Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Tuchlovice (obec) [2804]



První historický dokument o Tuchlovicích je z roku 1283. Je založen v Archivu země česká v Praze.

Založení obce musí být tedy starší, přikládá se Beneši Okrouhlému z Markvartic, jehož tvrz stávala prý na záhadném hradišti Dobré u Lán. Pravděpodobně někde v prostoru nad Větrnou strání. Když zpustla, nazvali ji Pustou Dobrou, jak se dosud nazývá dnešní hájovna na pokraji lánských lesů.

Nejsou a nebudou zjištěni držitelé Tuchlovic i sousedních Srb. Shořením Desk zemských roku 1541 přišly vniveč i historické záznamy o naší obci. Čerpáme jen z kusých údajů náhodných zmínek archívu města Slaného a Nového Strašecí nebo i z jiných míst okolí. Podle nich patřila obec v letech 1316-1328 zemanu Detřichu ze Skuhrova (Stochova). Ten prodal Tuchlovice roku 1328 proboštu kapituly pražské Držislavovi. Již v roce 1352 byl tuchlovický kostel farním kostelem. Dalšími majiteli byli mimo jiné Jan Cuntera ze Slatiny, Kunat ze SUlevic (asi v roce 1420), v 15. století obec Slánská a opět pražská kapitula a od roku 1611 smečenští Martinicové.

Jaroslav Bořita z Martinic, na Smečně a Okorá, narozen 1582, panství smečenské rozšířil roku 1611, přikoupiv od pánů z Donína Bílý Újezdec a v roce 1614 ves Plchov směnil za ves Tuchlovice, předtím kapitule pražské náležející, k níž též dvůr „farářův“ zvaný přikoupil (předtím kostela sv. Jiljí v Praze); na Tuchlovice doplatil Jaroslav Bořita ještě 5000 kop míšenských. Jaroslav Bořita, královský místodržící a katolický šlechtic, byl v roce 1618 svržen českými pány z oken Pražského hradu do Jeleního příkopu. Při cestě na Smečno přespal prý v uvedeném „farářově“ dvoře v Tuchlovicích (mělo to být buď v domě čp. 5 nebo usedlosti č. 7). Po bělohorské bitvě získal Bořita v kraji další statky, zejména město Slaný. Spisovatel Zikmund Winter píše v románě Mistr Kampanus: „ ..Když stavové vedení Thurnem a Šlikem vnikli 23. května 1618 do hradu Pražského, bylo slyšeti mezi jinými výkřiky v hádce s Martinicem a Hlavatou také – víme, jak Smečenský trápí lid pro víru v Tuchlovicích…“

Jaroslavu Bořitovi, jeho nástupci Jindřichovi, Jiřímu, dalším hrabatům z Clamu a Martinic patřili tuchlovičtí jako nevolníci a později jako poddaní až do zrušení roboty v roce 1848. Smečenské panství tvořilo významný celek politický, hospodářský, sociální, berní i kulturní. Práce u panského dvora nebo zámku byla různého druhu. Robotovalo se potahy (tažná robota) nebo bez potahu (robota ruční). Pracovalo se na polích, v lese, při pálení dříví v milířích, ve stodole nebo panských stavbách. Poddaní byli také posíláni na různé povoznické cesty. Kromě těchto pracovních povinností byl poddaný povinen odvádět různé poplatky a naturálie (vejce, slepice, kuřata, husy, obilí ze zemědělské půdy). K povinnostem patřil také odchov kusu hovězího dobytka ve vlastním chlévě pro vrchnost, někde i odvod plátna, příze, peří apod.

Podle výtahu berní rule, prvního českého katastru, sepsaného z rozhodnutí zemského sněmu r. 1654, bylo v Tuchlovicích 36 selských stavení. U každého statku či chalupy byla uvedena výměra polností a stavu dobytka. Pole se dělila na dobrá, prostřední, špatná a pustá. V roce 1654 byla většina polí pustých. V roce 1716 bylo v obci 46 „popisných“ čísel. Mimo poddanské povinnosti k vrchnosti měli poddaní ještě povinnosti k císaři a k farnosti. Od roboty bývali osvobozeni rychtáři. Výhodou dostávali za dohlížení na poddané, aby tito dobře hospodařili a ničem vrchnosti neškodili“. Poddaní měli vůči rychtářům úctu a poslušnost. Rychtářovo právo bylo většinou ctěno. Kdo byl právem udeřen, ztrácel čest. Řemeslníci, kteří v obci žili, byli rovněž poddanými. Za provozování činnosti museli odvádět poplatky i vykonávat některé robotnické práce. Pole hospodáře byla rozdělena na čtyři stejné díly, zvané obory. Jeden pro ozimy, druhý pro jarní setbu, třetí ležel úhorem a čtvrtý byl stálým pastviskem – „úlehlím“. Říkalo se mu průhon, v Tuchlovicích byl při cestě k lesu do Žiliny. Obecní slouha vyháníval na průhon dobytek na společnou pastvu od jara do zámrazu. I způsob obdělávání polí byl zcela jiný něž později a dnes, rovněž tak způsob zpracování úrody.

