Divadlo Pod Palmovkou - Praha 8 (divadlo) [2254]

Historie vzniku libeňského divadla:
V roce 1836 koupil jistý František Deutsch st. dům čp. 110 ve Staré Libni a v roce 1848 zde, na rohu c.k. Litoměřické silnice (dnešní Zenklovy) a Nové ulice (dnes Na hrázi), otevřel hostinec. Živnost zřejmě prosperovala a Deutschovi se v podnikaní dařilo a tak v roce 1864 koupil sousední dům č.p.121, v Nové ulici, přistavil ho k domu č.p.110 a rozšířil na svou dobu velmi moderní zájezdní hostinec. Nadějný podnikatel zřejmě potřeboval v rozrůstajícím se podniku pomocníka, a tak jeho syn František musel zanechat slibné umělecké kariéry úspěšného houslisty a koncertního mistra, vrátil se domů a stal se hostinským a po otcově smrti živnost i převzal. F.Deutsch ml. ale nikdy nezapomněl na své umělecké začátky a podporoval ve svém hostinci činnost ochotnických spolků, později i divadelních společností. V hostinci hrávaly postupně tři ochotnické spolky. Spolek DOMÁCÍ DIVADLO (vznikl v r. 1861, posléze přejmenovaný na OMLADINU LIBEŇSKOU) a spolek OSVĚTA (od r.1865), které se později spojily v OMLADINU-OSVĚTU a od roku 1890 spolek TYL. Bohatý společenský a kulturní život vedl F.Deutsche ml. k tomu, že přistavěl taneční sál ve dvoře svého domu. Sál brzy nestačil, proto F.Deutsch ml. požádal tehdejší úřady o možnost sál ještě prodloužit do dvora a z boční severní strany přistavěl "velký sál".A právě o tomto velkém sále, který byl upraven pro divadlo, se vždy tradovalo, že v něm vzniklo i divadlo dnešní.

Stavitel Romováček postavil v roce 1903 na místech zbouraného domu dva domy nové a za domem č.p.566 (nový třípatrový "hotel U Deutschů s kavárnou") na dvoře v místech bývalého sklepa zbudoval nový sál. Sál, ze kterého po přestavbách vzniklo dnešní divadlo, tedy nestojí ani na místě Deutschova tanečního sálu, ani Hurtovy letní arény, ale na základech sklepa. Tento Romováčkův sál, v katastrálních záznamech označený jako "altán", byl dokončen v roce 1903 a k používání schválen 27.2.1904. Hned příští rok prošel další přestavbou a koncem roku 1905 se změnil na divadlo. Za svůj vznik a krátké období slávy na počátku 20. století vděčil souhře náhod, štěstí a intrik…

Vše začalo ve Švandově Aréně na Smíchově koncem roku 1904 soupeřením dvou místních subret. Marie Groszové ( až dosud primadony ) a Marie Zieglerové ( která měla ode všeho „ po správné porci“, k tomu eleganci, šarm a kouzlo osobnosti). Paní Zieglerová prohlásila, že vícekrát na jeviště smíchovského divadla nevkročí, nebude-li propuštěna slečna Groszová. Ředitelství tomuto nátlaku podlehlo.

Groszová zprvu čekala, že ji povolají zpět, brzy začala s úspěchem hostovat na venkově. Na podzim roku 1905 zaskočila nejen konkurentku, ale i ředitele, když s pomocí manžela získala divadelní koncesi pro Libeň. Vybrala si souhrou okolností právě sál U Deutschů a nechala ho stavitelem Romováčkem přestavět na divadlo. Hlediště mělo po úpravě 495 pevných sedadel a 400 míst k stání, jeviště pět proměn, bylo vybudováno místo pro orchestr a ke galerii přistaven příchod terasou. Mnohé nasvědčuje tomu, že právě tato přestavba sálu byla ta zásadní a že se v něm i prvně hrálo. Divadlo dostalo své první jméno NOVÉ DIVADLO PRAHA VIII. V LIBNI. Zahájilo kvůli poruše železné opony s třídenním zpožděním 16.prosince 1905.Večer uvedla slavnostní předehra a proslov Jaroslava Vrchlického, pak následovala novinka - hra Pollykarpa Starého MAGDALENA. Jako všem dosavadním ředitelům, ani Groszové nepřinesla Libeň štěstí. I když se snažila získat publikum pestrým repertoárem, sezónu 1905-6 končí deficitem. Na konci sezóny 1907 už byla Groszová nucena z finančních důvodů z Libně odejít. V srpnu najímá NOVÉ DIVADLO PRAHA VIII. ředitel Jaroslav Sedláček a 20. září začíná hrát. Aby vyhověl vkusu lidového publika, pozval ředitel k pohostinskému vystoupení populární pražskou subretu Marii Zieglerovou. Vystoupila v "Dámě od Maxima" a u publika zvítězila. Zpráva, že 7.listopadu koupila hotel "U Deutschů" i s divadlem Marie Zieglerová však veřejnost překvapila. Zieglerovou přizvali k hostování a ona jim za odměnu vyfoukla divadlo. Poslední představení Sedláčkových v Libni bylo 16. prosince 1907 NOVÉ DIVADLO tedy začínalo a končilo v týž den.

