Kamenice (městys) [2908]

Kamenice se nalézá navýchodním okraji jihlavského okresu , stranou hlavních dopravních spojů. To je také příčinou poměrně malého povědomí o její existenci, přesto, že jinak oplývá zajímavými dosud téměř nepoznanými historickými památkami, z nichž na předním místě lze jmenovat farní kostel sv. Jakuba Většího a budovu někdejší šlechtické tvrze, umístěnou na opačném konci městečka.

V průběhu staletí se měnil název obce – nejstarší zmínky jsou jako o Camenecz prope Polnam, dále Stará  Radní Kamenice   až po současný název Kamenice.

Zástavba Kamenice je soustředěna do protáhlého pásu, položeného zdánlivě neorganicky na terénní hraně nad nivoupotoka, částečně po jeho březích. Dnes již jednotné koryto potoka bylo v minulosti rozbrázděno množstvím bočních ramen a mlýnských náhonů, využívaných k pohonu celé řady mlýnů. Široké údolí   potoka se  v místech polohy  městečka rozevírá, čímž vytváří vhodné podmínky k osídlení.

Zvýšený severní břeh potoka, převážně využívaný pro situaci zástavby, je zčásti rozbrázděn několika drobnými přítoky, které oddělují  jednotlivé části  obce.

Hlavní částí je vlastní náměstí vřetenovitého tvaru, které na obou koncích výrazně klesá. Na západním vyústění z náměstí je situována bývalá tvrz, v minulosti zde stávala  brána a radnice.  Nad východním koncem je na dominantním ostrohu areál farního kostela. Zástavba však není ukončena náměstím, ale pokračuje dále k západu kolem silnice na Bítovčice a je i jižně po obou březích potoka.  Nad i pod Kamenicí jsou osamoceně stojící budovy mlýnů.

Kamenice  ležela na historicky staré zemské stezce mezi Třebíčí a Polnou a její původ je proto velmi starý. Za vlády krále Václava II., kdy bylo v roce 1298 založeno proboštství Měřínské, byla pravděpodobně Kamenice i s osadami darována Třebíčskému klášteru, který byl založen roku 1101. Do té doby byla Kamenice zeměpanským majetkem.  Vznikla pravděpodobně někdy ve 12. století kolonizační činností třebíčského benediktinského kláštera.  Z prvních století dějin má však naprostý nedostatek pramenů, což bylo způsobeno především zničením písemností třebíčského kláštera.

První písemná zmínka o Kamenici je tak z r. 1358. Městečkem byla snad již ve 13. století, ale poprvé je tak nazývána  v r. 1556.

Třebíčský klášter taktéž vystavěl kostel sv. Jakuba Většího, jehož jádro je pozdně románského původu, snad z konce 12. století.

Souvislejší pohled poskytující písemné prameny až od závěru první čtvrtiny 16. století, kdy

se již dochovaly v plném rozsahu i písemnosti obecní správy. Její osudy se zřejmě odvíjely od osudu celého třebíčského kláštera. V období husitských válek bylo klášterní panství obsazeno husity a jejich přívrženci, kteří se usadili jak ve vlastní Třebíči, tak i v sousedním  proboštství v Měříně.  Po dobytí Třebíče  vojsky  Matyáše Korvína v roce 1468  dochází k zániku kláštera. 

Novým majitelem  majetku v Kamenici a okolí se stal Zdeněk ze Šternberka. V roce  1492 přechází do majetku pánů z Pernštejna. V roce 1556  získal  majetek  v Kamenici   koupí  od  Vratislava z Pernštejna  p. Burian Osovský z Doubravice.  V té době  je také postupně nahrazována  upadající vrchnostenská správa  realizována prostřednictvím rychtáře a konšelů,  samostatnou obecní správou. V roce 1532 a poté 1535 je jmenován purkmistr se „staršími“.

V této době také vzniká samostatná budova radnice. Ta se do dnešních dnů nezachovala.Jednalo se  o poschoďovou budovu, měla věž s hodinami. V poschodí byl úřad, v přízemí šenk a byty pro chudé. Ve sklepích byla mučírna. Radnice vyhořela na počátku I. světové války. Zbytky budovy  byly zbourány.

Obec měla ve své správě špitálku, lázně, mlýn s valchou, cihelnu, pastoušky a pivovar.

V této době je také v obci vybudován  první vodovod.  už v roce 1576 byla dřevěnými rourami  voda vedena do dřevěných kašen na městečku.

Městečko mívalo tržní a hrdelní právo. Císař František II. v roce 1796 potvrdil na přání obce 5 výročních trhů. K hrdelnímu či útrpnému právu bylo přiděleno mnoho okolních obcí.

Manželka   Smila II. Osovského – posledního člena rodu, Kateřina z Valdštejna  převádí majetek do rukou  pánů z Valdštejna. V majetku pánů z Valdštejna zůstává Kamenice až do 20. století.

