Kaple sv. Jana Nepomuckého - Plandry (kaple) [31538]

Kolem roku 1735 dává Josef Ignác Zebo stavět východně od zámku v Plandrech, na mírném zalesněném návrší poutní areál zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Nápis v klenbě lodi dokládá, že byl dokončen roku 1739

Kaple se nachází na pahorku nad obcí Plandry, nedaleko hlavní silnice. Ke kapli se dostaneme starou lípovou alejí, která umocňuje romantické prostředí vstupu do objektu. (Tato skupina stromů je státem chráněná.)

Celá barokní dispozice je v dokonalém souladu s krajinou, obklopená lesíkem. Vlastní kaple je centrálně čtvercová, s odděleným výstupkem jako presbytářem s cibulovou šindelovou bání, lucernou (kde visel zvon) a s makovicí.Hlavní průčelí člení dvě dvojice pilastrů po stranách hlavního portálu, který má nakoso postavené polopilíře a sebentový štít. Nad portálem je oválné okno s rokokovou mříží.  Boky kaple jsou členěny obdobně. Na bocích jsou rovněž dvě okna s půlkruhovými záklenky, opatřena rovněž rokokovými mřížemi, které pocházejí z let kolem r. 1740. V odděleném výstupku je 4. okno - oválné - se stejnou rokokovou mříží jako nad portálem.

Uvnitř kaple jsou zaoblené rohy, pilastry v koutech nesou římsu. Klenutá plochá kopule je ozdobena freskou Apoteózy Jana Nepomuckého (světec přijímán v nebi mezi české patrony) datovanou do r. 1739, snad od S.Noseckého. Nad vstupními dveřmi je kruchta s dřevěným vyřezávaným zábradlím.

Velice zajímavě je řešen vstup na tuto kruchtu. Ve zdi, z obou stran dveří jsou klenuté otvory s  kruhovou výdutí. Ve zdivu je po patnácti dřevěných schůdkách tvaru kruhové výseče. Na kruchtu je možný výstup z obou  stran.
Předčasná smrt Aloisie ze Schirdingu (+1817) podnítila renovaci poutního areálu, dokončenou roku 1826, kdy byl k severní stěně ústřední kaple sv. Jana Nepomuckého instalován náhrobek Aloisie ze Schirndingu , jehož autorem je významný český sochař 1.poloviny 19. Století  Václav Práchner (1784 ÷ 1832). Tím se původní poutní kaple změnila v rodinné mauzoleum. Náhrobek tvoří tři postavy :
Stojící děvčátko vztahující ruce k sedící ženě, k níž zezadu přistupuje okřídlený Thanatos. Náhrobek patří k nejlepším Práchnerovým dílům. (V současné době po restauraci)

            Pro boční kapličky dodal téhož roku (1826) malíř Klaus pět obrazů se svatojánskou legendou, které měly nahradit v té době již zřejmě zničené Noseckého fresky.

( Čtyři z těchto obrazů se zachovaly, byly restaurovány Mário Králem a jsou uloženy na obecním úřadě v Plandrech.)

Existují různé dohady, že stavitelem kaple je Giovanni Santini. Že by její stavbu přímo řídil, je naprosto vyloučené, protože stavba kaple je datována do let 1738-39 a G. Santini umírá 7. prosince 1723.  Santini není ani autorem projektu, podle něhož by byla kaple po jeho smrti postavena. Hlavní roli zde hrála, pravděpodobně i finanční stránka. Santini stavěl a přestavoval především stavby ve vlastnictví církve, která měla v té době dost prostředků k financování takových nákladných staveb. Kdežto investorem planderské kaple byl novopečený šlechtic, který určitě nedisponoval takovými finančními prostředky jako církev. Zadal tedy práci neznámému architektovi, pravděpodobně D. Morazzimu, který se však svého úkolu zhostil velice dobře. Byl to stavitel určitě schopný, protože co návštěvníci objektu velice oceňují,  je právě ono velmi citlivé zapojení do krajiny.

Navrhl a vybudoval centrálně čtvercovou kapli s odděleným výstupkem jako presbytářem. Dal se inspirovat právě jmenovaným G. Santinim, pravděpodobně jednou z jeho nejslavnějších staveb, kostelíkem na Zelené hoře a navrhl ohradní zeď s pěti kapličkami, kde současně uplatnil motiv tehdy, dalo by se říci "populární" nepomucenské symboliky.

