Farní kostel sv. Martina - Čáslavice (kostel) [24822]

Kostel stojí na mírném návrší při východním okraji obce uprostřed hřbitova. Jde o jednolodní podélnou stavbu, orientovanou východ - západ, s hranolovou věží v ose západního průčelí. 

V době kolem roku 1200 byl v prostoru ohraničeném částečně dochovaným příkopem a valem založen románský dvorec. Nacházel se zde kostel a obytné stavení (torzo dnešní márnice). Jednalo se zřejmě o zeměpanské správní centrum kraje, které asi později přešlo na nově vybudovaný hrad Sádek.

První historicky doložená zmínka, která dokládá existenci kostela a jeho nadání farními právy, pochází z roku 1240. Je uváděn Předvoy plebanus(farář) de Caslawicz, také de Schazlawice, jako svědek na dvou listinách, vydaných Václavem I., králem Českým, v den pohřbu jeho matky královny Konstancie, pro klášter v Tišnově.

Původní románský kostel měl plochostropou loď, kněžištěm dosud neznámého půdorysu a na západní straně tribunu (prostor pro zeměpanského úředníka). Vchodem do lodi kostela byl situován z jižní strany (domněnka potvrzena při opravě r.1986). Nejpozději kolem roku 1250 došlo k přestavbě kněžiště ve slohu gotickém. Čtvercové pole, zaklenuté křížovou žebrovou  klenbou, odděluje masivnější lomený pás pětiboké profilace vyrůstající od dlažby pětiboký závěr, zaklenutý šestidílnou žebrovou klenbou. Pětiboká žebra vybíhají z prostých, různě utvářených konzol asi tři metry nad zemí, v závěru s hladkým kruhovým svorníkem vrcholu. (Významná architektura nejranější gotiky v České republice, s vlivem huti třebíčské). Při severní straně kněžiště byla v té době postavena samostatně zastřešená hranolová věž (dnešní sakristie a oratoř), zabezpečující větší ochranu areálu. Pravoúhlý sanktuář na levé straně kněžiště pochází z poloviny 14.století.

Největší stavební úpravou  prošel kostel v r. 1764, kdy byla zaklenuta loď a zvětšena okna. Tři gotická okna byla zazděna spolu s vchodem z jižní strany a zhotoven vchod přízemím věže. Kněžiště je odděleno od lodi kostela půlkruhovým triumfálním obloukem. Nad sakristií, dříve kaplí, je oratoř, do r. 1939 přístupná pouze sádecké vrchnosti.

V lodi kostela jsou dva náhrobní kameny. První z r. 1660 kryje hrobku rytíře Pana Lukasse Gregora z Grinnesberku, majitele svobodného dvora ve Slavicích, ten čas nájemce panství sádeckého. Druhý  kryje hrob Leopolda Klementa z Lövenstreitu, kdysi štolby u hrabat Collalto. Zemřel v Římově r. 1700. 

Ve věži kostela se nachází zvon sv. Martin o hmotnosti 430 kg, dílo znojemského zvonaře Rockena z roku 1681.

Duchovní správa: Od r. 1240, kdy je uváděn plebán (farář),až do druhé poloviny 16. stol., kdy katolická farnost zanikla (církev podobojí), byl při zdejším kostele farář. Roku 1536 je v Čáslavicích uváděn farářský dvůr s polnostmi.    

R. 1622 byl kostel znovu vysvěcen a duchovní správu vykonával farář ze Starče, současně  jmenován farářem čáslavickým. Roku 1773 byla obnovena samostatná duchovní správa - lokálie, 1775 jmenován lokální kaplan. Farní správa obnovena r. 1863. Přímá duchovní správa farářem z Čáslavic skončila r. 1974.

Původní farní budova po třicetileté válce byla v rozvalinách, zanikala na neznámém místě.

Nová fara postavena v blízkosti kostela v letech 1773 a 1774.

Farnost:

Čáslavickou farnost tvoří: Čáslavice, osada Sádek, zámek Sádek, Červený mlýn; Římov, osada Vísky

a tři mlýny.

Inventář kostela: Nejstarším inventářem kostela je mramorová křtitelnice z doby před r. 1662. V čele presbytáře  je obraz sv Martina z r. 1883 od Vincence Neumanna z Telče. Nový hlavní  oltář, pořízený r.1886, byl koncem sedmdesátých let při úpravě kostela odstraněn. Dva boční oltáře, dříve Blahoslavené Panny Marie a sv. Mikuláše, byly později nahrazené novými se sochou Panny Marie Lurdské a druhý obrazem, od r. 1883 sochou sv. Prokopa.  Obraz sv. Prokopa a relikviář s ostatky téhož světce pořízené v sázavském klášteře r. 1765, daroval kostelu jeho patron, majitel panství Sádek, Bohumír Ignác z Walldorfu. Varhany z r. 1889 jsou od firmy Rieger z Krnova.

Zvony: Nejstarší zpráva o čáslavických zvonech je z doby po třicetileté válce. Ve zvonici byly zavěšeny tři zvony, nebyly ale posvěcené. Za zvonění při pohřbech se platilo. Před, nebo v r. 1681 asi došlo k požáru zvonice a zničení zvonů. Lze tak usuzovat z nápisu na stávajícím zvonu sv. Martin o hmotnosti 436 kg, který byl ulit r. 1681 zvonařem Georgem Rockenem ve Znojmě.

Další dva zvony byly několikrát přelity. K r, 1800 je uváděno svěcení zvonů. V r. 1832 došlo k přelití dvou zvonů u Karla Stechra v Brně. Zvon sv. Bernard 154 kg, menší pak (snad Panna Marie), 70 kg, nechala zhotovit Teresia Scheiglerin. V polovině první světové války byly oba zabaveny pro válečné účely. Menší zvon byl „darován“!, druhý zabaven (rekvírován) za úhradu v ceně 684 K.

Na podzim r. 1926 byly pořízeny a posvěceny dva nové zvony v celkové ceně 15000 Kč. Sv. Václav –237 kg a sv. Josef 180 kg,  zhotovil Richard Herold v Chomutově.

I předešlým dvěma zvonům byla vyměřena krátká doba „života“. Naposledy vyzváněly asi 28.3.1942, kdy byly, i s „ umíráčkem“ z nařízení německých okupačních úřadů sejmuty a odevzdány pro válečné účely. V r. 1942 měl být zabaven i současný zvon, ale byl zachráněn zásluhou zdejšího faráře P. Fr. Klementa a Památkového úřadu v Brně. 9. srpna  1948 byl slévárnou zvonů v Brně dodán nový zvon „umíráček“ 21kg.

Poloha

přidat fotografie