Bližší pohled na život kamenických obyvatel v průběhu druhé půle 16. století a po celé 17. století poskytuje až výjimečně dochovaná řada obecních účtů, ukončená až v počátcích století osmnáctého.  Tyto účty zachycují běžné i výjimečné obecní výdaje na provoz radnice, platy ze šenku a lázně, náklady na opravu obecních budov, fary, cihelny, školy, výdaje spojené s polohou Kamenice na obchodní komunikaci, náklady na procházející vojsko a při návštěvách vrchnosti či zastupujících úředníků.

Významnou událostí, která značně zasáhla do života obyvatel raně novověké Kamenice a povahy její zástavby, byl rozsáhlý požár, který se udál 22. června roku 1574. Jeho popis obsahuje městská kniha, která také uvádí přesné příčiny jeho vzniku.  Obnovení některých význačnějších budov,  zejména radnice, zachycují obecní účty z let po požáru.  Požár zasáhl pravděpodobně budovy  tvrze, radnice a pivovaru a dále zemědělské usedlosti.

Vzápětí po požáru Kamenici navštívila Bohunka ze Žerotína,  manželka Smila Osovského z Doubravice pravděpodobně chtěla přehlédnout škody, které způsobil požár a případně přispět  k jejich nápravě.

Některé obecní stavby byly po nějakou dobu ponechány svému osudu a byly obnoveny teprve po určitém čase. Radnice však byla opravena vzápětí.

Ze začátku 17. století se dochovaly zápisy, které dokládají častý pohyb vojsk přes Kamenici a náklady  s tímto pohybem spojené. Vzhledem k tomu, že se Kamenice nacházela na poměrně důležité cestě,  střídala se zde vojska celkem často.

I v době neklidných válečných časů I. poloviny 17. století probíhal život v Kamenici v běžném stylu. Na obecních stavbách byly realizovány drobné či větší opravy. V roce 1637 byla na náměstí zbudována dřevěná kašna, roku 1638 byla opravena radnice.

Zdánlivě klidné období bylo opětovně narušeno zprávou o vniknutí švédských vojsk  do Čech na jaře roku 1639. Z kamenických účtů vyplývá, že i zde byly tehdy obnovovány „šraňky“ v ulicích. Náklady spojené s touto činností se každoročně objevují v obecních účtech. 

28. října 1646 vtrhl  neohlášen do městečka Kamenice generál císařských vojsk Rajmund Montecuccoli se svojí armádou. Místní obyvatelé však neměli pro vojáky dostatek obživy a ti pak vyjedli městečko i okolí tak, „že nikomu nezůstal ani kousek chleba a s koňmi zkrmili všechno seno“. Většina obyvatel pak uprchla do lesů a někteří až do Třebíče.

Když v roce 1648  útrapy třicetileté války doznívaly, navštívili Kamenici také mušketýři generála Raduita de Souche, císařského obránce Jihlavy. Několik dalších skupin vojáků, které se zde zdržely, bylo usazeno na třech zdejších hostincích.

Spolu s koncem válečného období nastupovalo období další, spojené s nápravami rozsáhlých škod a s návratem k běžnému  životu. Od roku 1652 bylo přikročeno k opravám radnice a zejména fary, která byla od roku 1648 opět obsazena katolickým knězem. Také ostatní domy v městečku  vyžadovaly opravy. Některé byly zcela zpustlé. Přestože Kamenice nepatřila po třicetileté válce mezi výrazněji poškozené obce, i zde se projevil úbytek obyvatelstva. O některé zpustlé domy se starala obec, která je na svůj náklad znovu vystavěla a poté prodala.  Zajímavé je, a pro charakteristiku městečka významné, že Kamenice v době kolem poloviny 17. století byla téměř stejně rozlehlá, jako vlastní centrum panství – Třebíč.

V roce 1666 byla obnovena také šibenice.

V dalších dvou stoletích se výrazně  změnila zástavba Kamenice.  Mizí velké dvoulánové grunty, přibývají zde naopak statky o rozsahu půl a čtvrt lánu. Výrazně ohraničená  „gruntovní „ část v této době mizí a zástavba postupně splývá. Obecní správa se v těchto letech zaměřovala na drobné i větší opravy  budov kostela, fary a radnice. Tvrz byla v té době již  rukou  soukromých majitelů.   Stejný stav pokračuje až do 60. let 19. století, kdy byla v roce 1864 upřena pozornost  na stavbu kaple sv. Anny . Na náklady obecní pokladny byla tohoto roku  nově pokryta střecha kaple. Dalšího roku práce pokračovaly a na střeše byla  zřízena věžička pro umíráček.

Přesunem obchodních cest a tím, že obec minuly hlavní silnice a železnice, ztrácela městský ráz a má podobu větší zemědělské obce.   Také v dalších letech pokračovala obecní správa v péči o obecní majetek.

Číslování domů v Kamenici proběhlo asi 2 x, nejprve za vlády císaře Josefa II., kdy byly označeny domy čísly popisnými, pozemky změřeny a zapsány. V pozdější době proběhlo přečíslování domů, které trvá dodnes.

Poloha

přidat fotografie