Divadlo v 7 a půl-Kabinet múz - Brno-město (divadlo) [2281]

1995 říjen otevřeno Divadlo v 7 a půl, - I. Profesionální, pravidelně hrající divadelní soubor v Brně po více než 20 letech. Nesourodá skupina studentů a absolventů Jamu provedla to, o čem mluvilo mnoho jiných před nimi i po nich. Celá situace nebezpečně připomíná kolektivní sebevraždu, jelikož ,- ekonomice tohoto typu divadla momentálně nikdo nerozumí ( a to ani my ani stávající úřednictvo).. dramaturgie nově vznikajícího domu je čímsi zcela neověřeným a neověřitelným,- komerce,..umění ?? Odborná i laická veřejnost prorokuje životnost na a) 1 až 2 měsíce b) půl roku c) nebere nás vůbec na vědomí d) jásá..ale opatrně (otázka zda upřímně, či zlomyslně,- dodnes nevíme) Za sídlo vybráno Divadlo Barka v Králově Poli ,- bývalá komorní opera Miloše Wasserbauera ,- z důvodů technických , nikoli však praktických..provoz zahájen adaptací novely Ivana Olbrachta,- O smutných očích Hany Karadžičové, Arnoštem Goldflamem pod názvem Oči bludných hvězd...dosud jedna z nejúspěšnějších inscenací Divadla v 7 a půl.. Ze studiové scény JAMU přeneseno leccos : Na Větrné Hůrce, Alice v Lucemburských zahradách, 4 sestry.

1996 jaro Divadlo v 7 a půl „páchá“ v Divadle Bolka nesmyslně náročnou inscenaci Tančírna..hrají v ní herci Divadla v 7 a půl, herci neslyšící a také J.A. Pitínský, Marian Labuda, M. Maděrič, V.Zboroň... Finanční a duševní ztráta vzniklá během dvacetipěti repriz pronásleduje Divadlo v 7 a půl dodnes...

1996 září II. sezona ,-Divadlo v 7 a půl stále existuje, nad čímž jedni hlavou kroutí, druzí na ni klepou. Soubor opustilo 50 procent základního hereckého obsazení,- povětšinou ekonomická emigrace, eventuelně psychický teror. S podzimem vzniká : D.H.Lawrence Milenec Lady Chatterleyové,-na repertoiru dodnes ,-50 repriz, F.M.Dostojevskij Něžná,- 50 repriz ,- staženo po letech z důvodů neustálých těhotenství protagonistky, J.K.Tyl Cesta do Ameriky ,- staženo brzy a s úlevou.

1997 s jarem se po I.R. a M.T.R. stává ředitelkou K.P. Na repertoir postaven „blockbuster“ J.Karafiáta Broučci...dodnes se hrají,- počet repriz dávno překročil osmdesátku,-počet komediantů vystřídavších se v žlutých, chlupatých futrálech ,-pětadvacet.

1997 říjen III. sezona špatný rok. Divadlo v 7 a půl sice existuje, ale zmítáno vnitřními problémy, není samo o své reálné existenci příliš přesvědčeno. Škarohlídi si mnou ruce, těch co drží palce ubývá. Termíny podání grantových žádostí..prošvihnuty... bída. Z nouze oprášena stará aktovka V.Dyka a k ní přilepena taškařice J.Urzidila Repetent Baumel...z nenáviděného slepence se stává takřka kultovní záležitost ve které herecky excelují všichni, kteří zůstali. Ředitelka K.P. odchází, režisér P.Š. rovněž,- samozvaným ředitelem zbyl M.T.R...dodnes. Herec P.B.B. poprvé režíruje,- Johan Doktor Faust je skvělou, dvě stě let starou, poněkud příšernou pohádkou pro větší děti, které jak známo na divadlo kašlou.

1998 březen na repertoir posazen Botho Strauss - Deset pokojů, inscenace olbřímí, vcelku vydařená, ale... nikdo ji nemá rád. V červnu přivezeny Prezidentky W.Schwaba a J.A.Pitínského. Všichni jsou rádi že tato sezona je za námi ,- prázdniny.

