Brno - Útěchov (městská část) [3191]

Útěchov je historická obec, městská čtvrť a od roku 1990 pod názvem Brno-Útěchov zároveň nejsevernější a rozlohou také nejmenší městská část statutárního města Brna. Rozkládá se na uprostřed lesů na v nadmořské výšce kolem 450 metrů nad mořem.

Počátek Útěchova nelze přesně datovat, předpokládá se vznik ve 13. století v době vzniku hradu Obřany po roce 1214. Útěchov byl v držení hradu Obřany, jenž byl v majetku pánů z Kunštátu.  Roku 1237 se v okolí válčilo Brna. Král Václav I. potlačoval vzpouru moravského markraběte Přemysla. Roku 1241 vpadly na Moravu hordy Mongolů, které plenily okolí Olomouce, a vydrancovaly kláštery v Zábrdovicích, Tišnově a v Rajhradě. Tyto události podporovaly i loupeživé choutky tehdejších rytířů na hradě Obřany. K zajištění bezpečnosti kupeckých cest a klidu v okolí města podnikli brněnští měšťané roku 1315 nebo 1316 trestnou výpravu a obřanský hrad hrad dobili a rozbořili.  Za této situace strach o holý život, násili a bezohlednost obřanských pánů mohly být pohnutkou prvním usedlíkům, zakladatelům útěchovského sídla, hledat útočiště v nepřístupném lesnatém masivu.

Vlastnictví pánů z Kunštátu přešlo na pány z Lipé a Liechtenburku a od roku 1360 na Čeňka Krušinu z Liechtenburku. Ten vybudoval nový hrad Ronov a zaznamenal roku 1365 v brněnských Zemských deskách první písemný doklad o existenci vsi Útěchov, zápisem věna své manželce na Útěchově, v latinské transkribci Vtiechow a dalších vsích. Poslední písemný doklad o hradu Ronov pochází z roku 1381. Ves Útěchov tedy patřila k panství obřanských pánů, poté k panství ronovskému. Tato panství byla v držení staročeských rodů pánů z Kunštátu do 14. století posléze pánů z Lipé a Liechtenburku v 15 .století. Ve 14. století se do Evropy rozšířil mor a v letech 1346 až 1351 zemřela 1/3 obyvatel. Epidemie moru se pak vyskytovaly dalších 250 let.

Název Útěchova dle tehdejších zvyklostí mohl být odvozen od zakladatele sídla, nazývaného Útěcha nebo Vtěcha. Osobní jména do 15. století nebyla ustálena. Osoby se pojmenovali podle řemesla nebo osobních vlastností nebo jen křestním jménem a tak děd, otec i syn měli různá pojmenování. Tak také je uváděn kolem roku 1365 svobodný "dvořák" Havel z Útěchova. Tehdejší údělná knížata zakládala svobodné dvory "dvořáky" , pro účinnější zkultivování zemědělsky využitelné půdy s výsadami pro vlastníka takové selské usedlosti, prosté všech povinností, jehož držitel byl podřízen vrchnosti - dvoru. Existence "dvořáka" se připomíná ještě v roce 1552.

Útěchov byl pro panství ronovské a pro jeho držitele významný zřejmě rozlohou obdělávané půdy, jako zdroj ročních platů, úroků i povinností roboty. Z údajů z poloviny 16.století platily Habrowka (Habrůvka)49 zlatých, Babicz (Babice)155 zlatých, Kanicz (Kanice)7 zlatých, Cehnicz (Jehnice)94 zlaté a Autiechow celých 250 zlatých. V roce 1557 přešel majetek novohradského panství na Albrechta z Boskovic na Černé hoře a v listině z 15.6.1560 ve výčtu přináležejících vsí je uváděn i Autiechow.  Od roku 1562 náležel Útěchov k panství novohradskému pánů z Boskovic a to do počátku 17. století . Roku 1599 postihla morová nákaza blanensko, která si zde vyžádala smrt třetiny obyvatelstva. Po roce 1604 sňatkem Kateřiny Černohorské z Boskovic přešel majetek k panství pozořickému na mikulovskou větev rodu Lichtenštejnů do roku 1848.

Polní hospodářství Autiechowa bylo tehdy na dobré úrovni, stavy krav a ovcí byly vysoké, statky měly více koní. Pěstovala se pšenice na vaření i na pivo, žito, oves, méně ječmene. Výrazně se upřednostňovaly luštěniny hrách a čočka, proso a pohanka, které byly hlavní potravou prostého lidu. Sázel se len a konopí, neznaly se brambory. Lesy byly plné zvěře, v roce 1654 byly přemnoženy stavy vlků,divokých prasat, lišek,rysů i divokých koček. Svoboda poddaných byla omezena, vše podléhalo vůli a svolení milostivé vrchnosti . Dle velikosti statku, byla povinnost dodat počet mužů k vojenské službě. Sňatek, kup nebo výměna gruntu, přestěhování do jiné obce, odchod do učení nebo na řemeslo, vše musel povolit majitel panství.

