Pomník císaře Josefa II. - Brno-Veveří (pomník) [24983]

Pomník: Císař Josef II. udělující lidu svobody (zrušení nevolnictví a toleranční patent)

Na okrouhlém, široce založeném a zdobně stupňovitém postavci, při jehož patě sedí dvě bronzové sochy alegoricky ztvárňující Obchod a Toletranci, je architektonický nástavec, na němž je umístěna bronzová socha císaře Josefa II. v nadživotní velikosti s mírně nakročenou levou nohou, svitkem v levé ruce a a mírně pozdviženou pravou rukou. Na čelní straně nástavce je bronzová deska s plastickým nápisem: Kaiser Josef II., Die Deutschen Mährens 1892. Reliéf na zadní straně podesty zobrazoval známou scénu z roku 1769, orajícího císaře Josefa II. u obce Slavíkovice na Rousínovsku.

Jiný popis pomníku uvádí:

Uprostřed na květiny bohatého předparku byl brněnským sochařem Antonem Brenekem postaven vymodelovaný památník císaře Josefa II. v historickém šatu a nadživotní velikosti. Po obou stranách podstavce stály alegorické postavy. Dvě vlevo symbolizující "Umění a vědu" a dvě vpravo jako symbol "Osvícenství". Podstavec zdobil nápis: "Kaiser Josef II. Die Deutschen Brünns 1892" (Císaři Josefovi II. brněnští Němci 1892), zatímco protilehlou stranu zdobila dříve známá polní scéna u Slavíkovic (Slawikowitz), která představuje císaře Josefa II. jak bere sedlákovi z ruky pluh a oře sám.

Autorem monumentálního pomníku císaře Josefa II. byl brněnský rodák, sochař  Antonín Břenek, profesor na Uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Jeho vítězný návrh zaslaný do soutěže tvořil harmonický celek s Německým domem, který byl tehdejší dominantou náměstí, někdejšího Lažanského, dnes Moravského náměstí. Podle jeho návrhu se pak v Blansku v letech 1881 - 1905 odlily bronzové sochy Josefa II. nejen pro Brno (1892) ale i pro Liberec a Nový Jičín. Jiné prameny podávají odlišnou informaci odlití soch: Odlití sochy provedli Turbains Söhne Wien. V Brně stával pouhých 27 let, od roku 1892 do roku 1919.

Německý dům dominoval středu Brna po 54 let, ale již roku 1919 byl pod heslem odrakouštění odstraněn z parku před Německým domem pomník císaře Josefa II., na jehož podstavci stálo, že si pomník postavili 1892 brněnští Němci. Reliéf na zadní straně podesty zobrazoval dříve známou scénu z roku 1769, orajícího císaře Josefa II. u obce Slavíkovice na Rousínovsku. Autorem pomníku byl brněnský sochař Antonín Břeněk, jehož české jméno dává najevo, že za habsburského císařství umělecké a obchodní zakázky překračovaly národnostní hranice. Německý dům byl při osvobozovacích bojích v roce 1945 silně poškozen a po válce zbořen.

Tento monumentální pomník císaře Josefa II. se na své místo už asi nevrátí. Na masivním podstavci stála téměř čtyřmetrová socha císaře žehnajícího národům a přinášejícího náboženskou svobodu a osvobození od útlaku nevolnictví. Součástí kompozice byly i dvě další postavy. Mužská symbolizovala Rozvoj průmyslu, obchodu, věd a umění, ženská představovala Osvícenství. Pomník byl jednou z výrazných dominant rodící se okružní třídy. Stál přesně v ose nově proražené, dnešní Rašínovy ulice a tvořil velkolepý závěr průhledu z náměstí k Německému domu. Padl bohužel za oběť protiněmeckým a protihabsburským náladám v mladé československé republice. V září 1919 jej strhla skupina rozvášněných legionářů. Přesto na něj milovníci starého Brna vzpomínají s nostalgií a dodnes litují jeho zániku.

Jiný popis stejné situace z pera razantněji smýšlejícího obyvatele:

Německý dům v Brně byl i dřív střediskem nacionálně myslících Němců, aspoň pro Čechy ve městě. Už v roce 1919 překlopilo několik českých demonstrantů sochu císaře Josefa II. Tato socha vždy symbolizovala mocenské nároky Němců na Moravě. Stála na náměstí před Německým domem a působila jako „strážník“.