1998 září původní hra L. Baláka Ed a Bo ,- stále se hraje, stále na ni chodí diváci - nikdo, včetně autora pořádně neví proč.

1998 říjen povoláni naši neslyšící kolegové,- vzniká adaptace F.Jammese, J.Ortena Anýzové Jablíčko - na zájezdě v SR se tleská vstoje, v mateřském divadle honíme diváka. Režisér M.T.R. získal laskavé svolení a posvěcení k užívání díla J.Ortena od správců pozůstalosti. Média projevila zájem o fakt, že ještě existujeme. Počty zájezdů se zdvihají. Tři roky od založení se poprvé v publiku objevují zástupci jiných profesionálních souborů( na jevišti se objevovali naopak od samého počátku).S jakými pocity odcházejí nikdo neví.

1999 zima v kalných, brněnských, divadelních vodách uloven herec L.V. Na jevišti inscenována Lolita V.Nabokova. Tříhodinový spektákl s živou kapelou, kritikou přijat rozpačitě, diváctvem naopak velice pěkně. Ansembl Divadla v 7 a půl poté co se v II. sezoně téměř rozpadl, konečně po dvouletém šoku dostává opět pevný tvar, počet a formu. Kompetentní úřady Divadlo v 7 a půl definitivně berou na vědomí (obzvláště ty pražské !!!)

1999 duben neslyšící herci se pevně konstituují kolem autorské inscenace Okna. Provedeny pokusy uvést v život jazzovou kavárnu v přilehlé vinárně,- na zjevnou disproporci ..doplaceno.

1999 září V. sezona - uvedena Divá Bára Boženy Němcové (během zkoušení představitelka hlavní role přišla o hlas, ostatní o rozum). Jednání na Ministerstvu kultury vedou k neoddiskutovatelnému faktu založit I. Sekci Divadla v 7 a půl ,- Vlastní Divadlo Neslyšících. První profesionální soubor handicapovaných komediantů v ČR a nejen to. Myšlenka je to krásná, ale kdo ji zaplatí to se zatím neví ...

1999 říjen premiérou provedena dosud neuvedená hra Jiřího Ortena ,- Blahoslaveni tiší ,- živá stále i po šedesáti(!) letech.

1999 listopad připravuje se Goethův Werther, který se záhy zcela zhroutí, především z vnějších příčin. O dva měsíce později vstane, jak Fénix z popela díky scenáristovi L.B. a režisérovi O.P. premiéra kvitována. Vztahy mezi brněnskými divadelními skupinami se přiostřují ,- kdoví čí je to vinou...

2000 březen po lítých bojích a lobbingu nalezeny peníze i způsob jak Divadlo v 7 a půl a jeho I. Sekci , Vlastní Divadlo Neslyšících financovat. Opět zasahuje tolikrát spílané Ministerstvo kultury - skvěle !!

2000 duben Premiérou Shakespearova a Prokofjevova Romea a Julie oficiálně otevřeno Vlastní Divadlo Neslyšících ,- s úspěchem.

2000 květen P.B.B. opět režíruje ,-Bulgakov ,-Divadelní román - causa Maksudov ,-v originále (?!!)
závěr sezony poznamenán podivnou premiérou Vercors, J.M., M.T.R. Desirée da Sylva...fatálně.

2000 červen předprázdninová roztržka mezi ředitelem M.T.R. a souborem se začíná stávat tradicí. Herec P.B.B. migruje do populárního divadla na Lidické.

2000 prázdniny pomocí moderní techniky dochází k pravidelné komunikaci mezi režisérem P.Š. a ředitelem M.T.R. ,- vznikají první nárysy scenáře na motivy románu J.Kerouaca ..na cestě. V srpnu mizí herec L.V. do holandského Utrechtu. Ještě před odjezdem trestné výpravy kolega J.V. telefonicky dotyčného vyliská a ten se obratem objevuje. Prázdniny s úspěchem zažehnány.

2000 říjen detašované produkční pracoviště ve Vranově nad Dyjí zlomyslně oznamuje že pozvání neslyšících do Madridu je potvrzeno, letenky jsou, takže co je s tím špílem ??? Hysterie kulminuje ..během čtyř dnů nahozeno 40 minut Kafkovy Proměny, odletěno do Madridu ..tam 99světových divadel neslyšících spontánně sedne na zadek…no nazdar.

2000 listopad premiéra Kerouaca..narváno, kritik ani jeden..dokonce po celou dobu produkcí až dosud stále narváno, stále kritik ani jeden…nejdřív se divíme, pak vztekáme..teď už nám to je úplně jedno..

2000 prosinec za určitých problémů vypoceno monodrama doeyna souboru R.K. alias J.V. Prase. Ultimativní pitomost spojená s konzumací piva zn. Budvar a utopenců domácí provenience zaznamenává úžasný úspěch, především díky geniálnímu výkonu protagonisty. Kritika opět nereaguje..no a co.Na vánoce předvedena Besidka…tentokrát pekelná…coolnes dramatika je proti tomu co jsme spáchali úplné „hovno“…

2001 přelom roku přežit !!

2001 únor ..strašlivá šňůra Brouků po Trutnově,Turnově..nebo co …9 x ve třech dnech…už ty žlutý futrály ani nesundáváme..sněží…smrdíme. 28. premiéra ..u konce s dechem..J.L.Godarda a F.Truffauta..režisér M.T.R. roupama obsazuje neherce J.K. a E.U. výtvarníka P.B. a především produkční S.K…tu shodou okolností do hlavní ženské role…protagonista J.V. má z amatérů noční můry protože ti hrají jak o život a skvěle..premiéra kvitována…i kritikou!!!

2001 březen během několika málo dnů vymodleny 2(!) premiéry za sebou. S.Beckett Co kde ,- podivuhodná kompozice zrežírovaná ještě podivuhodnějším L.M. a Play Chaplin groteska režiséra P.Š. a gagmana A.M. z Ruska. Ředitel M.T.R. se mlátí sám za nadprodukci ale už se stalo..peníze došly..úvěrová politika českých i zahraničních bank mu způsobuje nespavost a neutuchající zvracení.

2001 duben kolaps...hehehe - režiséroředitel M.T.R. chce všecko rozpustit, jezdí pro rady do Prahy a Bratislavy..soubor se zprčí a je po ptákách. 2001 květen ...režisér M.F. řečený F…..n, inscenuje Reynka a Renaud s hercem z Ha-di M.Č. a spol. ..moc povedená básnička.

2001 červen z nedostatku jiné činnosti a z nudy uspořádá Divadlo v 7 a půl festival ..Na ulici I ..v naprostém šoku pozorujeme jak všechny ty naše komedie, se kterými si mnohdy nevíme rady zastavují dopravu na Rašínově třídě a baví třísethlavá publika…tak nevím děláme to dobře nebo co ?

2001 prázdniny ...v mateřském divadle Barka to už nejde…ze všech důvodů..ředitel M.T.R. v úděsném vedru pobíhá mezi realitními kancelářemi, prázdnými skladišti, magistrátem a podobnými institucemi v úporné snaze nalézt nenalezitelné.. a bác ho…Edison Garden uvolňuje celé první patro a začíná totální blázinec, resp. tanec mezi hromadami suti, dřeva, fleky od barev…očesaná Bobanova mordparta dělá nemožné ..charaktery se osvětlují v celé své kráse..ale novej strop, mega kancelář, foyer jak od Muchy,schody na modro…k čertu s charaktery..!!

2001 září ...Festival Divadlo v 7 a půl na ulici II..no to sem zvědavej…

Vzpomínky psané 1.11.2003 – tedy slouží-li paměť přičemž zapomínání je tak milosrdné…

Září 2001 – Divadlo v 7 a půl na ulici – nasazeno nepochopitelné množství představení a mírně infatilně přiblblých akcí – nejvýraznější s odstupem času se zdá Svatojakubská pětka – běžecký závod profesionálů kroužících bůhvíkolikrát okolo kostela Svatého Jakuba za hojné účasti publika, běsnící kapely a řvoucího Milana Nohy, v roli moderátora, zpěváka a vzteklýho mravence. Vyhrává Harry – s přehledem, střídající se štafeta Divadla v 7 a půl, dobíhá myslím pátá..polomrtvá. Slovenský Bebop v mrazivém, deštivém pátečním večeru rozskáče tři sta diváků. 11. padají dvojčata…festival strne…měl se hrát Orten - Blahoslaveni tiší…nehraje se..je to divný.