Ves Autiechow, v roce 1662 psaná Outěchov, na mapě z roku 1726 uvedená názvem Tři dvory u Autiechowa ( Drei Hofen b.Autiechow), dostává dnešní název Útěchov v roce 1923. Od počátku to byly tři dvory s rozlohou 117 měřic polí a 4,7 měřic luk a zahrad. I při malém osídlení měl Útěchov samostatnou správu, svého purkmistra, rychtáře i radního a útěchovská insignie - pečeť z roku 1662 je uchována v zemském archivu v Brně. Tehdejší Útěchov představoval významné hospodářské zázemí . Přírůstek osídlení je zaznamenán dostupnými doklady až v roce 1675 vznikem čtvrté hospodářské usedlosti a následně v roce 1750 třemi domky bezzemků. V roce 1675 konstatuje pozořický lánský rejstřík nedotčenost útěchovských usedlostí zřejmě po ukončení třicetileté války v letech 1618 - 1648, jejímž útrapám byl Útěchov uchráněn.

Boží muka podél silnice k Vranovu pocházejí z roku 1647 a původně jich bylo 16. Roku 1645 Švédové při svém obléhání Brna dobyli a zpustošili, vinou zrady olomučanského občana, Nový hrad. Zničena byla i většina písemností panského úřadu.

Roku 1790 měl Útěchov 11 domů a 60 obyvatel, roku 1834 20 domů a 151 obyvatel. Původně k Útěchovu patřila i hájenka „U jezírka“, s popisným číslem 11, nacházející se při silnici z Útěchova do Soběšic. Při sčítání lidu roku 1857 byla označena jako lichtenštejnský dům a bydlelo zde 5 žen a 4 muži, které správa lichtenštejnského majetku zaměstnávala jako lesní dělníky. Později byl objekt renovován a přeměněn na revírní hájenku. Hájenka byla později přičleněna k Bílovicím nad Svitavou, o což se zasadil její revírník Švec, člen obecního zastupitelstva.

Útěchov byl už od počátku součástí římskokatolické farnosti Vranov u Brna. Poddaní z Útěchova robotovali na stavbě nového zděného kostela v letech 1630 - 1740 i na stavbě paulánského kláštera v letech 1634-1637. Klášter byl zrušen v roce 1784.
Útěchovské děti docházeli do školy ve Vranově, kde od roku 1785 fungovala jednotřídka. Roku 1885 pak byla postavena nová školní budova. Ves Útěchov platila  učiteli za výuku chlapců a dívek . Z počátku měl Útěchov funkci zemědělského sídla a zdejší obyvatelé byli zemědělskými nebo lesními dělníky. Roku 1848 dochází ke zrušení poddanství a patrimoniální správy, čímž byla zrušena panství a byla nahrazena členěním na okresy.

Do roku 1923 byl katastr Útěchova podstatně menší než dnes a jeho hranice se držela tehdejší hranice lesa , který obklopuje zástavbu Útěchova. Roku 1923 byl katastr Útěchova zvětšen na úkor Vranova téměř do současné podoby. Roku 1953 pak byla k Útěchovu převedením z Vranova připojena i výše uvedená zástavba na severozápadě současného katastru, čímž Útěchov získal svoje moderní hranice.

Městská část Brno-Útěchov je tvořená celým katastrálním územím Útěchov u Brna. Obec Útěchov byla připojena k Brnu 1. července 1980 a je tak zároveň i zatím poslední připojenou obcí. Až do vzniku moderní městské části roku 1990 pak byl Útěchov součástí tehdejšího městského obvodu Brno V. Útěchov , který je obklopen lesy, má relativně čisté životní prostředí, a proto je za účelem relaxace vyhledáván obyvateli ostatních městských částí Brna. Autobusové spojení zajišťují dvě linky provozované Dopravním podnikem města Brna.

Při silnici směrem na Vranov se zde nachází několik zachovalých Božích muk pocházejí z roku 1647 , původně jich bylo 16.

Útěchov je východištěm zajímavých turistických tras i oddychových procházek v komplexu rekreačních lesů spravovaných školním lesním podnikem " Masarykův les " - při vysoké škole zemědělské v Brně, s objekty lesnického Slavína, památníků význačných osobností se vztahem k lesům a přírodě. Území Útěchova navazuje na přírodní reservaci Coufavá - přirozených doubrav a bučin a palouk U lípy, s četnými cizími dřevinami - exoty. Území je okrajovým prostorem střední části chráněné krajinné oblasti Moravský
kras .

Rodový erb Ronovců, zkřížené ostrve ve zlatém poli, byly převzaty do znaku Útěchova.

Poloha

přidat fotografie