Zámek Chyše (hrad, zámek) [25245]

Nejstarší historické zprávy o Chyších pocházejí z druhé poloviny 12. století, kde na místě dnešního zámku stála tvrz, sídlo starobylého vladyckého rodu Odolenoviců. Ti na Chyších sídlili plných dvě stě let.

V roce 1466 se Chyše dostávají Buriánu z Gutštejna. V roce 1467 byl hrad v Chyších zcela zničen vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Dobytí chyšského hradu a jeho následné poboření se vztahuje k osobě Buriána z Gutštejna, který přistoupením k Jednotě zelenohorské se přidal na stranu odbojných pánů soustředěných okolo nejvyššího purkrabí Zdeňka ze Štenberka. Burián z Gutštejna se hned v roce 1471 přiklonil na stranu krále Vladislava Jagellonského , a tak mu král Vladislav v roce 1473 „hrad pobořený řečený Chyše s vesnicemi a lidmi“ propustil z manství do přímého držení. Burián z Gutštejna byl pro Chyše velkorysým stavebníkem, protože kromě obnovy hradu ještě kolem městečka nechal postavit opevnění s jedenácti baštami. Dále nechal postavit přímo v Chyších městský špitál spolu s kostelíkem sv. Bartoloměje. Burián z Gutštejna zemřel v roce 1489, ale jeho potomci zde vládli hluboko do šestnáctého století. Posledním mužským držitelem z rodu Gutštejnů byl Viktorín. Po jeho smrti Chyše přešly na jeho dceru Anežku, která po sňatku s Mikulášem z Lobkovic na něho dala přepsat v roce 1566 celé své dědictví.

Mikuláš z Lobkovic byl dalším významným stavebníkem na Chyších. V roce 1578 nechal přestavět gotický hrad na reprezentační renesanční zámek. Už v roce 1579 však prodal zámek a město Chyše s vesnicemi panu Ferdinandu Ronšpergárovi z Ronšperka a Držkovic.
Po pouhých osmi letech prodal tento šlechtic Chyše paní Gryzeldě Švamberkové z Lobkovic. Ta držela Chyše až do své smrti v roce 1607 a po ní převzal chyšské panství syn z prvního manželství - Bohuchval Berka z Dubé. Protože jmenovaný Bohuchval Berka byl považován za jednoho z původců stavovského povstání a dokonce zastával za Bedřicha Falckého vysoký úřad nejvyššího pražského purkrabí, byl v nepřítomnosti odsouzen komisí exekucionis roku 1621 k trestu smrti, cti a jeho jméno bylo potupným způsobem přibito na staroměstskou šibenici. Celý jeho majetek byl konfiskován.

Novým majitelem Chyší se stal Jiří Vilém Michna svobodný pán z Vacínova, císařský apelační rada, jemuž byly Chyše prodány bez odhadu za neskonale nízkou cenu. Jiří Vilém Michna zde obnovil roku 1627 karmelitánský konvent. Neučinil tak však na původním místě, ale dal jej postavit spolu s novým klášterním kostelem Panny Marie Sněžné ve městě. Rod Michnů vydržel v Chyších poměrně dlouho, téměř devadesát let, s přestávkou zhruba 20. let. Syn a nástupce Jiřího Viléma Michny, zemřelého v roce 1651, Vilém Bedřich, totiž Chyše prohospodařil a v roce 1664 mu bylo panství odňato a finančně odhadnuto.

Dne 13.12.1664 zakupují chyšské panství bratři Vilém Albrecht a Arnošt Abund Kolovrat – Krakovští, kteří roku 1672 prodávají celé panství dceři Viléma Albrechta Anně Ludmile, jež se podruhé provdala za barona Karla Jiřího Michnu z Vacínova a nechala na něho Chyše přepsat. Žila s ním až do jeho smrti (1710) a sama zemřela v roce 1718. Manželé Michnovi město zvelebovali různými stavbami a přestavbami. Byla dokončena budova nového kláštera, po požáru byl nově upraven karmelitánský kostel uvnitř města, za městem na vršku Špičák byl nově postaven kostel Zvěstování Panny Marie s rodinnou hrobkou. Kromě toho byl barokně upraven zámek, jehož přestavba byla započata v roce 1695. Z této doby pochází také nástropní malba Petra Brandla na klenbě salonu v přízemí.

Po smrti Anny Ludmily v roce 1718 dědil Chyše její bratr, hrabě Jan František Kolovrat - Krakovský, člen řádu Zlatého rouna. Po Janu Františkovi držel panství od roku 1723 jeho syn Vilém Albrecht. Více let byl místokancléřem, na sklonku svého života přímo dvorským kancléřem. Zemřel v roce 1738. Po Vilému Albrechtovi tu následoval jeho syn Jan Josef. Ten byl podobně jako jeho otec orientován už více na jiná panství, především na panství březnické.
V roce 1747 prodal panství Chyše Václavu Leopoldu Putzovi z Breitenbachu, pánu na Lukách a Budově. Ten panství prodlužil a tak se stalo , že v roce 1766 získal panství ve veřejné dražbě hrabě Prokop Lažanský z Bukové. Tím byla sloučena dohromady velká panství v této oblasti – Manětín, Chyše a Rabštejn.
Panství Chyše se tak dostalo do vlastnictví rodu Lažanských, kde zůstalo až do roku 1945.

Po smrti Prokopa I., roku 1804, došlo k rozdělení majetku mezi jeho dva syny: Prokopa II. a Jana. Tak došlo k rozdělení rodiny Lažanských na dvě linie v Čechách, tj. linii manětínskou a chyšskou.

Po smrti Prokopa II. roku 1823 dědí celé panství jeho syn Prokop III. Za jeho éry zámek získal svou poslední vnější podobu už zcela romantickou, v duchu tehdy plně se uplatňující novogotiky. Tato přestavba podle projektu našeho významného stavitele Vojtěcha Ignáce Ullmanna byla provedena v letech 1856 – 1858. Zámek získal touto přestavbou v podstatě nynější vzhled ve slohu tudorovské novogotiky.

Prokop III. zemřel roku 1868, nezanechav potomků. Po Prokopovi zdědil Chyše synovec Alexandr, syn bratra Vojtěcha a protože v roce 1870 v Budapešti zemřel, přešlo dědictví na Leopolda II. hraběte Lažanského svobodného pána z Bukové, syna Leopolda I. bratra Prokopa III.

Zemřel náhle ve věku 37 let roku 1891 v Mariánských Lázních . Protože nebyl ženat, zůstavil Chyše i ostatní majetek svému bratru Vladimíru.
Hrabě JUDr.Vladimír Lažanský se po dokončení právnických studií věnoval politické službě; byl okresním komisařem v Broumově. Po získání chyšského panství se zcela oddal jeho správě. Po smrti, roku 1925, dědí chyšské panství jeho syn Prokop IV. Lažanský. Ten vlastnil zdejší panství do roku 1945, kdy mu bylo zestátněno podle Benešových dekretů. A on v červnu roku 1946 Chyše opustil.

Poloha

přidat fotografie