Říjen 2001 – nastupujeme do Edisonu – jsme nadšeni (velmi krátce) Začínáme dělat Jazz

Listopad 2001 – strašné množství divadelních produkcí, v sále je zima jak v morně.. R.H. nám neustále tvrdí že topí..došlo nám, že kecá. Kupujeme horkovzdušná děla. Buď je hrozný vedro a tajfun, či bezvětří a kosa. Jazz Karel Kafé produkuje jeden koncert za druhým (fotografie Báry Milotové z koncertu Lubo Tamaškoviče máčená v čaji vyhrává rok na to v New Yorku soutěž World Jazz foto, kdepak asi je ?).
Ruplo nám v bedně a stavíme kino (Jamais contente..nedám si pokoj).

Prosinec 2001 - 1. a 2. nikdo nespal, 3. dopoledne to v kině vypadá jak po bombardování, večer se hraje. Czontvári je na mrtvici, Pepina se přilepí k židli. První film je Machatého Extase…Všichni se fatálně opijí..pokolikáté už ? Poprvé vyšly naše vlastní noviny. Režisér O.E. připraví „králíky“…no nevim. Vánoční Besitka smrdí rasismem v kombinaci s mezinárodním festivalem míru a přátelství Moskva 1981. Hvězdou večera je Nelson – Kolumbijec a indián.

v Leden 2002 – poprvé všechno šlape – Kino hraje Poslední tango v Paříži, Smrt v Benátkách, Mechanický pomeranč, Medvědy od Kolína, Jazz – Zapadlo, Gabo Jonáš, Quakvarteto, v Divadle je strašlivá zima…konflikt s R.H. je definitivní a je pouze otázkou času kdy, kdo, jak a koho zabije.

Únor 2002 – na letáku se objevuje udání..anonymně..dobře-napsal jsem to já, teď už se můžu přiznat. V divadle se objevuje podivná, rachitická, obrýlená figura z Děčína, která chce jakkoli pracovat, nechce vlastně žádné peníze, se všema je kamarád a vydrží to skoro rok. Dodnes jsme to nepochopili (v současné době je zpátky v Děčíně kde podniká v oblasti sázení stromů !!!??? von to asi bude magor) Oficiální premiéra Kafkovy Proměny – neslyšící jsou na vrcholu tvorby i blaha. Vynikající kousek.

Březen 2002 – snad nejlepší měsíc v celé historii Edisonu. Slovenské filmové dni, semináře, jídla, pitky…Pepina je jako obvykle na hlavu, Czontwári nekoordinovaně uniká odkudkoli. Jazz hostí Cardarelliho, kterému v návalu saxofonového nadšení dávám plastikový globusek s raketkou na drátku – Gagarin vítězný.Měsíc na to od něj na oplátku dostanu mušli, kterou našel na tichomořském pobřeží. Práší se na ni..s láskou. Opět se objevuje udání. Tentokrát je to pravda, pravda a nic než pravda.

Duben 2002 - noviny vycházejí opět..na dlouho naposled..prostě na to nestačíme a kdo se pošklebuje ať si trhne nohou. Premiéra Othella režiséra S.S…zas se to moc nepovedlo. Jazzfest se dělal i u nás. Narváno…pak že jazz je pro menšiny. Prd. Martin Lanžhotský (???) napsal do našeho programu že nic z těch udání není pravda..Ale kdo je ??? Martin Lanžhotský.

