Kostel sv. Martina - Dolní Město (kostel) [28837]

Dolnoměstský kostel sv. Martina je příkladem rustikální gotické stavby z 1. pol. 14. stol. Kostel byl později barokně upravován.

Kostel se v pramenech prvně objevuje zřejmě již roku 1346. v závěti Pertolta z Lipé. Nelze sice zcela vyloučit, že šlo již o kostel v dnešní Lipnici nad Sázavou, ale pravděpodobnějším se zdá, že v závěti bylo míněno právě Dolní Město.

Znovu se s kostelem setkáváme v rejstříku papežských desátků z roku 1352. Kostel byl tudíž kostelem farním a jako takový se vyskytuje i v dalších rejstřících z let 1367, 1369, 1384, 1385, 1399 a v rejstříku z doby kolem roku 1405. Zatímco v rejstřících z let 1352,1367 a 1369 se lokalita, v niž se farní kostel nalézá, nazývá Lipnice, v následujících rejstřících je pro ni užito pojmenování "Lipnice matka (mater)", poukazujícího zřejmě na existenci nové Lipnice pod hradem. Lipnický (dolnoměstský) kostel tehdy patřil do děkanátu červenořečického. Další písemná zmínka o dolnoměstském kostele pochází z konfirmačních knih pražského arcibiskupství. Roku 1378 se dosavadní plebán "kostela v Dolní Lipnici" Petr zřekl tohoto svého místa, vyměniv si je s vyskytenským plebánem Janem. Roku 1386 byl instalován na místo plebána Václava Bodrik a toto jmenování se týkalo jak kostela v Lipnici nad Sázavou tak i kostela sv. Jana v tehdejší Dolní Lipnici. Tato zpráva informuje o tom, že fara v Dolním Městě byla tehdy prebenda kolegiátní kapituly na hradě Lipnici a současně o tom, že původní zasvěcení  kostela bylo svatojanské (není sice uvedeno, o jakého sv. Jana šlo, ale nepochybně o sv. Jana Křtitele), a nikoli svatomartinské, které je doloženo až v době barokní.

Po Bílé hoře přestal být dolnoměstský kostel (stejně jako i kostely v Loukově a v Řečici) sídlem farností a spolu s lipnickým kostelem se stal filiálním kostelem, patřícím k farnosti ve Světlé nad Sázavou. Po obnovení farnosti v Lipnici, k čemuž došlo zřejmě roku 1694, se pak všechny tři kostely staly filiálkami lipnického farního kostela, jimiž zůstaly dodnes.

Zatímco tedy církevně-správně tvoři „podlipnické kostely“ od třicetileté války jednu skupinu, jinak tomu bylo s jejich pozemkovými vrchnostmi. Při konfiskaci trčkovského bylo Dolní Město tehdy součástí panství lipnického, jehož majiteli byli Vernierové. Z barokní doby se nedochovaly takřka žádné písemné prameny týkající se přímo stavebního vývoje kostela.

Roku 1653 byl pořízen nový zvon, označený v nápise na zvonu již jako kostel sv. Martina; staré kostelní inventáře pokládaly toto datum za rok stavby či přestavby kostela, ale tento omyl zřejmě pocházel z nepřesného přečtení tohoto nápisu. Ani nejstarší dochovaný inventář všech kostela, pocházející z roku 1719, nepřináší žádné informace o jejich stavební podobě. V roce 1752 lipnický farář Karel Březina oznámil pražské arcibiskupské konzistoři, že hodlá opravit dolnoměstský kostel, jemuž hrozí nebezpečí zřícení. V pokladně kostela je prý sice uloženo 800 zl., ale ty by "sotva postačily na stavbu a vnitřní výzdobu"; farář se prý tedy obrátil na patrony, od nichž zdarma dostal "polovinu materiálu a jiných všech nezbytných věcí", takže "kostel může být snadno vystavěn ke slávě Boží".

Farářovu žádost doporučil i venkovský vikář. O tom, byly-li tyto práce provedeny, nás však dochované písemné prameny neinformují. Kostelní účty „podlipnických kostelů“ se dochovaly až pro období od roku 1774 (s přestávkou v letech 1797-1812) a nezmiňují se o nějakých zásadních stavebních změnách.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie