Zámek Komařice (zámek) [25015]

Renesanční zámek v Komařicích.

Již před rokem 1560 stál v obci pravděpodobně zámek a ne jenom tvrz. Některé nepotvrzené zprávy totiž dokládají, že Jiří Kořenský z Terešova strhl zámeček po požáru a postavil s manželkou Kristýnou z Dráchova nový - s věží a kaplí - v letech 1561-1566. Roku 1598 shořel třípatrový zámek s otevřenými arkádami úplně a jen s velkými obtížemi byl dán pod střechu. L.P. 1621 uhodil blesk a následný požár zničil  zámek až na přízemí a několik místností v prvním poschodí. Další požáry byly údajně v letech 1673, 1709 a 1742. Při jednom požáru byl zničen důležitý archiv a tím byla způsobena obrovská škoda.

V manželství Kristýny a Jiřího se narodili čtyři synové: Petr, Ctibor, Vilém, Karel a pět dcer blíže nejmenovaných. Kristýna si přinesla do Komařic svůj znak - ušatou paní neboli ušatce, a Jiřík kohouta. Kohout byl symbol síly a o ušaté paní se vypráví pověst. Podle ní v dříve určený den v roce měli páni pohostit své poddané. Tato paní odmítla zvyk přijmout, a proto jí narostly velké uši. Oběma erby vyzdobili zámek na mnoha místech.

Manželé Kořenští byli štědrými mecenáši střížovského kostela, jehož opravu podporovali a Jiřík (zemřel roku 1568) je tam také pochován. Kristýna rozdělila majetek svým synům a zemřela roku 1575. Petr a Ctibor dostali Komařice, Pašinovice, Strážkovice, Stropnici, Malči a doudlebské dvorce. Vilém dostal Hůrku, Sedlo, Rankov, Todeň a Něchov, Karel Petrovice, Zborov a Čeřejov.

Petr si vzal mladičkou Markétu ze Žumberka, kterou však jeho zlá teta Eliška Kořenská nechala zazdít ve své tvrzi ve Svébohách. Po vysvobození se vrátila do Komařického zámku, kde Petrovi porodila šest synů - Jusuu, Davida, Lukáše, Jáchyma, Jana a Petra Ruprechta. Jejich otec Petr však zemžel jako 35letý v roce 1611. Pak zde vládl jeho bratr Ctibor a po něm ještě další bratr Karel. Syn Karla - Ctibor Kořenský ml. byl posledním Kořenským na komařickém panství. V roce 1623 prodal komařický zámek a panství vyšebrodskému klášteru řádu Cisterciáků. Dva požáry, po kterých byl Ctibor ztěží schopen dát budovy pod střechu, ho k tomuto kroku doslova donutily. Kořenským zůstal Ostrolovský Újezd, Zborov a statek Sedlo a Stradov.

Zámek je vystavěn v elegantním renesančním slohu, v současné podobě má dvě patra a je dvoukřídlý. Východní křídlo má 8 os, jižní 4 osy. K severnímu boku východního křídla byla v 17. století přistavěna nízká čtyřboká věžička. Na budově lze spatřit mnoho zachovalých stavebních prvků. Na kraji východního průčelí je brána z tesaného kamene s mohutnou rustikou, v náplních vedle polokruhového oblouku stylizované trojlisty, nad  obloukem je deska se znakem Jiřího Kořenského z Terešova a jeho manželky Kristýny z Dráchova a nápis.

Na několika místech vidíme zbytky renesančních sgrafit. Do dvora bývaly v přízemí i v obou patrech chodby s arkádami na toskánských sloupech, nyní jsou až na dva přízemní oblouky  zazděny (v 19.stol.) slabou, okny prolamovanou zídkou, z níž sloupky vynikají jak dovnitř tak vně. Zazděním arkád vznikla kaple sv.Bernarda (r.1653).  Ještě nedávno  byly na zámku patrné sluneční hodiny jako součást fresky Panny Marie. Věž, která zámek ukončuje na severozápadní straně, byla roku 1903 z popudu posledního komařického administrátora profesora Otmara Wohla přestavěna. Nelíbilo se mu, že renesanční zámek má barokní věž, která k němu nepatří. Zvon z věže byl nedávno odcizen.

Před zámkem stojí pískovcová barokní socha Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněná), postavena byla roku 1730 díky jednomu z nejlepších administrátorů - Tobiáši Opitzovi. Kousek od ní rostou dva vysoké památné zeravi. Několik dalších památných jehličnanů potom obklopuje mohutnou budovy sýpky na druhé straně silnice.

Celý soubor staveb - zámek, sýpka, hospodářské budovy i stavby v zahradách - je vzhledem k dlouhodobě zanedbané údržbě ve velmi špatném technickém stavu. Největší známky poškození vykazují fasády s renesančními sgrafity a střecha. V přízemí jsou omítky ohroženy vzlínající vlhkostí.

Komařický zámek je odborníky vysoce ceněn a u Státního ústavu památkové péče je pod položkou 204/1 zapsán jako význačná renesanční architektonická památka. Ceněn je především flankovaný portál, dva mezníky u něho z roku 1693, toskánské sloupy, kované mříže ze 17.století, sluneční hodiny s nástěnnou malbou v rokokovém rámu, opatský pokoj a věž. Dál jsou pod položkou 204/2-7 zapsány: zahrada, sýpka, zahradní altán, bazén v zahradě, oranžérie a zahradní zeď. Socha Panny Marie Immaculaty a kaple sv.Jana Nepomuckého jsou uváděny pod položkami 206 a 207. To je celkem devět evidovaných nemovitých památek, ale nejméně dvě (oranžerie a bazén) dochovány nejsou a domek zahradníka už také spadl.

Poloha

přidat fotografie