Brněnská přehrada (přehrada) [2851]

Přehrada leží na řece Svratce v těsné blízkosti města Brna (více na ) . Zachycuje až 18,5 mil. m3 vody. Zatopená plocha činí 233 ha.

Záměr využít údolního profilu a vhodných geologických podmínek u obce Kníničky (více na ) v těsné blízkosti města Brna k vybudování přehradní nádrže na řece Svratce má svůj původ v 19. století . Projektová dokumentace stejně jako navazující podklady z roku 1907 však zůstávaly jen v teoretické rovině . Moravský zemský výbor v Brně požádal o povolení ke stavbě přehrady až v roce 1927 . Vodoprávní záměr byl vydán o dva roky později . Projekt byl přepracován v souladu s nově získanými zkušenostmi na právě probíhající stavbě Vranovské přehrady (více na ) . Přípravné práce byly zahájeny v roce 1935 , ihned po přesídlení téměř pěti set obyvatel původní obce Kníničky , ležící u Svratky v zátopové oblasti . Stavební práce začaly v roce 1936 . Výstavbu nepříznivě ovlivnily dvě povodňové vlny , první v roce 1937 a druhá v srpnu 1938 a obě značně zpomalily postup stavebních prací . Přehrada byla dokončena v roce 1940 a navzdory tehdejší německé okupaci je dílem českých vodohospodářů .

Původně měla Brněnská přehrada sloužit ke snižování povodňových průtoků a k akumulaci vody pro zajištění stálého minimálního průtoku pod hrází . Funkce byla rozšířena o cílenou rekreaci a o vodárenské využití . Postupně začala být nádrž využívána k odběru vody pro závlahy , plavbě , rybářství a k výrobě elektrické energie . Do 60. let minulého století se přehradě říkalo podle zatopené obce - Kníničská přehrada .

Kníničská přehrada byla součástí projektů údolních přehrad na Moravě, který v roce 1914 vypracoval profesor české techniky v Brně Vladimír List na základě důkladného průzkumu moravských toků. Na Svratce počítal tento projekt se dvěmi většími přehradami u Víru a u Kníniček.

Další malá přehrada výhradně pro potřeby zemědělské byla projektována u Borovnice a malý jez u Doubravníku. Potřebnost těchto přehrad byla diktována hlavně zájmy zemědělskými, komunikačními a zdravotními. Teprve na posledním místě využitím pro výrobu elektrické energie.

Ideový projekt přehrady Kníničské - Brněnské vypracoval profesor Jan Bažant. Na prováděcím projektu přehradní zdi se podíleli Ing. J. Mazel,Ing. Dr. K. Lossman,Ing. Dr. S. Kratochvíl a Ing. A. Homola. Architektonické ztvárnění navrhl Ing. Arch. Jaroslav Grunt. Přehrada byla budována v letech 1936–1940 nákladem cca 35 miliónů korun. Hlavním stavebníkem bylo tehdejší ministerstvo veřejných prací a vedle Brna na ni přispěla 25 % nákladů také země Moravskoslezská.

Popis vodního díla :

Hráz Brněnské přehrady je betonová gravitační a dosahuje výšky 23,5 metrů nade dnem údolí . Korunou hráze o šířce 7,14 metrů vede komunikace lemovaná chodníky a betonovým zábradlím na obou stranách . K vypouštění nádrže slouží výpustek o průměru 2 metry , který má kapacitu 48,5 m3 / s . Pro převádění povodňovách průtoků jsou uprostřed přehradní hráze pod komunikací 3 přepadové otvory široké 7 metrů . Tento bezpečnostní přepad je schopen převést průtok téměř 400m3 / s . Betonovou hrází prochází z jednoho břehu na druhý revizní chodba , kde jsou nainstalovány kontrolní a měřící přístroje . Na levém břehu v blízkosti se nachází domek hrázného a provozní prostory nezbytné pro správu přehrady . Vodní elektrárna pro špičková provoz je koncipována jako samostatný objekt na levém břehu těsně pod hrází , je osazena jednou vertikální Kaplanovou turbínou o hltnosti 21 m3 / s a o výkonu 2.88 MW . Hráz zadržuje vodu , která vytváří jezero o ploše 233 ha a objem zadržené vody je asi 18,5 milionů m3 .