Květen 2002 – premiéra CID a…nadřeli jsme se jak kobyly…prý je to blbé…tak se to celkem zahraje ještě čtyřikrát a to je celý. Já to teda miloval, ale prominentní brněnský kritik L.M. napsal něco příšernýho (zloduch) a asistentka režiséra A.P. plakala !!!! Kritik, který dokáže komedianty rozplakat je lepší než oni sami. Ať hraje…kritizovat budu s chutí náramnou. V inzerátech se objevují kódované nabídky seznámení, odkoupení ŘP a tak podobně. Kdo jen trochu přemýšlí zjistí že to vlastně vůbec není legrace. Okolo celé budovy se stáhly mraky. R.H. najednou není a ve štítě civí ďoura. Proslechlo se, že někdo to všechno koupil, ale neví se kdo to byl a proč to udělal. Horečně se snažíme zjistit cokoli, sehnat peníze na koupi, pytlíkujem projekt Kulturhaus…Mám intenzivní pocit, že je po všem…taky že jo (což jsem tehdy ještě nechtěl vědět). Opět se pošklebují všichni a všechno.

Červen 2002 - tak trochu zoufale, již zpoloviny vybydleni, děláme festiválek na dvorečku. Hrajeme oblíbené kousky s hnusně zakořeněným pocitem marnosti. Mě je dokonce tak zle, že u představení Desirée da Sylva, kdy Veselej skočí do barelu s vodou vykřiknu cosi o úplně posledním špílu tohoto divadla. Někteří mě vezmou za slovo a rázem jsem bez nich. Chyba. J.V. a L.M. způsobí pekelnou performance Josef Vobruba diriguje westernové melodie..chvíli mám pocit, že je ještě o čem hrát. Soňu a Lumíra vzali na JAMU…“nevíte co mi činíte, když mi ho opíjíte..“

Červenec – srpen –prázdniny : jednáme, hledáme, formulujeme..výsledkem je neobyvatelná prostora, kde se nesmí hrát, ale aspoň na nás neprší. Na zájezdě do USA na největší světový festival neslyšících divadel se definitivně rozcházíme s Divadlem Neslyším. Založili jsme je, oživili jsme je, vychovali a oni stačili vyrůst směrem, který jim je nejbližší..směrem k samostatnosti. Kdyby to nebylo provázeno hnusárnami, tak by to vlastně bylo docela fajn. Není..(ale v tý américe bylo teda náramně!!) Vymyslíme cosi hrůzného - Divadlo v 7 a půl bez stálé scény..Divadlo v 7 a půl na návštěvách.

Září 2002 – zkoušet kde, sice je, ale hraní se nedaří. Měli jsme jednoduchý pocit, že nás všude přivítají s otevřenou náručí…ukazuje se že právě tohle je naprostý omyl.

Říjen 2002 – herec J.V. nazkouší Werichova Palečka, hraje se leckde.

Listopad 2002 – nabírají se nové produkční, vypadá to, že budeme konečně řízeni tak jak má být…a to je tak asi všechno..otázkou totiž zůstává zda bude koho..řídit. Udělej si sám…sám si píšu a zkouším vlastní představení..nejsem si však jist ani minutu jestli to dělám, protože to tak chci dělat, nebo jestli to dělám abych sobě dokázal, že nejsem mrtvej. Výsledek je diskutabilní.

Prosinec 2002 - Basista J.K. s režisérem P.Š. páchá živé rozhlasové vysílání v obskurní čajovně. Výsledek předčí očekávání. Je to náramná kravina, ale dostaň tam ty lidi..že? Chystáme mega projekt v Červeném kostele..Slunovrat. 5 produkcí v pěti dnech. Nikdo ovšem nečekal tak strašlivou zimu a neschopnost slova, doletět v kostele dál než půl metru od úst mluvčího. Návštěvnost mizivá ztráta hrozivá. Vánoce. Příšerný.

Leden 2003 – vše běží samopohybem do momentu, než je nám mile sděleno že do patnáctýho z Edisonu ven. Pinklich. Stádo mravenců likviduje divadlo, které před rokem a něco pracně postavilo. Kino se stává hromadou šrotu, podlahy, izolace, technologie..vše na jednu hromadu do domu hned vedle…naštěstí ? Herec, režisér, moderátor A.G. čte svoji hru v Huse na Provázku..náramně. V kartáčovně je strašlivá zima, není tam zkušebna a tak.

