Kostel sv. Ondřeje - Uherský Ostroh (kostel) [30680]

Tato pozdně barokně - klasicistní stavba svým výrazným průčelím vystupujícím poněkud z řady domů vévodí celému prostoru náměstí, nesoucímu rovněž jméno patrona chrámu, a svojí jasnou fasádní barvou září na cestu starousedlíkům stejně jako nahodilému návštěvníku města. Její historie čítá již čtvrt tisíciletí, je však pouhým pokračováním historie mnohem starší.

   O farním kostele zasvěceném sv. Ondřeji, který zde stál zřejmě brzy po založení města ve 13. století, jsou zachovány jen velmi kusé zprávy. Nejstarší zmínka pochází z roku 1322, kdy se připomíná ostrožský farář Vlček /Wlczko/. Rovněž o podobě kostela není dostatek zpráv. Je jisté, že stával na místě nynějšího chrámu mnohem menších rozměrů a skromnějšího vybavení. Byl v něm umístěn dnes nedochovaný náhrobek manželky majitele ostrožského panství Jana z Kunovic - Magdaleny z Boskovic, která zemřela v roce 1551. Jak poznamenal historii kostela počátek 15. století, kdy se roku 1420 stal Ostroh jedním z nejvýznamnějších center husitského dění na Moravě, přesně nevíme. V 16. století se připomíná sbor Českých bratří, kteří se zde usadili. A zřejmě v téže době působili při chrámu i luteráni, které vystřídali po roce 1597 stoupenci kalvinismu. Roku 1622 se jeden z nejbohatších moravských šlechticů Jan Bernart z Kunovic, v té době již dlící v exilu, ocitl na seznamu uprchlých rebelů protihabsburského povstání, kteří byli odsouzeni ke ztrátě cti, hrdla a statků. S novými majiteli ostrožského panství - katolickým rodem pánů z Lichtenštejna  - a s postupným uklidněním náboženských sporů došlo k návratu katolických farářů na ostrožskou farnost, k níž byly přifařeny obce Ostrožské Předměstí, Kvačice a Milokošť / roku 1634 jmenoval kníže Gundakar faráře Jana Schwidera/.

   Záznam z roku 1733 potvrzuje, že na celkově zchátralém stavu kostela se nepodepsal jen zub času, ale i značné válečné útrapy posledních období. Oprava střechy, provedená v témže roce, odkryla uhnilé trámy v krovech a většího zlepšení vzhledu budovy nepřinesla. Proto dává majitel panství kníže Josef Václav z Lichtenštejna souhlas ke stavbě nového kostela. K jejímu schválení došlo 26. února 1750  za předpokladu, že náklady na výstavbu kostela ponese společně kníže, jako vlastník kostelního patronátu, a farníci, vnitřní vybavení kostela uhradí farář Tomáš Javorek. Realizace stavby byla zadána zednickému mistru Kašovi /dostal zaplacen závdavek 580 zlatých/, políru Janu Kužnerovi a staviteli Karlu Kuczelovi /Kučela/, ostrožskému měšťanu. Místem konání bohoslužeb se po dobu stavebních prací stala zámecká kaple.

   Ke stavbě kostela bylo přikročeno buď ještě roku 1750, nejpozději na jaře 1751. Stavební práce v roce 1756 pokročily natolik, že byla uzavřena kopule a 8. srpna slavnostně založen a vysvěcen základní kámen hlavního oltáře. Dva roky nato byla novostavba s dvěma oratořemi a sedmi oltáři  dokončena a 15. října 1758, v den svátku sv. Terezie, byl chrám slavnostně vysvěcen hradišťským děkanem Františkem Šuplerem za velké účasti kněží okolních farností, vrchnostenských úředníků, městské rady a v neposlední řadě obyvatel města.