Vrátíme-li se k stavbě Santiniho na Zelené hoře, tak opat Vejmluva, který mu  tuto práci zadal, dal staviteli najevo, že by rád při stavbě uplatnil jistou symboliku, zejména symboliku hvězd svatojánských, která vyrůstala z legendy o novém světci. Pro tohoto umělce to nebylo omezení, spíše podnět, který přispěl umělcově fantazii při koncepci stavebního celku. Santini tuto symboliku využil hned dvakrát. U centrální stavby, což není pro srovnání s planderskou kaplí  důležité. Podobnost je u tzv. "pole poutníků". Jedná se o ambity s kaplemi. Na Zelené hoře byly vybudovány nedlouho po dokončení vlastni chrámové stavby a představují také pokračování symboliky dané vlastnímu chrámu - emblému svatojanské hvězdy. Jejich půdorys vytváří věnec, jehož vnější stěny jsou konkávně prohnuty dovnitř a stýkají se v deseti ostře vyhraněných rozích.  Stěny vnitřní sledují tyto vnější stěny, ale jsou mělčí a také se nevyhrocují v tak ostré hrany jako zdi vnější. Celý tento ambitový proud je přerušován pěti kaplemi, jež navenek vybočují trojúhelníkovými výstupky z vnější zdi. Kaple jsou pětiboké. Zeď kolem planderské kaple je pouze jedna, ale je vidět, že stejně jako u zelenohorské stavby vybočují tři výstupky ven. Tato podobnost patrně vedla k názoru, že autorem projektu planderské kaple je Giovanni Santini. Neexistuje žádný důkaz, že by to mohla být pravda, ale že domnělý stavitel D. Morazzi z jeho projektu určitě vycházel.         

Výčet zařízení kaple nemá smysl, neboť se téměř žádné nedochovalo. V 50.letech minulého století bylo zařízení z větší části vandaly zničeno a rozkradeno.

Byly zde:

Hlavní oltář, barokní panel s obrazem J. Nepomukého, ukazujícího Madoně zázračný jazyk ( od S. Noseckého ani sochy andělů pocházející patrně z některé jihlavské řezbářské dílny.

Barokní  obrazy -Zvěstování P. Marie z r. 1849, obraz Ecce horno z 2. pole 18. stol., Cyklus obrazů legendy o J. Nepomuckém je uložen na Obecním úřadě v Plandrech. Ztratil se prsten a nakonec i legendární balzámovaná ruka mrtvé šlechtičny, která zde kdysi byla. Dochoval se pouze velký náhrobník Aloisie ze Schirndingu se sochou matky s dítětem a geniem smrti.

Příčina stavby kaple není známa. Jednou z možností se nabízí v pověsti rodu Dobrzenských, kteří byli majiteli panství v Plandrech.

Tato pověst vypráví o synovi majitele panství. Tento mladý šlechtic v mládí na panství svého otce rád pozoroval čápy, kteří zde patrně měli hnízdo. Jeden z mladých čápů si na chlapce zvykl. Později se mladý šlechtic dostal do zajetí. Jestli bojoval ve vojsku nebo byl na cestách nevíme, ani jaké to bylo zajetí, zda byl zajat právě Turky ale stal se otrokem a nebyla naděje na záchranu. Jednou při práci na plantážích otrokům nad hlavami zakroužili čápi. Pověst dále praví, že mezi nimi byl i onen ochočený čáp a mladého zajatce poznal. Ten mu na nohu připevnil ceduličku se zprávou. Čáp se vrátil do Čech, na panství si brzy všimli nezvyklého předmětu na čápově noze. Dozvěděli se, kde se dávno oplakaný syn nachází a vykoupili ho. Na počest jeho zázračné záchrany pak byla postavena nedaleko zámku kaple.

To je jedna z verzí. Nevíme, do jaké míry je pravdivá, nebo jestli je vůbec pravdivá, ale je známo, že ve vrcholném baroku vzniká mnoho poutních kostelů se zázračnými obrazy, sochami nebo prameny . Dochoval se také obraz, pocházející právě z kaple, na němž je vyobrazen chlapec s čápem v některé islámské zemi. (podle oblečení kolem stojících osob). Tento obraz je dnes umístěn na Obecním úřadě v Plandrech.

Poloha

přidat fotografie