Kostel sv. Prokopa - Únanov (kostel) [29479]

Nejvýznamnější památkou obce Únanov je bezesporu farní kostel sv. Prokopa. Původně stál na malém kopci jižně od obce.

První písemná zpráva o únanovském kostele a samostatné duchovní správě pochází z roku 1346, čemuž napovídá i ryze gotický sloh stavby, který se dochoval v presbytáři kostela a v dolní části věže. Nejstarší část kostela spolu s presbytářem je z lomového kamene, pouze klenební žebra a ostění oken jsou z kamene tesaného.

Je možné rovněž předpokládat, že nynější stavbě kostela přecházela určitá, o něco menší, dřevěná křesťanská stavba (zřejmě v místě dnešního presbytáře). Jelikož předpokládáme, že první archeologicky doložené osídlení Únanova pochází již z doby dávnější, mohlo být toto místo spojeno i s nějakým pohanským kultem. Soudíme tak především podle toho, že v oblastech osídlených dříve než k nám přišlo křesťanství, docházelo k zakládání kostelů právě na místech spjatých s náboženstvím.

Stavebně starší je zadní část kostela s věží. Věž je svým tvarem a umístěním čistě románského slohu, Presbytář je raně gotický, postavený v době českých panovníků z rodu Lucemburků. Mezi věží a presbytářem se nachází zdivo ještě o něco starší. Za Jana Lucemburského (1310-1346) mělo město Znojmo patronát nad kostelem. Při jeho opravách došlo v té době k rozšíření kostela zbouráním kněžiště a postavením presbytáře. Vedlo hlavního chrámu byla souběžně postavena kaple v raně gotickém slohu. První, poněkud větší opravy zdejšího kostela, uskutečňovalo v roce 1699 město Znojmo. Vykonala se při nich další přestavba jeho jádra a to zaklenutím pomocí síťové žebrové klenby. Loď byla zastřešena sedlovou střechou a pokryta šindelem, který později nahradily tašky. A protože v té době již kostel nepostačoval potřebám věřících, došlo k proražení dvou obloukových otvorů do zdi tak, že spojením lodě s kaplí vznikl jeden velký chrámový prostor (do chrámu se poté vcházelo zřejmě dveřmi z kaple). V té době se také obezdila původně dřevěná věž.

V rámci dějin zdejší farnosti je třeba rovněž se zmínit o místní duchovní správě. Kdy a jak byla založena zdejší fara, nelze ze žádných listin dostatečně určit. V prvních písemných památkách z roku 1227, 1287 a ani v dochované listině z roku 1307 není zmínky o únanovské faře. Lze se proto domnívat, že byla zřízena až pozdějším zásahem města Znojma a jeho představitelů katolické církve, neboť první zmínka o únanovském faráři je až z roku 1346. V této listině se vzpomíná farář Jan z Únanova, o kterém se mluví i v dalších dokumentech z 9.prosince 1354 a 1.října 1370.

Po barokní přestavbě měl kostel malá půlkruhová okna, podlahu z pálených cihel a hlavní vchod s předsíní pod věží. Z té doby se uvnitř zachovalo dřevěné retabulum hlavního oltáře, kazatelna a socha sv. Josefa.

V roce 1828 došlo na náklady jevišovického panství k nezbytnému pokrytí čtyřbokého, původně šindelového stanového krytu věže taškami a na vrcholu ke vztyčení kříže. Šindelová střecha na kostele ovšem zůstala. Vnitřek kostela tehdejší majitelé vydláždili cihlami. Hlavní oltář byl dřevěný, uměle mramorovaný se sochou Blahoslavené Panny Marie (z daru Alexiuse Lowaka) a obrazem sv. Trojice, darovaným panem Antonínem Podveským.

V kapli se nacházel oltář sv. Peregina (z daru Anny Nöstvinové, původem z Únanova, provdané do Vídně, která kolem roku 1760 dala zmíněný oltář opravit, přičemž darovala obci tři korouhve, monstranci a lampu). V kostele sv. Prokopa se také hrálo na varhany, které měly jednu cínovou a čtyři dřevěné píšťaly. V roce 1811 nechal místní správce únanovského dvora Alexius Lowak opravit hlavní oltář a v roce 1825 se z daru pololáníka Jiřího Vávry zakoupily za 188 zlatých nezbytné obřadní potřeby. Další dary na úpravu kostela pocházely od paní Nepomuceny Freibergerové, vdovy po správci v Plavči, která věnovala hedvábí na prapory.

Další opravy kostela se uskutečnily v roce 1839, kdy došlo k postavení zábradlí (to je však v roce 1878 zrušeno). V roce 1840 získal kostel nové dveře, o rok později se v něm uskutečnila rekonstrukce oltáře a křtitelnice, kterou provedl kamenický mistr Kočvara z Telče.

V roce 1852 interiér kostela doplnila hraběnka Eliška Ugarte a následujícího roku byly novou klaviaturou opatřeny kostelní varhany.