   Kostel sv. Ondřeje je jednolodní stavba s krátkou příčnou lodí, nad chrámovou lodí před presbyteriem se vypíná klenutá kopule. Měří v podélné ose 39,55 m, v příčné ose 19,35 m, v lodi je vysoký 15,2 m, v kopuli 19,2 m a pojme 1800 osob.
   Kostelní věž byla vybudována po levé straně chrámu. V roce 1809, kdy do ní udeřil blesk a věž vyhořela, byla opravena v původní podobě čtyřbokého jehlanu i s poškozenou chrámovou střechou nákladem 575 zlatých. Tehdy do její báně zástupci fary, města a panství uložili dva pamětní zápisy s několika soudobými tisky. Roku 1905 přestavěl  věž  do dnešní majestátní podoby, krytou měděným plechem, strážnický stavitel Josef Doležal nákladem 21 089 korun. Historické zápisy z roku 1809, poničené vodou, kronikář města Jan Borůvka opsal a dokumenty doplněné o novou pamětní listinu a pohlednice města, vložené do měděného tubusu, opět spočinuly v báni věže, tentokrát téměř na jedno století. Snad symbolicky  - v roce povodně 1997 - došlo ke generální opravě havarijního stavu věže. Po zajištění financování celé opravy bylo v srpnu postaveno kolem věže lešení a v září zahájeny opravné práce. Všechny historické dokumenty se z báně věže znovu dostávají na veřejnost a po zdokumentování a předání poškozených exemplářů Státnímu okresnímu archivu Uh. Hradiště je vyhotoven třetí pamětní zápis a celá dokumentace, opět kryta měděným tubusem, vložena tehdejším správcem farnosti P. Miroslavem Lukasiewiczem do pozlacené makovice s křížem, která byla 30. října 1997 upevněna na vrchol věže.
      
   Na věži byly původně tři zvony - velký z roku 1767 /zvonař Valerius Obletter z Olomouce/, prostřední z roku 1631 /zvonař neznámý/ a malý z roku 1791 /zvonař Clemens Stecher z Brna/.  Mimo ně visel na věži na venkovní pravé straně vpředu umíráček /daroval jej v roce 1724 kostelu vrchní úředník velkostatku Alexandr Canaval/. V roce 1880 zakoupil nové zvony, ulité ve Vídeňském Novém Městě, hrabě Klement Westfálský - zvon zasvěcený P. Marii /906 kg/, sv. Janu Křtiteli /483 kg/ a sv. Cyrilu a Metodějovi /305 kg/. Z dřívějších zvonů byl dán velký zvonaři, protože byl puklý, prostřední je dodnes umístěn na zvonici v Ostrožském Předměstí, malý skončil na zvonici v Kvačicích. Když byla za první světové války nařízena rekvizice zvonů a měděné krytiny věže, 14. a 15. května 1917 byly za velké nevole občanů velký a malý zvon na věži rozbity a jejich trosky i s umíráčkem odvezeny k válečným účelům. Rovněž byla s věže snesena měděná krytina a nahrazena krytinou pozinkovanou. Válečné rekvizici podlehl i zvon kvačický a jen díky ráznému vystoupení starosty Josefa Vaculíka se podařilo na předměstké zvonici  zvon uchovat. Dva nové zvony, pořízené pro kostel v roce 1947, jsou zasvěcené sv. Ondřeji a sv. Václavovi. Oba váží asi 20 q a jsou poháněny elektricky.

   Původní hodiny na štítu chrámového průčelí, pořízené na náklad obce, pocházely z roku 1844 z dílny brněnského mechanika Lucze. Roku 1906 dodal nové hodiny zdejší hodinář Jan Pařízek. Jsou umístěny pod věží nad levou oratoří, vedení k ciferníku měří 56 metrů. Již několik let nejsou k vlastní škodě v provozu.
   V půlkruhových nikách, zdobících obě strany vchodu z náměstí, jsou umístěny sochy světců - vpravo sv. Jan Sarkandr, vlevo sv. Jan Nepomucký. Kromě hlavního vchodu je v pravé boční stěně umístěn vchod vedoucí na farní dvůr, původní východ na bývalý "krchůvek" je zazděn.

   Vnitřní výbavu kostela tvořilo sedm oltářů pořízených v době dokončení stavby kostela. Hlavní oltář nahradil roku 1895 oltář vytvořený J. Riffesserem, umělecké řezbářské dílo. Vévodí mu socha patrona chrámu sv. Ondřeje. Dále jej tvoří sousoší sv. Cyrila a Metoděje a sv. Petra a Pavla, po stranách jsou vpravo sochy P. Marie a sv. Barbory, vlevo sv. Josefa a sv. Anny. Při poslední opravě kostela bylo kněžiště prodlouženo a jeho součástí se staly i boční oltáře P. Marie a sv. Jana Křtitele. Z bočních oltářů zasvěcených sv. Janu Nepomuckému, sv. Tekle, sv. Antonínu Paduánskému a sv. Floriánovi, Rochovi a Vendelínovi zůstaly dnes zachovány jen nástěnné malby. Od roku 1954 je pod kruchtou umístěn oltář P. Marie Lurdské, zhotovený z bílého mramoru. Autorem sochy P. Marie, vysvěcené 4. 5. 1941, je Jaroslav Kubeček z Olomouce.