Marie Zieglerová koupila dům za čtvrt miliónu korun a stejným nákladem ho chtěla nechat (opět!) stavitelem Romováčkem proměnit v nejlepší pražské operetní divadlo. Nespokojila jen s pronájmem divadla, a navzdory varování, dům č.p. 566 i koupila. (Brzy byla nucena přikoupit i vedlejší domy č.p. 110 a 121, když Romováček zapomněl na nouzové východy.) Nákladná přestavba dodala stávajícím prostorám divadla operetního lesku, vyměnilo se všechno zařízení po Groszové, včetně názvu. Ani Zieglerové v Libni nepřálo štěstí. Už během stavby se položil stavitel Romováček. Jeho krach, možná i zpronevěra peněz, zásadně ovlivnil nejen budoucí osud nového divadla, ale i její. Zieglerová pojala své DIVADLO MARIE ZIEGLEROVÉ V LIBNI opravdu velkoryse, obklopila se mnoha řediteli, dramaturgy, dirigenty a režiséry a dala dohromady dva soubory, operetní a činoherní a 23. ledna slavně zahájila českou premiérou Lehárovy VESELÉ VDOVY, po přestávce dokonce dirigované samotným mistrem. To ale nestačilo. Pro splacení dluhů a udržení divadla muselo být vyprodáno denně. Navíc bylo třeba odolávat neustálému tlaku. V hledišti bylo prázdno. Neustálý boj o diváky s věřiteli za zády, každodenní starost, to nebylo nic pro subretu jako Zieglerová, která byla zvyklá na obdiv ctitelů. Stále častěji vyjíždí po zájezdech, v létě končí s operetou, v divadle zůstává jen činohra. Osmnáctého listopadu roku 1909 Marie Zieglerové v Libni končí.
Zieglerová se ještě jednou pokusila o své divadlo, a zase, stejně jako Grossová, na Žižkově. Obě subrety se nakonec vrátily do Švandova divadla - nejdřív Groszová, po ní Zieglerová.

Další osudy domu č.p.566 byly všelijaké. V roce 1910 v něm sociálně demokratická strana zřídila LIDOVÝ DŮM a v divadelním sále, upraveném na biograf SVÉPOMOC, hráli příležitostně jen ochotníci. Možná stojí za zmínku, že tu 16.prosince (pro libeňské divadlo snad magické datum), tentokrát roku 1919, vystoupil se spolkem TYL v Mahenově dramatu Nebe, peklo, ráj za honorář dvou párů podrážek a zajíce, slavný tragéd Eduard Vojan a že se během představení ve špatně vytopeném sále silně nachladil a nemohl dodržet slíbené červencové hostování v Hamletovi, protože na jaře příštího roku zemřel. Sál byl v dalších letech udržován pouze nejnutnějšími opravami, chátral a čekal čtyřicet let na partu nadšenců, která tu svépomocně obnovila profesionální divadlo.

Tato nová nadějná skupina, kterou kolem sebe shromáždil vůdčí duch režisér Jan Strejček a v níž začínala řada později velmi populárních herců (Josef Kemr, Soběslav Sejk, Miloš Willig, Jan Skopeček, Pavla Maršálková, Věra Tichánková a mnozí další), zahájila první sezónu na podzim 1948 ještě v žižkovské Akropoli. Již v průběhu roku ale soubor hledal nové útočiště - a našel je v Libni.

Vůle a nadšení mít vlastní budovu vedla všechny členy skupiny k tomu, aby doslova vlastníma rukama obnovili zchátralé divadlo a 27. října 1949 v něm zahájili první divadelní sezónu Divadla S.K.Neumanna v Libni.

Po Listopadu se v roce 1990 ujalo divadla nové vedení v čele s ředitelem a režisérem Petrem Kracikem. Od 27.9.1990 nese libeňská scéna nový název - Divadlo Pod Palmovkou. Po několik let trvající postupné rekonstrukci se divadlo zbavilo totalitní unifikace kulturních zařízení a navrátilo se k původnímu dobovému vzhledu. V této nové etapě, až do dneška, vznikla řada pozoruhodných inscenací jak režiséra P. Kracika (dramatizace Steinbecka "O myších a lidech", Ibsenův "Peer Gynt", Shakespearův "Hamlet"), tak dalších režisérských osobností (J. Korčák inscenoval Topolovu hru "Kočka na kolejích", Ota Ševčík "Královnu Kristýnu" A. Strindberga, Jaroslava Šiktancová "Vojcka" G. Bűchnera, Jana Kališová "Černou komedii" P.Shaffera, Ivo Krobot "Platonova" A.P.Čechova, "Návrat domů" H. Pintera a Kunderovu adaptaci Diderotova "Jakuba a jeho pána", Juraj Deák Moliérova "Lakomce" a "Zdravého nemocného" - v 1999, Jan Hřebejk "Nebezpečné vztahy" Ch. Hamptona, Michal Lang "Pitvoru" Rowleye a Middletona, L. Bělohradská "Caligulu" A. Camuse a "Slečnu Julii" A. Strindberga).

Repertoárové divadlo se stálým hereckým souborem. Program tvoří inscenace světového i domácího dramatu.

Poloha

přidat fotografie