Klášter Rajhrad (klášter) [23584]

O počátcích kláštera rajhradského, nejstaršího a jediného benediktinského řádu na Moravě, se soudobé prameny nezachovaly. Ze dvou pozdějších listin (tzv. břevnovská falsa) pouze víme, že roku 1045 dne 18. října měl český vévoda Břetislav věnovat klášteru břevnovskému mezi jinými jakousi cellu, kterou kolem roku 1028 založil ke cti sv. apoštolů Petra a Pavla na opuštěném hradě, "jenž slove Rajhrad". O tři léta později byla tato cella přeměněna na skutečný klášter, který podle vůle zakladatelovy měl být jak v hmotném, tak v duchovním ohledu závislý na klášteře břevnovském. Tato závislost trvala až do roku 1813, kdy proboštství rajhradské bylo povýšeno na samostatné opatství. Nutno podotknout, že založení celly (snad poustevna, možná i kostelík) navazovalo na již dřívější existenci velkomoravského kostelíku, který podle tradice (ne stále ještě plně doložené) navštívili při své misi Konstantin a Metoděj. Z této celly byl zřízen 26. listopadu 1048 (viz tzv. zakládací listina Břetislavova, druhé falsum ze 13. století) podle stávajícího řádu církevního i zeměpanského skutečný klášter řehole sv. Benedikta. Kníže Břetislav předává existující slovanský klášteřík latinským mnichům snad na přímluvu poustevníka Günthera (Vintíře), původem Němce z Duryňska, který byl čilým diplomatem a dovedl obratně zasáhnout ve prospěch německé politiky. Bylo to totiž v době vzmáhajícího se vlivu latinského obřadu u nás nad obřadem slovanským a ani Břetislav se nemohl z tohoto vlivu vymanit, i když sám byl slovanskému obřadu nakloněn. Břetislavovo rozhodnutí se dá vysvětlit důvody politickými; založením kláštera chtěl usmířit papeže Benedikta IX., který ho pohnal k soudu pro porušení posvátných míst v Polsku.

Podle výslovné vůle Břetislavovy měl být nový klášter v úplné závislosti hmotné i duchovní na mateřinci břevnovském. Pro nedostatek listinných zpráv nelze bezpečně stanovit počet a posloupnost rajhradských proboštů ve starší době. Z těchto důvodů nelze zjistit ani počty řeholníků v nejstarších dobách. Těžko se zjišťuje jméno prvního představeného rajhradského kláštera. Podle začátečního písmene "M", které je uvedeno na "svědectví" z r. 1062, poslaném biskupu pražskému, že brněnský chrám na Petrově posvěcen byl r. 884 od sv. Metoděje, soudí někteří badatelé, že první představený rajhradského kláštera se jmenoval Matheus - Matouš. Roku 1740 tvrdil moravský stavovský menší písař rytíř Hoffer, že první rajhradský probošt se nazýval Maurus. Tento názor je pravdě bližší, protože jméno Maurus bývá v klášterech sv. Benedikta velmi časté. I přes závislost na mateřinci břevnovském bylo postavení představených rajhradského kláštera na určité úrovni a požívalo jisté vážnosti. Představení kláštera byli často bráni za svědky nebo za rozhodčí při různých záležitostech.

Růstu kláštera napomáhalo udělování různých privilegií a výsad ze strany zeměpanské. Markrabí Přemysl udělil r. 1234 Rajhradu svobody, jaké měl na Moravě klášter velehradský, Jan Lucemburský propůjčil r. 1327 klášteru hrdelní právo, které při něm zůstalo plných 400 let. Karel IV. potvrdil všechna privilegia udělená Břetislavem.

Během svého trvání byl klášter ničen různými vpády. Velmi těžce trpěl r. 1241 (tatarské vpády) a r. 1253 (uhersko-kumánské vpády na jižní Moravu). V tomto bouřlivém 13. století jenom kostel, vždy těžce upravovaný, musel být třikrát znovu vysvěcen.

Až do konce 17. století měl rajhradský klášter v podstatě románskou tvář. Špatný stav klášterních budov v této době způsobil, že se rajhradští mniši rozhodovali přemístit klášter na návrší u Rebešovic nebo na návrší před dnešním rajhradským nádražím. Tehdejší probošt Placid Novotný se nakonec rozhodl pro přestavbu klášterního areálu stojícího na původním místě. Vystavěl dvě věže a chystal se bourat starý kostel. Proboštova smrt však tyto záměry přerušila. To se psal rok 1690. Ale teprve r. 1721 začalo se s bouráním a s přestavbou kláštera do dnešní podoby. Probošt Pirmus začal po zbourání klášterního chrámu budovat areál podle návrhu pražského architekta Giovanni Santiniho-Aichla. Santiniho projekt byl realizován brněnským stavitelem Františkem Klíčníkem v hrubé stavbě za čtyři roky. Na vnitřní výzdobě se pracovalo další čtyři roky. Fresky v chrámové lodi a objektech kláštera maloval brněnský malíř Jan Jiří Etgens. V presbytáři, který byl přestavěn po zemětřesení v r. 1763, byla namalována nová freska Josefem Winterhalterem v r. 1770. Sochy jsou dílem Ignáce Lengelachera (bavorský mistr pracující v Mikulově), Ondřeje Schweigela, Josefa Břenka, Benedikta Edeleho a rajhradského řezbáře Ignáce Bergmana. Obrazy v chrámu postupně malovali Jan Jiří Etgens, Josef Führich, František Preis, Matěj Šťastný, J. L. Šichan.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie