Koleč (obec) [2759]

Obec Koleč se skládá ze tří částí - Koleč, Mozolín a Týnec. Nejmladší je část Mozolín, o které jsou zprávy až z 18. století jako o součásti panství Koleč. Obyvatelé Mozolína se v polovině 19. století živili především prací v uhelných dolech a díky těžké mozolnaté práci byla tato část nazvána.

Z výše uvedených tří částí obce Koleč jsou nejstarší zprávy v písemných historických pramenech o Týnci. Zmínka o něm je činěna v latinsky psané tzv. zakládací listině kolegiátní kapituly a baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, obsahem se hlásící do období okolo roku 1088 - "Vratislav král, kostelu vyšehradskému daroval půdu v Týnci". Listina není pravá, ale jde o falzum z 12. století. Jméno "Týnec" znamená malý "Týn". V Čechách bylo poměrně rozšířené a dávano bylo vsím, které vznikaly v 10. až 11. století obvykle na pozemcích klášterů a církevních institucí. Týn znamenalo místo "otýněné", to je "opevněné" plotem z planěk, primitivní hradbou z kůlů, či srubů, ale bez příkopů.

K majetku vyšehradské kapituly patřila také ves Koleč, poprvé připomínána v nedatované listině, historicky zařazované do let 1125 - 1140 - "Holecs, villa ecclesiae Wissegradensis". Koleč a Týnec sdílely společné osudy jako majetek vyšehradské kapituly až do husitských válek. Je však zřejmé, že kapitula nevlastnila celou ves Koleč, protože na začátku 14. století se zde připomínají vladykové z Kolče neznámého erbu, zřejmě vlastníci poplužního dvora. Poslední vladyka Černín z Kolče zemřel někdy před rokem 1417 (v tomto roce se připomíná jako zemřelý). Poté se zde střídali vlastníci z řad drobné šlechty v rychlém sledu. Zdejší církevní majetek byl za husitských válek sekularizován a císař Zikmund jej dal do zástavy Václavovi Cardovi z Petrovic. Užovatelem statku byl tedy šlechtic, ale nominálně patřil stále vyšehradské kapitule, která se po husitských válkách o svůj historický majetek přihlásila. Ještě v roce 1475 je Koleč spolu se Stativnicemi (Statenice) a dalšími vesnicemi majetkem vyšehradských kanovníků. V uvedeném roce dědil statky po Václavovi Cardovi z petrovic Sezima z Ústí, ženatý s Kateřinou Cardovou. Jejich syn Jan Sezima z Ústí získal celý statek Koleč do dědičného držení a v roce 1594 jej prodal majiteli Libochoviček Vojtěchovi Pětipeskému z Chýš. Jeden z jeho synů Jan Albrecht se usadil na Kolči a postavil zde tvrz. Po té, co zdědil Libochovičky, připadla Koleč k tomuto statku. Po smrti Jana Albrechta v roce 1614 koupila zadlužený statek Eva ze Slavkova, manželka Kašpara Kaplíře ze Sulevic, který, jako účastník stavovského povstání v letech 1618 - 1620, byl popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze.

V roce 1618 koupil Koleč s Týncem Jan Benjamin Služský z Chlumu. Ten se také aktivně účastnil stavovského povstání a byl odsuzen konfiskační komisí, která ho odsoudila ke ztrátě třetiny majetku. Ze zápisu konfiskační komise ze dne 29. října 1622 je znám rozsah panství Koleč - tvrz a ves Koleč s dvorem poplužním a ves Týnec s vinicí a lisem, mlýnem, rybníky, potoky, háji a vším příslušenstvím. Služský nakonec přišel o všechno, protože v požadovaném termínu nepřestoupil na katolickou víru. Jeho majetek koupil sekretář české královské komory Jan Rašper. Ten si však Koleč neponechal a v dalších letech se tu vystřídalo několik majitelů - Vriesové (1630), Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic (+ 1686), vnuk popraveného Kaplíře, Jan Adam hrabě Hrzán z Harrasova (1671), František Bernard Paradys de Lasaga (1698). V letech 1701 - 1702 získali Koleč Ubelliové. Předkové této rodiny pocházejí z Itálie (Obelli). V Praze se na konci 17. století usadil fortifikační architekt Ignác Ubelli. Jeho syny Daniela a Ignáce povýšil císař Leopold I. do dědického rytířského stavu Království českého s přídomkem ze Siegburgu. Jejich potomci drželi Koleč až do počátku 19. století, kdy ji vyženil Antonín Bohuš z Otěšic jako manžel Marie Barbory Ubelliové. Bohušové z Otěšic zde byli vrchností až do konce patrimoniální správy, kterou v roce 1850 nahradila správa státní.

Poloha

přidat fotografie