Želčany (osada) [28956]

Obec Želčany jsou v současné době správně přiděleny k obci Chválenice. Původně jako samostatná obec se Želčany objevují v historických dílech až poměrně pozdě. Nejstarší záznam pochází z roku 1379 z berního rejstříku Plzeňského kraje. V té době patřily Želčany několika majitelům. Jménem je znám Mladota a Hohniber, jímž patřilo v obci 6 statků, z nichž jeden byl svobodný. Během krátké doby však tito drobní zemané svůj majetek z různých důvodů ztratili.

V 1401 byla obce společně se Zikovem, Chýnovem, Habrovou, Břízou, Němčovicemi, Klabavou a Lučištěm součástí rokycanského proboštství. To pak bylo za válek husitských na krátkou dobu zničeno a znovu pak obnoveno v 15. století. V roce 1546 bylo rokycanského proboštství zastaveno králem Zikmundem Rokycanským za 500 kop českých grošů s podmínkou, že bude mít proboštství dva kněze.

Město Rokycany se hospodářsky vzmáhalo a roku 1575 koupilo proboštské statky od císaře Maxmiliána II.

Další konkrétní zprávy o Želčanech pocházejí z druhé poloviny 16. století, kdy Rokycanští roku 1566 žádali chválenického faráře Ondřeje, aby dvěma chudým obyvatelům Želčan odpustil desátky.

Rokycanští byli od husitských válek jiného vyznání a po bitvě na Bílé hoře jim byl majetek proto zčásti zkonfiskován. Aby se dostali z finanční krize, museli v roce 1630 prodat Želčany a Němčovice Karlu Kryštofu Kokořovcovi na Nebílovech. Od té doby se staly Želčany součástí Nebílovského panství a prodělávaly své vnější osudy společně s Chválenicemi až do konce feudalismu.

Želčany nebyly nikdy příliš velkou obcí. Dá se říci, že počet selských usedlostí byl od prvé zprávy o obci stále stejný. První soupis poddanských usedlostí se po Třicetileté válce dělal v roce 1654. V obci v té době bylo sedm selských statků a dva pusté. Hospodářská situace poddaných se nelepšila a ti, pokud to šlo, z gruntu raději odcházeli, aby se vyhnuli tíživým povinnostem vůči vrchnosti. V roce 1677 měly Želčany dle chválenického faráře asi 32 obyvatel, v roce 1700 pak 80 a v roce 1713 kolem 81 občanů. Roku 1678 se berní rulou prováděla nová kontrola stavu. V Želčanech v té době ze sedmi osazených usedlostí zbyly pouze 4, zbylé z původních sedmi byly už neobsazené.

Starý katastr a berní rula během let zastaraly, a tak bylo potřeba vypracovat soupis nový. Původní dva brzy nahradil takzvaný katastr tereziánský, jež byl pro Želčany sestaven v roce 1716. V té době už bylo všech devět usedlostí obsazeno. Hospodáři byly značně bohatí a vlastnili velké výměry polí. Do konce 18. století se počet obyvatel téměř zdvojnásobil, počet dvorů zůstal stejný, přibyly však podružné chalupy bez pozemků. V Josefském katastru se uvádí, že v roce 1787 bylo v Želčanech již 17 usedlostí.

Želčany byly hlavně zemědělskou obcí s převahou selské vrstvy. Od poloviny minulého století obec už téměř nerostla. Přibylo několik domů, ale stav obyvatelstva zůstal stejný. V roce 1846 zde bylo 20 domů a 140 obyvatel, v roce 1924 domů 27 se147 obyvateli, což svědčí o skutečně mírném vzestupu.

Teprve poslední čtvrtstoletí minulého věku vneslo jisté změny do celkového způsobu života obyvatel Želčan. Týkaly se hlavně způsobu obdělávání půdy. Tento rozvoj pokračoval až do období před první světovou válkou, kdy byla v obci založena organizace zemědělské agrární strany, a pak strany sociálně demokratické. V roce 1929 byl v obci založen i Sbor dobrovolných hasičů.

Komunikace s obcí byla dobrá, neboť jí v té době procházela okresní silnice, jejíž stavba byla započata již v roce 1878. Železniční a autobusová doprava se však Želčanům po dlouhá léta vyhýbala.

V osmdesátých letech minulého století se obyvatelé odkázaní na zemědělství nemohli již uživit a masivně odcházeli za prací do Ameriky. Rovněž hospodářská krize třicátých let a nacistická okupace měly na život v obci stejně neblahý vliv.

V únoru roku 1947 byl, po dohodě zdejších, v obci postaven obecní dům, družstevní prádelna a 2. února pak založeno strojní družstvo. Po začlenění strojů do zemědělské výroby bylo v Želčanech 29. ledna 1950 založeno Jednotné zemědělské družstvo. Na schůzi občanů se v tomtéž roce projednávalo sloučení Želčan a Chouzov, k němuž však došlo až o 10 let později v roce 1960 současně se spojením tamnějších JZD. O čtyři roky později se pak spojily Želčany s Chválenicemi. V roce 1973 se JZD "Rozkvět" Želčan,, Chouzov a Chválenic sloučilo s JZD Šťáhlav a Nezbavětic v jeden velký ekonomický celek.

Od roku 1945 obyvatelé Želčan vykonali mnoho pro rozkvět svojí obce. V letech 1952 - 1953 byl postaven most, v roce 1965 bylo zřízeno veřejné výbojkové osvětlení a v letech 1968 - 1969 byla vystavěna kanalizace. V roce 1999 byla pod patronátem Obecního úřadu ve Chválenicích provedena celková plynofikace obce a v roce 2000 oprava Želčanské kapličky, která zdobí samý střed obce a slouží na odiv nejen 63 stálým obyvatelům Želčan.

Poloha

přidat fotografie