobněji psáno dále, stávala v tu dobu tvrz. Ani v této době (1643) však neustávaly pustošivé výpravy švédských vojsk. Lidé si dávali o nich znamení zapálenými ohni na "Hradě" v Přílepích do okolí na hrad Lukov nebo Buchlov. Přesto lidé kraj neopustili a dočkali se příznivějších časů. Obec to však byla velmi malá, neboť ještě v roce 1778 čítala 35 domků rozložených kolem současné návsi ve tvaru podkovy nad zámeckou tvrzí, mlýnem u potoka "Mojena" a pár chalupami v "Hačkách".

Stavení v obci
V minulosti, tak jako v celém okolí se stavěly domky z nepálených cihel zvaných koty nebo vepřovice. Chalupy se zpravila stavěly na poskládaných kamenech z uhnětených cihel. Tyto se vyrobily z hlíny, promíchali řezanou slámou a plevami. V dřevěné formě dostaly tvar a nechaly se vysušit sluncem. Maltou byl obdobný materiál. Krytinou byly především došky z režné slámy výjimečně dřevěný šindel. Krytina těchto starých domů, především u hlavní silnice a návsi se za léta změnila, avšak některé zdi jsou po staletí v těchto obývaných domech doposud.
Slaměné střechy způsobily, že v roce 1883 byl v Přílepích největší požár, kdy vyhořelo celé "Záhumení". Dochové chalupy v těsné blízkosti začaly hořet jedna po druhé. Při rekonstrukcích těchto domků v současnosti je vidět značně ohořelé trámy z této doby. Pálené cihly, které nahradily dřívější se vyráběly v parní cihelně "Pokorný" v Holešově a dále v Žopích. Ostatní hospodářská stavení jako chlévy, stodoly a sýpky na tom nebyla jinak. Řada stodol byla téměř celá dřevěná. Podlahy byly hliněné, zatažené "kravincem" a to i ve stodolách, či půdách. Stáje pro dobytek byly v těsné blízkosti s obydlím. Širší kamenné náspy oddělovaly chlévy od otevřených hnojišť. Přetékající močůvku a odtoky ze silážních jam se nikdo zvláště nazabýval, tak jako tomu bylo u studní, které byly též v těsné blízkosti těchto znečisťujících zdrojů. Studny byly po svém obrodu celé vyskládány kameny tak dovedně, že se i při větších hloubkách nesesuly.
V kuchyních byla hliněná kachlová kamna zpravidla spojená s pecí, na které se spalo. Ještě v 60 letech minulého století se v pecích někde pekly vdolky např. při mlácení. Větší hospodářství vyžadovala pomoc čeledi. Tito, až na výjimku spávali v létě na seně a v zimě v maštalích u koní nebo u krav.

Procházka historií
Přicházíme-li klikatou cestou od města Holešova, mírně stoupající, u "Přílepského potoka" vytvářející západní hranici katastru nemůžeme přehlédnout pomníček zvaný "U Panenky Marie". K tomuto místu se váže pověst, že zde zemřela svobodná matka s novorozeným dítětem, která nenašla přístřeší u lidí v naší vsi. Dalším místem našeho ohlednutí za historií je kříž ve "Špitále" z roku 1864, kde dříve bylo poslední zastavení pohřebního průvodu. Cesta vzhůru by nás zavedla přes "Hačku" a dále na "Větřici". Pokračujeme dále po hlavní silnici vedoucí kolem zámecké zahrady s vlastním zámkem.
Zámek postavený roku 1852 na místě starého (tvrze) byl v držení posledních hrabat rodu Seilernů. Hraběnka Terezie Seilernová zde pobývala s jedinou komornou p. Hortovou a kočím Homolou, který ji vozil denně v kočáře do kostela až do roku 1948. Za působení těchto vlastníků (1779 - 1945) byl postaven současný zámek, kříž ve Špitále, změněn zámecký park, postavena kaple (1882) a škola (1905).