Pomník byl násilně stržen 28.9.1919.

Veškeré kamenné prvky, mramor, pískovec a žula, byly v roce 1934 prodány a získaná částka 10 463,05 Kč převedena ve prospěch Chudinského fondu.

Kam se ta císařská skulptura poděla? Naštěstí neroztříštěna našla azyl ve starých jatkách na Křenové ulici, aby nevzněcovala protihabsburské emoce horoucích nacionalistů. Později pak byla uložena zásluhou sochaře Vincence Makovského v zapomenutém koutě fakulty architektury na Poříčí.

Díky Ing. arch. Karlu Volavému a primáři MUDr. Karlu Nevrlkovi našla socha císaře Josefa II. v roce 1988 své nové důstojné umístění v parku Psychiatrické léčebny v  Brně-Černovicích před vchodem do budovy kliniky, na nižším podstavci  zbaveném německých nápisů. Léčebna v Černovicích ji na vlastní náklady nechala opravit a ujala se jí v době, kdy ležela polozapomenutá v areálu budov na Poříčí.

Nové umístění pomníku není tak nelogické, neboť císařský reformátor zakládal jako první v podunajské monarchii léčebny pro duševně choré. Park černovické psychiatrie se považuje přesto za azyl a za politickou rozpačitost, je to elegantní vystrkov, protože chybí politická odvaha vrátit císaře Josefa II.na původní místo. Josef II. byl složitá osobnost a ne všechny jeho reformy a bylo jich na 6 000,  měly trvalou platnost. Pozdější české dějinné interpretaci zřejmě vadilo, že zaváděl pro svoji multinacionální říši jednotný administrativní jazyk a tím byla via facti němčina. Při odstraňování byl zapomenut toleranční patent i zrušení roboty V českých dějinách zůstala Josefovi II. nálepka germanizátora, ač Habsburkům z Boží milosti nebylo nic cizejšího, než nacionalistická ideologie.

Další dvě sochy, postavy Rozvoje a Osvícenství našly své umístění v parku v Denisových sadech, někdejším Franzenbergu, česky Františkově. Z  parku upraveném na barokních bastionech počátkem 19. století řadu let shlížely dolů na Staré Brno. Nyní se nachází po opětovém přemístění na svém novém místě v rekonstruované části parku Lužánky.

Antonín Břenek, moravský sochař, syn brněnského akademického sochaře Josefa Břenka, se narodil 23.10.1848 v Brně .Stejně jako někteří malíři a sochaři po svých studijních začátcích v Brně odešel do Vídně. V letech 1872 - 1874 studoval na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni u prof. Königa a poté na vídeňské Akademii u prof. Caspara v. Zumbusch. Stal se jeho pomocníkem při práci na pomnících Ludwiga van Beethovena a Marie Terezie. Po návratu domů se v jeho tvorbě plně uplatnilo vídeňské klasické školení, nezapře vídeňský vzor v sochařských realizacích. Brněnský rodák působil po celém území rakousko-uherské monarchie. Byl jmenován profesorem modelování a kreslení na státní průmyslové škole v Liberci. Nakonec se od roku 1881 usadil a pracoval ve Vídni, kde pak strávil převážnou část svého života. V letech 1881 - 1905 působil na státní uměleckoprůmyslové škole ve Vídni. Odešel do penze a dále pracoval jako sochař. V jeho tvorbě převládají memoriální témata. Antonín Břenek je představitelem oficiálního proudu rakouského sochařství 2. poloviny 19. století. Tvorba nese znaky neobarokního historismu a později naturalismu přelomu 19. a 20. století. Svou tvorbou ovlivnil sochařství v severomoravských a slezských městech daleko do 20. století. Vytvořil monumentální pomníky Josefa II. pro Liberec, Brno a Nový Jičín. Jeho jméno se objevuje také ve spojitosti se štukatérskou výzdobou na budově zemského finančního ředitelství, kde ale není jeho autorství plně potvrzeno. Je autorem dalších pomníků, plastik pro architekturu a bust. Ve Vídni byl profesorem rakouského sochaře brněnského původu Antona Hanaka. Ten se v roce 1913 také stává profesorem sochařství na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni.
Antonín Břenek nebo Anton Brenek, též Anton Brenneck zemřel 18.11.1908 v Baden v Rakousku. Poslední odpočinutí nalezl na vídeňském Zentralfriedhofu.

Poloha

přidat fotografie