Tasice (osada) [28804]

Vznik i vývoj Tasic v mnohém souvisí se zdejší sklářskou hutí. První dřevěné domky se objevily okolo hutě v roce 1843.

Stará pověst vypráví, že když zde skelmistři hledali vhodné místo pro výstavbu hutě, přišli na pozemek, kde sklárna dnes stojí. Jeden z nich řekl německy: „Da sitz.“ A protože to bylo místo, které odpovídalo jejich požadavkům, založili zde huť, kterou pojmenovali po tom, co nejprve na místě vyslovili. Později lidé jméno počeštili a nazvali i osadu, která zde vznikla, Tasice.

O vybudování zdejší sklářské hutě však začalo ředitelství tereziánského panství uvažovat již v roce 1786. Zdejší prostory se vyznačovaly velkou rozlohou lesů s velkými zásobami dřeva, tolik potřebného pro tehdejší výrobu skla. Prvním skelmistrem, který si huť pronajal na 25 let, byl Ferdinand Čapek, který si také z větší části celý objekt postavil. Huť se začala velmi rozvíjet a tak v roce 1869 měla zdejší osada již 115 obyvatel. Sklárna ale bohužel začala vyrábět na samém konci velké slávy českého skla. Napoleonské války a zvláště vynález olovnatého skla v Anglii znesnadňovaly výrobu. Přesto výhodná cena dřeva způsobila, že se huť i přes toto období udržela. V roce 1821 si ji pronajal nový skelmistr Josef Hofman. V této době byla celá sklárna přestavěna na výrobu bílého křišťálového dutého skla. Vyráběly se zde i originální skleněné lustry do paláců v Indii a jinde.

V roce 1860 se stává majitelem skelmistr Ignác Rückel. Ten zavádí jako novinku broušení skla. Tato rodina také pomůže k dalšímu vylepšení hutě, když v roce 1897 nechá postavit plynovou pec na generátorový plyn. Těsně před první světovou válkou byla také postavena v huti i nová pec.

Přes všechnu snahu byla huť po dobu první světové války uzavřena. Po válce ji převzala společnost Josef Zeman, Ferdinand Hořejší a Milada Nesslová. Problémy mezi nájemci a špatná mzda způsobily stávku dělníků, která vyvrcholila opětovným ročním uzavřením hutě od dubna roku 1927. V roce 1928 nastala všeobecná konjunktura a zlepšil se i odbyt skla. Sklárnu si v té době pronajal nový majitel Čeněk František Císař, majitel brusírny skla v Ledči. Nastala ovšem další krize. Majitel se ji snažil řešit úpravou mezd a zkrácení pracovní doby. Přes veškeré potíže se podařilo zachovat huť v chodu po celou dobu druhé světové války.

Do roku 1941 se v huti topilo dřevem, poté se přešlo na uhlí. V této době patřila huť pod obec Třebětín a domky pod obec Kotoučov.

V říjnu 1945 byla celá sklárna znárodněna a začleněna do n.p. Bohemia. Opět se zde vyrábělo duté sklo pro další zpracování. Revoluční odborové hnutí za pomoci skláren postavilo před sklárnami kulturní dům se sálem a jevištěm. Jeho součástí byla i jídelna pro pracovníky hutě.

V dalších letech sem byla převedena výroba laboratorního skla z Nižboru a pomalu omezována výroba sododraselného skla.

Na jaře 1991 začala sklárna vyrábět tzv. lesní sklo, parafráze antického a středověkého skla. Jednalo se o technologicky náročný, a bohužel i špatně prodejný sortiment. V tomto roce koupil sklárnu Petr Moidl, potomek sklářské rodiny, výtvarník. Ten zde zavedl výrobu vitrážového skla. Sklárna také dostala poprvé za svou existenci název Huť Jakub. Pojmenování má po hlavním hrdinovi televizního seriálu „Synové a dcery Jakuba skláře“, jehož velká část exteriérů i interiérů se zde natáčela v polovině osmdesátých let. V devadesátých letech zde byla vybudována restaurační galerie a provedeno mnoho úprav. Přesto se nepodařilo udržet huť v chodu. Ještě znovu byla otevřena na nějaký čas v roce 1996, kdy ji koupil Ing. Josef Dostál. Byla postavena nová pec a znovu rozjeta výroba. Nicméně byla později opět uzavřena a v současné době nadále nefunguje.

V roce 1990 byla sklárna prohlášena památkou chráněnou státem.

Poloha

přidat fotografie