Robčice (osada) [29302]

Osídlení území dnešních Robčic spadají až do mladší doby kamenné (neolitu). Trvalé osídlení tohoto území se pak datuje od doby bronzové. Původní historické zemědělské osídlení bylo úzce spjato s kulturními a hospodářskými středisky kraje, jakými byly před založením Plzně především Starý Plzenec a Štěnovice. Zástavba vzniklé osady byla soustředěna kolem hlavní komunikace, procházející sídlem od severu na jih - ta v této době představovala jeden z důležitých dopravních spojů v oblasti. Osadu tvořilo zhruba 11 - 12 velkých zemědělských usedlostí. Časem však došlo ke změně dopravních tras, čímž se původně výhodná lokalizace obce rychle změnila ve značnou překážku pro její další rozvoj. To spolu s nedostatkem úrodné půdy způsobilo značné zbrždění výstavby nových usedlostí a tedy i růstu celé obce. Původní charakter zástavby Robčic se v podstatě zachoval až do dnešní doby. Nejstarší dochovaný písemný záznam o obci pochází z roku 1373. Ves je v tomto dokumentu označována jako "Hrobšice", tento název pak prodělal pouze dvě malé změny - na "Hrobčice" a na dnešní "Robčice". V roce 1373 koupil statek Hrobšice od pana Jindřicha z Rabštejna probošt Oldřich z rodu Valdštýnů. Tím se Robčice staly majetkem tepelského kláštera. Probošt Oldřich zemřel roku 1380. Po něm pak klášter s celým majetkem spravovali další probošti, jedním z nich byl také probošt Sulko, který pro ochranu kláštera vydržoval vojsko. To však byla velice nákladná záležitost, a klášter se tak po čase dostal do finančních potíží. Sulkův nástupce Hynko nakonec musel pro řadu dluhů dát Robčice do zástavy. Roku 1408 tedy statek spravoval Zachař, o pět let později Maršík z Hrádku a v roce 1419 jej probošt Hynko pronajal Mikuláši Hynčicovi. Brzy nato v zemi propukly husitské války. Po vpádech husitských a katolických vojsk do chotěšovského kraje obdaroval král Zikmund jemu věrné katolické pány chotěšovským klášterním majetkem (ženský klášter v Chotěšově a mužský klášter v Teplé byly majetkem jednoho řádu). Robčice se tak dostaly do majetku Cukrů z Chylic, kterým byla zástava statku potvrzena také králem Jiřím z Poděbrad. Ves byla spravována rodem Cukrů až do roku 1563, kdy ji vykoupil probošt kláštera v Chotěšově Adam I. Hasler. Ten se do historie Robčic zapsal dosti významným činem - rozšířil pro robotníky, žijící na klášterních statcích, dědičné právo. V následujících letech pak Robčice byly zastavovány různým pánům, zůstávaly však stále zbožím kláštera. V polovině 17. století měla obec 10 sedláků a 4 chalupníky, dosti významným zde byl chov ovcí, prasat a hovězího dobytka. Roku 1782 byly Josefem II. zrušeny prakticky všechny kláštery, při nichž nestály nemocnice či školy. Ani kláštery v Chotěšově a Teplé nebyly zrušení ušetřeny a jejich majetek, který v této době čítal 3 města, 39 vesnic, 8 dvorů, 5 mlýnů, 32000 měřic lesa a 14 rybníků, tak připadl nově utvořenému náboženskému fondu. Z tohoto fondu vykoupil polní hospodářství statku Robčice v roce 1783 jeho dosavadní nájemce Frič. Současně byl dvůr rozdělen na dvě části - "hořejší" část si ponechal starší Frič, jeho syn obdržel "dolejší" část. Obě části pak byly dál postupně prodávány a rozdělovány dalším majitelům. Roku 1822 koupil panství bývalého kláštera v Chotěšově býv. Kníže Karel Anselm von Thurn und Tascis z Řezna. V druhé čtvrtině 19. století byla na návsi postavena kaple. Na konci 19. století pak v obci proběhly výstavby řady nových rodinných domků.

Poloha

přidat fotografie