V roce 1785 mají Tuchlovice už 57 popisných čísel. V těch letech se zřídila též první škola. Byla v místech dnešního domu čp. 53 V Chaloupkách. Prvním učitelem byl vysloužilý vojín Žalud, všeobecně zvaný „kantůrek“. V roce 1790 se začala stavět farní budova, z těch let pochází též založení dnešního hřbitova. Do té doby se pochovávalo v prostoru kolem kostela. Významným činem bylo postavení nové školní budovy v roce 1817 – dnešní poloviny budovy místního národního výboru.

Z konce 18. a z počátku 19. století máme v obci také státem chráněné památky. Jednou z nich je socha sv. Jana Nepomuského, umělecké dílo u osmdesátých let 18. století, druhou zvláštní kámen, stojící dnes blízko trafiky. Na jedné jeho straně je vytesán kříž a letopočet 1813, na druhé straně meč.

Podobný kámen stával v severovýchodním cípu parku. Pověst vypráví, že v těchto místech se v močále probořili dragouni i s koňmi a zahynuli. Archeolog Václav Trnka tvrdil, že kameny u nás jsou hraničními kameny smečenského panství. Ve dvacátých letech 19. století se u nás i v okolí rozšiřovaly a zpevňovaly silnice Lány-Bílá Hora, Lány-Smečno a Lány-Nižbor-Žebrák, třicátá a čtyřicátá léta byla poznamenána stavbou tzv. koňské dráhy, jejíž trať také zčásti procházela severozápadním katastrem obce.

Stabilní katastr z roku 1840 uvádí, že obec měla 94 obytných stavení. Byly to domky i selské usedlosti z velké části roubené, od základů z povalů dřeva a s nízkou podezdívkou z kamene – žehrováku. Na zdi byla dávána vazba s doškovou krytinou. Kolik měla obec v těchto letech obyvatel nevíme, dětí v rodinách bylo vždy víc než dost.

Z let čtyřicátých zaznamenává kronika umístění hodin na věži místního kostela. Jeho požár si vynutil rozšíření a zvýšení věže. Protože v krátkém čase po požáru projížděl po silnici do Lán či na Křivoklát císař Ferdinand Dobrotivý, přispěl větší částkou na renovaci kostela. Hodiny zdobily až do roku 1835 Lounskou bránu ve Slaném (předtím radniční slánskou věž). Dne 25. května 1835 byla Lounská brána zrušena a hodiny byly prodány na novou věž tuchlovického kostela.

7. září 1848 byla zrušena robota. Poddaný lid se stává svobodným, i když adjektivum toho by mělo být orámováno úvozovkami. Bylo to v době otevření prvních kamenouhelných dolů na Kladensku. Pro obyvatele kraje, tedy i naší obce, nová možnost obživy v dolech a později v hutích – v průmyslu.
Přes politické uvolnění v šedesátých letech po řadě let Bachova absolutismu nejsou poměry na otevíraných dolech dobré. Mužům z chalup, kteří se stali horníky a hutníky, jsou pracovní podmínky neustále ztěžovány. Zaměstnavatelé prodlužují desetihodinovou pracovní dobu na dvanáctihodinovou. O nějaká sociální nebo hygienická zařízení není pečováno vůbec. Havíři chodí domů nemytí, tak, jak vyfárali z podzemí. Přibývá úrazů. Odměny za práci jsou minimální.