V zimě plocha přehrady zamrzá , což oceňují tisíce bruslících . V letních měsících je přehrada vyhledávanou rekreační oblastí . Brněnská přehrada je od roku 1946 neprolučně spjata s rekreační lodní dopravou . Plavbu zahájila plavidla Morava a Brno . Z důvodů ochrany vody před znečištěním jsou všechny lodě na hladině brněnské přehrady výhradně na elektrický pohon . Lodě zabezpečují dopravu křížující přes jezero , kolem hradu Veveří (více na ) až k Veverské Bitýšce (více na ) a celá trasa měří asi 10 km . Provoz lodí zabezpečuje Dopravní podnik města Brna .

Zajímavost z výstavby přehrady :

Stavba se zahájila a pokračovala v době hospodářské krize a vysoké nezaměstnanosti . Proto bylo rozhodnuto o minimálním použití mechanizace , aby mohlo být zaměstnáno co nejvíce dělníků . Byl použit jeden kompresor , nevelký parní jeřáb a dvě míchačky na beton . Ten se rozvážel po stavbě v ručních dvoukolových vozících a ručně se pěchoval . Byl ještě postaven věžový jeřáb , ale ten strhla povoděň v roce 1938 a již nebyl nahrazen .

Řeka Svratka patří k významným českým a moravským řekám . Svým horním tokem vytváří linii staré zemské hranice mezi Čechami a Moravou . Pramení na Křivém javoru (více na )na východním úbočí Žákovy hory (více na ) ve Žďárských vrších v nadmořské výšce 760 m . Druhý významný pramen vzniká u hájovny Blatky , někdy bývá značen jako Břimovka . Svratka teče od svého pramene nejdříve k severu, pak se však stáčí na východ a posléze na jihojihovýchod až jih . Protéká Českomoravskou vrchovinou, směrem po proudu se postupně zahlubuje a vytváří jedinečnou údolní scenérii, obklopenou strmými vrchy . Taková je krajina na jejím středním toku v okolí Nedvědice (více na )i níže u Doubravníku (více na ) a Borače (více na )až k Tišnovu (více na ). Celá tato oblast je zahrnuta do přírodního parku Svratecká hornatina . Dále teče Boskovickou brázdou , Bobravskou vrchovinou, Brnem (více na ) a Dyjsko-svrateckým úvalem, kde po 174 km vtéká do střední věstonické nádrže vodního díla Nové Mlýny (více na ). Zde ve výšce 170 m.n.m. se spojuje jako levobřežní přítok s řekou Dyjí .

Plocha povodí Svratky činí 7118,7 km², průměrný průtok u ústí je 27,24 m³/s . Nejvýznamnějšími přítoky jsou pravostranná říčka Loučka u Tišnova a levostranná řeka Svitava pod Brnem .

Pojmenování Svratky pravděpodobně vychází ze staročeského slova „sworti“ – vinout se . V nedávné minulosti byla také nazývána Švarcavou od německého slova schwarz - černý . Voda v řece bývá tmavá a její temnou barvu popisuje Vítězslav Nezval v básni Na břehu řeky Svratky .

Tok Svratky je na třech místech uměle přehrazen:

vodní nádrž Vír I., říční km 114,9

vodní nádrž Vír II., říční km 111,6

vodní nádrž Brno, říční km 56,2

Jedná se o řeku vodácky využitelnou . Vodácky využívaný je úsek řeky mezi vodní nádrží Vír II. a Doubravníkem, pod kterým pak řeka protéká pěkným údolím se skalami . Za vyššího stavu vody je možné řeku sjet už z Milov , kde je řeka rychle tekoucí a úzká . Mezi vodními nádržemi Vír I. a II. je vybudován krátký slalomový kaná l, sjízdný pouze při chodu vodní elektrárny .

Poloha

přidat fotografie