Až ve druhé polovině 19.století se kaple dvěma prolomenými průchody spojila s kostelem, čímž došlo k vytvoření hlavního vchodu přes kapli. Při této příležitosti byl kostel nově vydlážděn hrubými žulovými dlaždicemi, přičemž jen pod kostelními lavicemi zůstaly staré cihly.

Následující větší oprava kostela se v obci prováděla v roce 1878. Jednalo se o novou krytinu střechy, vydláždění kostela kamennou dlažbou a koupení nových varhan.

V roce 1889 zajistila tehdejší majitelka zdejšího panství, Anna Dvořáková, další opravu střechy. Tu tehdy místní stavitelé pokryli křidlicí. V témže roce takto odstranili již sešlý oltář sv. Peregrina v kapli, přičemž byl postaven nový se sochou Panny Marie Lurdské.

V roce 1899 získal kostel sv. Prokopa nové varhany od firmy Antonína Mölzera z Kutné Hory za 750 zlatých, na které přispěli místní občané. Současné kostelní varhany vyrobil Dřevopodnik města Brna v roce 1973 a v polovině října na posvícení došlo k jejich vysvěcení.

Pro historii kostela v Únanově je velice významný nález zvonu ve třicátých letech tohoto století na kopci za zahradou domu č.73. Sedlák Josef Makovička zde kopal sklep a přitom našel zakopaný zvon. Šlo zřejmě o zvon, který krátce na kostele používali protestanti a jenž tam asi v době pobělohorské zakopali v domnění, že se jednou časy změní.

V době velké hospodářské krize a vysoké nezaměstnanosti (1933) se v kostele konala další velká vnitřní oprava. Obnovila se zazděná gotická okna. Pouze okno u dveří nemohlo být opraveno, neboť zasahovalo do pozdější barokní klenby. Vetší, novogotická okna se nově prolomila. Návrhy na barevné vitráže dělal známý znojemský malíř Oskar Pafka, provedení malby skla uskutečnila brněnská firma Smrž a Kunisch a sklenářské práce vykonala znojemská firma Sláma. Další práce provedla keramická firma Čech a Včeliš ze Znojma, která dodala novou mramorovou oltářní desku s podstavci z pískovce, přičemž stará hrubá gotická kamenná deska se použila v boční kapli. Schody z umělého kamene vyrobil Petr Vystrčil z Plavče a postavili je otec Josef a jeho stejnojmenný syn, Vystrčilovi. Nové lavice a ostění vyrobil truhlář Josef Šplíchal z moravských Budějovic a stolař Karel Šula, natěračskou práci provedl František Apeltauer z Mikulovic a elektrické osvětlení dodaly Západomoravské elektrárny.

V témže roce se rovněž rozebírala horní část středověké podezdívky hlavního oltáře, ve které se nalezla dutina na ostatky svatých, ovšem již prázdná. Do horní desky oltáře pak byl dodatečně vysekán dlaší otvor na nové uložení ostatků. I tato skutečnost svědčí o možném protestantském užívání kostela, neboť jak známo, protestanté ostatky svatých neuctívají.

Následující obnova vnějšku kostela se uskutečnila v roce 1937. V její rámci došlo k výměně krovů, celé střechy a částečně i presbytáře. Železné mřížové dveře k hlavnímu vchodu vyrobil kovář Gestinger z Bližkovic. Další opravy a úpravy byly již velmi drobné.

Posledním větším zásahem do úpravy únanovského kostela sv. Prokopa se stala renovace dlažby v srpnu roku 1991, která se uskutečnila díky obětavé pomoci znojemského vikáře P.Jindřicha Bartoše.

Nová dlažba je z tzv.vračanského mramoru. Je to šedobílý vápenec, dovážený k nám v blocích z bývalé Jugoslávie a Rumunska, řezaný podle objednávek na potřebné velikosti.

V rámci této poslední rekonstrukce došlo rovněž k rozebrání schodiště před starým oltářem, uvnitř kterého se objevila skrýš. V té bylo nalezeno velké množství novin a tiskovin z 20.a 30.let tohoto století, oltářní misál, vytištěný v Řezně roku 1863 s věnováním od pátera Josefa Rudoleckého.

Místní kostel je zasvěcen českému patronu sv. Prokopovi, proto požádal znojemský Farní úřad Pražské arcibiskupství o darování částky z ostatků tohoto světce za účelem jejich trvalého uložení v oltáři únanovského kostela. Této prosbě bylo vyhověno dne 1.10.1991 při osobním předání biskupem Františkem Lobkowiczem.

Pro úplnost je třeba dodat, že poněkud menší úpravy se na kostele konaly také na podzim 1993, kdy došlo k výměně starých dřevěných, již prošlapaných schodů na kůr. Po domluvě s farníky se objednaly kameninové schody, které byly instalovány během tří dnů. V roce 2000 byla opravena střecha a fasáda kostela. V roce 2001 byl kostel nasvícen a okolí kostela vydlážděno žulovou kostkou a lomovým kamenem. O zeleň v okolí kostela pečují farníci (foto zachycuje zmiňované okolní úpravy - dlážďění cesty).

Poloha

přidat fotografie