   Původní sakristie /nyní Boží hrob/ je vlevo od hlavního oltáře. V roce 1905, v souvislosti s přestavbou věže, byla postavena za hlavním oltářem sakristie nová.
   Nejstarší varhany, pořízené pro chrám roku 1872 ve Vídni, potřebám kostela plně nevyhovovaly. Byly přemístěny do kunovského kostela sv. Petra a Pavla a pro zdejší chrám v roce 1889 pořízeny v Uničově varhany nové.
   Během své existence prošel kostel celou řadou oprav : r. 1882 - nově vydlážděny podlahy mramorovými dlaždicemi, oprava vnitřní malby; r. 1912 - pořízeno elektrické osvětlení kostela; 1925 - malířské, pozlacovací a štukatérské práce na  bočních oltářích, oprava varhan, vydláždění staré sakristie, zakoupení nové křížové cesty; pol. 50. let - restaurování oltářů; r. 1968 - přístavba předsíně bočního vchodu do chrámu, oprava fasády; 2. pol. 80. let - změny ve výmalbě stěn chrámu, hlavního oltáře a soch; r. 1985-87 - výměna oken, zapuštění keramických trubek do zdí k vysoušení, generální oprava elektroinstalace; r. 1994-99 - rozsáhlé opravy a rekonstrukce - vybudování kanalizace na severní straně chrámu, odvodnění zdiva z vnější i vnitřní strany, oprava fasády a střechy, renovování věže, restaurátorské ošetření kamenného portálu a soch  na průčelí kostela, opravy interiéru.
   Kostel sv. Ondřeje byl v roce 1963 prohlášen kulturní památkou.  
  
   Od nepaměti stával kolem kostela hřbitov, na němž byli pochováváni zemřelí z města Ostrohu. Následkem stavby nového chrámu se místo kolem kostela zúžilo, hřbitov byl proto zrušen a zesnulí jsou od té doby  pohřbíváni na rozšířeném hřbitově předměstském. Stalo se tak pravděpodobně roku 1763, kdy zde byl postaven hlavní kříž s uvedeným letopočtem. Ještě na počátku minulého století nazývali lidé uličku po levé straně chrámu "na krchůvku" /dnes je ulička neprůchodná, z obou stran opatřena zídkou/. Pouze zesnulí z vážených rodin, zejména vrchnostenských úředníků, byli pochováváni v chrámové kryptě, do níž vedl vchod krytý mohutným kamenem s latinským nápisem. Kámen byl položen  v chrámové lodi před oltářem přímo pod kopulí a nyní je zakryt několikerým dlážděním. Poslední pohřeb do chrámové krypty se konal 21. května 1808 a je spojen s téměř hororovým příběhem posledních hodin života  78leté měšťanky Magdaleny Rodkové, která sem byla pohřbena zaživa.      
  
   První zprávy o ostrovské faře pochází z roku 1322. Kde stávala farní budova do 18. století, nelze bezpečně zjistit. Pravděpodobně měla skrovné místo vedle kostela. Mezi hřbitovem a domem č. 37 stával tzv. "Křesťanovský dům", který roku 1675 vyhořel, zůstal pustý, patrně již nebyl obnoven a toto místo bylo získáno pro stavbu fary, jejíž základy byly položeny již v roce 1753 . "Léta Páně 1753 dne 2. aprilis zakládaly se grunty na faru města Ostrova a to u přítomnosti ten čas pana faráře Tomáše Javorka, jakž taky Pana obročního, item pana purkmistra Martina Fialy, p. rychtáře Antonína Fialy a mnohých jiných pánův měšťanů." Farní budova nebyla postavena v pořadí domů, ale byla posunuta dozadu. Stávala před ní socha sv. Jana Nepomuckého /hodnotná sochařská práce z druhé čtvrtiny 18. století; dnes stojí před domem č. 3 až č. 5. V této podobě se fara uchovala až do roku 1836, kdy byla zbořena a stavbu nové farní budovy s hospodářským dvorem, posunuté již do pořadí sousedních domů, provedl knížecí stavitel František Malbohan; práce byly konány z robotní povinnosti.
 
   S ukončením stavby kostela souvisí postavení kamenného kříže, který stával původně do počátku 20. století při cestě před farní budovou. Dnes je situován ve středu náměstí, po stranách s vysázenými stromy - "lípy svobody" z roku 1919. Kříž dal roku 1774 postavit stavitel a měšťan Karel Kuczela /Kučela/ jako výraz poděkování za zdařilé provedení stavby kostela, o čemž svědčí nápis na přední straně soklu. Kříž byl posvěcen 10. srpna 1774 farářem Ignácem Spinou a městská rada se jej zavázala opatrovat a zachovat pro příští roky na městské náklady.

Věra Hendrychová

Poloha

přidat fotografie