památník Viktora Kaplana - Brno (památník) [28866]

Vzpomínka hraje významnou úlohu ve všech společnostech a tradice pomníku, zbudovaného na počest významné osoby nebo události, se vyvinula již v starověkém Řecku z náhrobních kamenů, na kterých byla zachycena plastická podoba zesnulého. Jedná se tedy o sochařské nebo architektonické dílo určené (a to je smysl latinské etymologie slova monumenti ) k uchování památky na významnou osobnost nebo událost. Slouží k zachování kolektivní paměti, a proto bývá zhotoveno z pevného a trvanlivého materiálu a umisťováno tak, aby bylo viditelné pro všechny návštěvníky i náhodné chodce, což má vliv nejen pro jeho lokalizaci, ale i na jeho rozměry a na vše, co může ovlivnit jeho vnější vzhled. Protože je pomník speciálně věnovaný památce na nějakou osobnost nebo událost, je v úzkém vztahu s povahou toho, co má připomínat, a toho, co jej předurčilo být pamětihodným; prezentuje se způsobem odpovídajícím této oslavné funkci.

V Brně , na křižovatce ulic Údolní a Úvoz , před budovou bývalé Německé vysoké školy technické v Brně, nyní Vysokého učení technického v Brně , fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií stojí uprostřed trávníku bronzová busta vynálezce rychloběžné turbíny s natáčivými lopatkami Prof.Ing.Dr.h.c. Viktora Kaplana . Je osazena na protáhle šestiúhelníkovém pylonu s prolomenými boky . Hrubě krystalická , do červena zbarvená žula , nese zlacené nápisy jména a činnosti vynálezce .

Busta byla vytvořena akademickou sochařkou Sylvou Lacinovou v roce 1959 .

Viktor Kaplan
27. listopadu 1876 Mürzzuschlag, Rakousko ? 23. srpna 1934 Rochuspoint, Unterach am Attersee, Rakousko

Prof.Ing.Dr.h.c. Viktor Kaplan byl rakouský inženýr od roku 1903 asistent , později profesor na Německé vysoké škole technické v Brně a vynálezce Kaplanovy rychloběžné vodní turbíny s natáčivými rozváděcími i oběžnými lopatkami, která dodnes patří mezi nejpoužívanější typ vodních turbín

Viktor Kaplan se narodil jako syn železničního úředníka. V letech 1895 - 1900 vystudoval vídeňskou Vysokou školu technickou, kde studoval stavbu strojů a Dieselových motorů. Po škole strávil jeden rok vojenské služby v Pule, tehdy významném Rakousko-Uherském vojenském přístavu. V roce 1901 začal pracovat ve strojírnách Genz and Co. v Leobersdorfu u Vídně, na spalovacích motorech.

Po dvou letech však odešel, na žádost profesora Alfréda Musila, na Německou vysokou školu technickou v Brně, jako konstruktér ústavu nauky o strojích, kinematice a strojnictví. V roce 1909 Kaplan habilitoval a zároveň si téhož roku, 18. července, vzal za manželku vídeňskou rodačku Margaretu Strasserovou, s níž měl dvě dcery - Gertraud Karola Antonia Kaplanová a Margaretta Reinfrieda Kaplanová . Roku 1913 se stal vedoucím katedry teorie a stavby vodních motorů. Roku 1918 byl jmenován řádným profesorem. V roce 1926 získal čestný doktorát na Vysoké škole technické Praha a roku 1934 na Vysoké škole technické Brno. Druhého čestného doktorátu se však nedožil, neboť 23. srpna 1934 zemřel .

Viktor Kaplan prováděl v Brně množství pokusů, aby popsal nejvhodnější parametry Francisových turbín a modifikoval je pro různé hodnoty průtoků a spádů. Jeho vynález vodní turbíny s nastavitelnými oběžnými lopatkami, se datuje do roku 1912. Kaplan na ní začal pracovat v roce 1910. Tehdy byla zřízena za podpory slévárny a strojírny Ignáce Storka laboratoř, ve které prováděl své pokusy. Zde rozšiřoval mezilopatkové kanály Francisovy turbíny, až nakonec dospěl k oběžnému kolu svým tvarem připomínající lodní šroub, ale s natáčivými lopatkami. A v tom je genialita Kaplanova vynálezu: Natáčením lopatek oběžného kola podle měnícího se průtoku vody se optimálně nastavují nátokové úhly vodního proudu a je tak zachována vysoká účinnost turbíny i při mnohem nižším průtoku.

Objev světového významu nevznikal hladce a narážel na nepochopení a často i odpor firem vyrábějících Francisovy turbíny. Přesto v letech 1912 - 1913 přihlásil Kaplan postupně k patentování čtyři vynálezy. S příchodem první světové války se vynálezcova situace nijak nezlepšila a patentové spory jej velmi vysilovaly. Kaplanova turbína se tak dočkala svého patentu až v roce 1920. Ale již v roce 1918, byla započata výroba turbíny podle Kaplanových návrhů a výpočtů v brněnské továrně Ignáce Storka. Tato turbína byla uvedena do provozu v roce 1919 v přádelnách ve Velmu v Dolním Rakousku, kde pracovala až do roku 1952.

Prof.Ing.Dr.h.c. Viktor Kaplan zemřel 23. srpna 1934 na mozkovou mrtvici, na svém letním sídle Rochuspoint v Rakousku.
Výročí jeho narození patří od roku 1976 mezi světová kulturní výročí UNESCO.

