Pamětní deska - Tuřany (drobná památka) [23881]

Vzpomínka hraje významnou úlohu ve všech společnostech a tradice pomníku, zbudovaného na počest významné osoby nebo události, se vyvinula již v starověkém Řecku z náhrobních kamenů, na kterých byla zachycena plastická podoba zesnulého. Jedná se tedy o sochařské nebo architektonické dílo určené (a to je smysl latinské etymologie slova monumenti) k uchování památky na významnou osobnost nebo událost. Slouží k zachování kolektivní paměti, a proto bývá zhotoveno z pevného a trvanlivého materiálu a umisťováno tak, aby bylo viditelné pro všechny návštěvníky i náhodné chodce, což má vliv nejen pro jeho lokalizaci, ale i na jeho rozměry a na vše, co může ovlivnit jeho vnější vzhled. Protože je pomník speciálně věnovaný památce na nějakou osobnost nebo událost, je v úzkém vztahu s povahou toho, co má připomínat, a toho, co jej předurčilo být pamětihodným; prezentuje se způsobem odpovídajícím této oslavné funkci.

Bronzová deska na rodném domě armádního generála Ludvíka Krejčího v Tuřanech na Tuřanském náměstí.

Armádní generál Ludvík Krejčí patří nejen k nejvýznamnějším postavám našich moderních vojenských dějin, ale našich moderních dějin vůbec. Jeho osudy jsou podobné stovkám osudů většiny vysokých důstojníků československé armády. Nebýt  1. světové války a vzniku ČSR byli by z nich civilní pracovníci v různých rezortech. Takto ale byli "vojáky z nutnosti" a budovali nově vzniklé republice moderní bojeschopnou armádu, která v osudovém roce 1938 by jistě byla svým protivníkům důstojným soupeřem. Se ctí prošli dobou 2. světové války, aby se po roce 1948 dočkali neuznání, pronásledování a perzekucí. Žel, ani dnešní doba zatím nedokázala všechny tyto muže náležitě ocenit a vrátit jim místo, které jim v dějinách po právu náleží.

Ludvík Krejčí se narodil 18. srpna 1890 v Tuřanech v selské rodině. Po vystudování Vyšší lesnické školy v Písku pracoval u lesního úřadu ve Slavonii. Během 1. světové války bojoval v Srbsku, Černé Hoře a v Albánii, později i na italské a rumunské frontě. V březnu se jako velitel praporu zúčastnil těžkých bojů u Bachmače. V hodnosti plukovníka zajišťoval od ledna 1920 stažení československých legií do Vladivostoku a jejich návrat do ČSR.

V červenci 1920 se stal velitelem divize v Brně a po kurzu pro generály a byl do této hodnosti povýšen v červnu 1923. V listopadu 1933 byl jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci a v březnu 1934 se stal ve 44 letech armádním generálem .

V květnu 1938 požadoval vyhlášení mimořádných opatření v případě útoku Německa a varoval před ústupky. Po vyhlášení mobilizace byl jmenován hlavním velitelem československé brané moci a podařilo se mu optimálně uskupit síly proti hrozícímu útoku. Po podepsání mnichovské dohody se podřídil politickému rozhodnutí o vyklizení pohraničí. Odmítl pokusy některých politických a vojenských činitelů převzít moc ve státě neústavní cestou. Po demobilizaci se vrátil na místo náčelníka Hlavního štábu,      z něhož však na nátlak Německa počátkem března 1939 musel odejít. Poté žil v Praze pod stálou německou kontrolou. Dva pokusy o odchod do zahraničí byly neúspěšné. Na jaře 1941 byl nucen opustit Prahu a v říjnu 1941 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Terezín. Po svém propuštění v červenci 1942 byly konány pokusy využít jej k propagačním akcím, což Ludvík Krejčí rozhodně odmítl.

Do československé armády byl přijat znovu v roce 1947, avšak vzápětí přeložen do výslužby. V červenci 1950 mu byla z politických důvodů odňata hodnost armádního generála a byl dále veden ve stavech jako vojín. V červenci 1953 mu bylo zrušeno vyplácení důchodu a tak začal pracovat jako dělník v továrně na knoflíky. Až v roce 1969 mu vojenská správa vyměřila alespoň částečný důchod. Zemřel 9. února 1972 a místem jeho posledního odpočinku se stal hřbitov v Tuřanech.

V květnu 1990 byla Ludvíku Krejčímu navrácena hodnost armádního generála a v červnu 1997 byly oceněny i jeho zásluhy pro odboj. Dva podané návrhy na udělení Řádu Bílého lva in memoriam příslušná komise pokaždé odmítla .

Poloha

přidat fotografie