Únor 2003 – Z beznaděje začínám psát komedii…podezřívám sebe a své okolí z přípravy atentátu, zdali na sebe či kohokoli na kohokoli jiného nevím a nepovažuji za podstatné vědět. Pocit, že neexistuje budoucnost přemáhá vše. Mimochodem takovouhle zimu nepamatuje ani moje babička a to má devadesát. Čert, aby to vzal.

Březen 2003 – Magistrát se rozhodl a sebral nám třetinu grantu. Polárka s Tučkem v čele si to vydupala..jak ví jen oni..já to vědět nechci. Vím jedno budeme zavírat. Herci M.S., B.M. a režisér O.E. si sami (!!!) zpunktovali premiérku v Dessertu - Echt bloody.. a echt dobrý.

Duben 2003 – zrušili jsme vše finančně jakkoli náročnější. Premiéra Dědictví je veliká legrace, spolupráce s profíky z jiných divadel už méně…kdo chce kam ? Pomůže ti ke hvězdám…

Květen 2003 – Herečka, scénografka a multivšecko K.P. připravuje a premiéruje středověkou poezii číňanky Li-Čchin Čao. Náramně vydařeno !!!

Červen 2003 – festiválek v Zemance..muzika, špíly, módní přehlídka psích oblečků, pivíčko, pěkné počasíčko…bezva. Objevují se náznaky a úvahy o Kabinetu. Nikdo to nebere vážně. Veselej se žení.

Červenec 2003 – prázdniny ,- Jura si bere Soňu. K.K. žanká že chce taky. B.R. je zásadně proti…tipuju rok a je pod čepicou. Jedeme se soustředit do Levoče se slovenskou hvězdou R.S…Corgoň je něco strašlivého, Šariš jakbysmet.Zato Děmenovka zásadně ohrožuje dosud neotřesitelnou fernetuální infekci. Jinak : Levoča – super. Kabinetní klání najednou dostává velice rasantní obrysy. Nejenom že je kolem toho neuvěřitelný humbuk, ale netušil jsem kolik lidí má, nebo spíš nemá rádo, když se 7 a půl míchá tam, kde se zdá být zamícháno. Se mnou osobně..ejhle..nemluví v Brně ani futra.

Srpen 2003 - Já osobně začínám mít v otázce Kabinetu velice jasno – vím to ovšem jenom já.. Zato v okolitých umělecko-restauračních kruzích se množí nepopsatelné pitomosti…Nebylo by na tom nic špatného, kdyby nebyly mnohdy myšleny čistě zle.

Září 2003 – Rozezkušuje se Solženicynův Děnisovič. Z plánů na Kabinet se stává složka a z jednání tahanice. Místy se taktizuje, hodně se lže úplně nejvíc se neví…tvrdí se ovšem, že se ví. NEVÍ!!! Nájem je strašlivý, podmínky hrozivé. Rozhodnutí je jen na odpovědnosti jediného člověka..a já jak známo připomínám místy spíš šílence než chladně uvažujícího podnikatele. Beru to.

Říjen 2003 – rozpory uvnitř ansemblu ústí v personální změnu. Je nás míň, je nám líp..zatím…a bude hůř. Sháníme barvy, desky, podnože, židle, stavíme program..zlomyslný architekt T.R. volí barvu RAL 3000. Do momentu než ji pleskneme na zeď nevíme, o co vlastně jde. V jedné pikosekundě nám to dojde. Pomeranč. Kill Bill. Orange.. No nazdar...

Je prvního listopadu 2003 – okénkem kanceláře koukám na dramaturga L.S. jak šroubuje mřížky vzduchotechniky, v sále visí tucet špinavců, produkční S.K. klečí na podlaze a zápasí s oranžovou skvrnou, herečka S.K. bezcílně bloudí s kýblem a hadrou okolo toalet. Nikdo moc nemluví. Od úterka pracujeme jako šílenci, moc se nespí, hodně pije. Osmého chceme otevřít kavárnu, čtrnáctého naběhne program. Denně.

Tato historie, plná pádů, pinožení, vzepětí, malých výher a šílených proher pro tento okamžik končí tady…V kabinetní oranžové krabici…

Poloha

přidat fotografie