Sylva Lacinová - Jílková
6.3.1923 Brno , akademická sochařka a medailérka

Sylva Lacinová se narodila 6. 3. 1923 v Brně . V letech 1936-42 absolvovala Reálné gymnázium v Brně. V roce 1942 následovaly večerní kurzy kreslení a modelování na Škole uměleckých řemesel v Brně . Současně soukromě studuje u sochaře Františka Hořavy , u řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby pak v letech 1942-3 a poté v letech 1943-4 u Vincence Makovského na Škole umění ve Zlíně. V letech 1945 - 1950 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, obor sochařství u prof. Karla Pokorného . Roku 1948 se vdala za JUDr. Jana Jílka (1917-1984). V letech 1950 - 51 pracuje v ateliéru Vincence Makovského v Brně. Pracovala jako svobodná sochařka. 1950 zakládající členka Svazu československých výtvarných umělců .
V roce 1955 ji byla udělena cena Osvobození města Brna, 1965 Krajská cena Antonína Procházky . V roce 1969 byla vyloučena ze Svazu českých výtvarných umělců a na 15 let měla zakázány samostatné výstavy. Od roku 1983 do roku 1990 měla uspořádáno 6 samostatných výstav (Brno,Hodonín, Jihlava, Trenčín, Brno, Praha). 1986 znovu přijata do Svazu českých výtvarných umělců. Od roku 1990 členka Unie výtvarných umělců a Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska .

V roce 1997 jí byla předána Cena města Brna za celoživotní práci.

Během 46 let svého působení většinou na Moravě vytvořila 107 sochařských realizací, z toho 63 exteriérových děl pro architekturu a veřejná prostranství a 44 plastik do veřejných interiérů . Do galerií a muzeí bylo zakoupeno 32 komorních plastik ze dřeva, cínu a bronzu. Náměty jejich děl - víra - láska - naděje - radost - manželství - rodina - plodnost - pokorné hledání - andělé - svatí, tedy totéž, co zvěstuje světu evangelium.

Sylva Lacinová-Jílková je dnes nejznámější žijící česká sochařka , prožívá úděl umělkyně, jejíž sláva jakoby přerůstala ji samotnou. Její monumentální díla jsou umístěna v interiérech i exteriérech naší vlasti, jakož i v cizině. Mnoho z lidí kolem nich chodí a třebaže možná ani nevědí kdo je vytvořil , těší se z jejich přítomnosti .

Realizace , výběr z díla :

Brno - pamětní deska Petra Bezruče, nádražní pošta, 1952
Chudčice - reliéf na průčelní stěně památníku Rudé armády , 1952
Brno - pamětní deska Antonína Procházky, ul. Antonína Procházky 24, 1953
Brno - pamětní deska Františka Herčíka , Královopolská 135/1,
Brno - výzdoba průčelí budovy Hutní projekt na Moravském náměstí , 1954
Olomouc - sousoší Anatom - muž a žena, Anatomický ústav Palackého univerzity, 1957
Brno - busta pomníku Viktora Kaplana, před VUT Brno, křižovatka Úvoz a ulice Obránců míru , nyní Údolní, 1959
Brno - sousoší Ženy po koupeli náměstí 28. října, 1961
Brno - monumentální sousoší Pohostinnost, před hotelem International, Husova ulice. Česající se dívka, Brno. 1962
Brno - dvacetimetrový reliéf Slunce , provedeno spolu s Janem Rajlichem st. , severní strana budovy hotelu
International ,1962 ,Husova ulice
plastika v galerii - Námořník toužící po moři, 1963, glazovaná keramika
plastika v galerii - Modrovous, 1963, keramika
Boskovice - Matka s dítětem, 1965
Opava - Opava - monumentální měděná plastika Zničená Opava - pomník k osvobození města Opavy , plastika instalována v roce
1968 na náměstí Osvoboditelů .V roce 1980 přemístěna do Městských sadů pod názvem Pomník k výročí založení
města . Dnes se dílo nazývá Strom svobody , je silně poškozeno sběrači kovů , po opravě u pasíře bude umístěno a
náměstí Joy Adamsonové
Brno - dekorativní zeď, sídliště Brno - Lesná, 1969
Brno - plastika u vchodu do telekomunikační budovy, Okružní ulice, sídliště Brno - Lesná, 1970
Brno - plastika Květ, sídliště Brno - Lesná, 1972
Valašské Meziříčí - reliéf na fasádě telekomunikační budovy, 1973
Ostrava - kašna s plastikou přestavující kytici z tepané mědi , 1973 , hlavní nádraží v Ostravě ? Přívoze z let 1966-1974
Opava - sousoší Rodina , před budovou školy , ul. Edvarda Beneše, 1974
Brno - sousoší Matka s dítětem, sídliště Brno-Žabovřesky, 1975
Ořechov u Brna - sousoší Matky s dítětem , spolupráce Josef Stárek , součást Památníku , 1977
Brno - Růže k poctě sochaři V. Makovskému, nám V. Makovského, sídliště Brno-Žabovřesky, 1981
Brno - Mateřství v areálu nemocnice Brno - Bohunice , 1982
Brno - plastika Hudba, sídliště Brno-Kohoutovice,
Brno - sousoší Děti, před školou, sídliště Brno-Bystrc, 1987
plastika v galerii - Svatební motiv, 1989, mořené dřevo,
Brno - pamětní deska básníka Oldřicha Mikuláška, Mášova ul., 1990

Poloha

přidat fotografie