Horníci a hutníci jsou přesto rádi, že mají „své“ zaměstnání, že nejsou závislí na úrodě či neúrodě. Jsou zakládány podpůrné spolky (Lidumil, Parokruh, Bedla) a vydávány časopisy Dělník, Dělnické noviny, později Dělnické listy a Budoucnost. Tvoří se základy dělnického hnutí, které postupem let a růstem svého počtu si uvědomuje svou elementární sílu. Usiluje o zlepšení pracovních poměrů. Časopisy jsou mluvčími požadavku především za zkrácení pracovní doby a za zvýšení odměny za vykonanou práci. Vyvrcholením jsou hornické stávky. První, čtyřdenní, byla v roce 1879. I zemědělská výroba zavádí v druhé polovině 19. století první, sice nepříliš dokonalé, ale přece jen práci usnadňující stroje. Ruční mlátičky, žentoury, parní stroje, řezačky píce, fukary, víceradličné železné harkovače, různé kultivátory, kruhačky na řepu, odstředivky na mléko. Zvyšuje se výtěžek obilí, stavějí větší, rozsáhlejší stodoly. Neúroda, živelné pohromy, množství dětí, výminek počínaly dělit sedláky na bohaté, kterých bylo méně než ostatních chudších, žijících ze dne na den. Kočí a děvečky u bohatších sedláků bývali často méně ceněni než dobytek. Z mnohých sedláků se stávali mamonáři, z jiných furianti. Nezdravá touha po majetku působila negativně na sousedské vztahy na vesnici. V letech 1876-79 byla postavena první cihelna v obci. Později vznikly v obci ještě dvě cihelny. Cihelny, jak je lidé dosud tak jmenují, skýtali sezónní zaměstnání mnohým lidem obce i okolí.

I rozsah kulturně-společenského života se projevuje v druhé polovině minulého století, třeba v našich Tuchlovicích se zpožděním. Nejstarším spolkem obce je Sbor dobrovolných hasičů, dnešní místní jednotka požární ochrany, založený 12. dubna 1882. V roce 1883 byl založen spolek vojenských vysloužilců-veteránů, který se zúčastňoval pouze císařských a církevních slavností. V roce 1918 byl zrušen. V roce 1892 byl ustaven Vzdělávací spolek Havlíček. Úkolem spolku bylo rozšiřování vzdělávání především mezi dělnictvem. Organizace byla také jednou z prvních, v níž se nacvičovala hrála ochotnická divadelní představení. Zakládajícími členy byli Václav Votava, Antonín Dryják, Josef Zahrádka, Hynek Štros, Antonín Svatoň, Josef Červenka, Karel Štýbr a další. Z roku 1893 se připomíná okrašlovací spolek Pokrok. Předsedou byl MUDr. Jakub Koutník, první stálý lékař obce. Brzy byl však přeložen do Lán, protože vrchnost musela mít lékaře na zámku. V obci byla založena první politická strana, Českoslovanská sociální demokracie, bylo tomu koncem nebo na přelomu století. Z tohoto období vzpomeňme ještě vyhloubení 30 m hluboké studny na Hradčanech. Do výstavby vodovodu byla často jediným zdrojem vody této čtvrti. Voda se čerpala okovem. Vyhloubila se roku 1883.

Při sčítání lidu vojenských manévrech v roce 1893 se usadili v obci vojáci. V prostranství domů č. 69-74 na pokraji Hradčan byli dragouni. Protože potřebovali pro koně vodu, vyhloubili studnu, které dodnes říkáme „císařská“. Domkům kolem se říkalo „V maštalích“. Dvacáté století začíná usilovným bojem dělnictva za všeobecné hlasovací právo. Jeho přiznání bylo úspěchem politické strany Rakouska-Uherska – sociální demokracie. V prvním desetiletí století bylo založeno několik dalších spolků – Dělnický klub cyklistů, ochotnický soubor, v roce 1907 tělocvičná jednota Sokol, v roce 1909 Dělnická tělocvična jednota. Od roku 1902 mají Tuchlovice vlastní poštovní úřad (do té doby patřily poštou do Lán). V roce 1907 byl zorganizován Spořitelní a záložní spolek (kampelička). V roce 1908 vzniklo v obci první konzumní prodejní družstvo, které se rychle rozrůstalo, až mělo 11 filiálek v okolí.

Od roku 1910 do roku 1911 se stavěla nová školní budova, dnešní stará škola vedle budovy místního národního výboru. Při otevření 16. září 1911 byla již škola šestitřídní, řídícím učitelem byl František Kouřil.
V červenci roku 1914 vypukla první světová válka se všemi těžkými průvodními jevy – mobilizace, postupující nedostatek zboží, zvláště potravin, hlad, nespokojenost, smutná sdělení, oznamující úmrtí občanů v různých koncích Evropy. 47 většinou ještě mladých lidí, otců nedospělých dětí se nevrátilo. Jejich jména jsou uvedena na pomníku padlých z první světové války. Déle než čtyřleté utrpení bylo ukončeno radostnou zprávou na konci války, i když strádání a bolest nad ztrátami nejbližších nebyly ukončeny.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Tuchlovice (obec) Kladno



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)