Dejvické divadlo - Praha 6 (divadlo) [2238]

První představení se v Dejvickém divadle odehrálo 14. 10. 1992. Svou školní inscenaci hry Matěje Kopeckého Johanes doktor Faust uvedl nastupující herecký soubor, který do Dejvického divadla přišel během studia alternativního a loutkového divadla DAMU pod vedením pedagoga a režiséra Jana Borny. Ten se stal od roku 1993 uměleckým šéfem. Tehdy bylo ještě DD součástí Obvodního kulturního domu Prahy 6, později Spektra K - sdružení kulturních zařízení Prahy 6. Statut profesionálního divadla získalo v roce 1993. Původní herecký soubor působil v Dejvickém divadle 4 sezony. Během této doby zde vznikly inscenace Jakuba Krofty (Spoonriverská antologie), Arnošta Goldflama (koláž z textů Daniila Charmse, romanticko-tragicko - heroická opera Kvas krále Vondry XXVI. a adaptace textů Richarda Weinera Rovnováha), Jana Borny (Dobrodružství dona Quijota, Mrožkovo Tango a dvě pohádky To je nápad! a Zpívej, klaune…). K nejvýznamnějším počinům této éry bezesporu patří inscenace J. A. Pitínského Sestra Úzkost, která v roce 1995 získala Radokovu cenu jako Inscenace roku a Dejvické divadlo se stalo poprvé Divadlem roku. V září 1996 tento soubor přešel společně se svým uměleckým šéfem Janem Bornou do nově vzniklého Divadla v Dlouhé a na jeho místo nastoupil soubor nový. S ním přišel režisér Miroslav Krobot, který ukončil šestileté angažmá v Národním divadle a stal se uměleckým šéfem Dejvického divadla.

Základ nového souboru tvořil původně opět celý ročník ALD DAMU, který do nového působiště přenesl i některá svá absolventská představení (Lysistrate - režie Lucie Bělohradská, Anatomie gagu - režie Miroslav Krobot) a jeho první inscenace byly také ještě původně školní (retromuzikál Kennedyho děti a pohádka Dvanáct měsíčků - obě režie Miroslav Krobot).
Postupně se soubor začal zásadně proměňovat. Někteří původní členové odešli a řada jiných postupně přicházela, převážně z nejrenomovanějších pražských a mimopražských scén. Soubor už netvořili výlučně herci stejného věku, ale doplnila jej velmi silná skupina tehdejších třicátníků (Ivan Trojan, Lukáš Hlavica, David Novotný, Martin Myšička, Igor Chmela), později nastoupili do angažmá další mladší členové (Lenka Krobotová, Tatiana Vilhelmová, Simona Babčáková, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík). Kromě toho na konkrétní role byli oslovováni hosté (Lilian Malkina, Alois Švehlík, Radek Holub, Jitka Smutná, Jiří Macháček, Jiří Bartoška, Nina Divíšková, Linda Rybová, Klára Lidová,Tomáš Pavelka, Zdeněk Dolanský, Monika Trávníčková Maláčová nebo Hanuš Bor).
S proměnou souboru vznikl prostor pro odklon od do té doby převládajících autorských kolektivních jevištních kreací k repertoáru, který klade důraz na práci s hercem a ctí jeho individualitu. Na programu se objevují stále častěji díla vycházející z tvorby světových dramatických i prozaických autorů, ale také hry současných autorů domácích i zahraničních. V roce 1998 byl Ivan Trojan nominován za roli Hejtmana v Revizorovi (režie Sergej Fedotov) na Cenu Thálie. Tuto cenu pak o dva roky později získal za titulní roli v adaptaci románu I. A. Gončarova Oblomov (režie Miroslav Krobot).
Dejvické divadlo se v průběhu let stalo do jisté míry fenoménem na české divadelní scéně, o čemž mimo jiné svědčí téměř pravidelná účast na nejprestižnějších divadelních přehlídkách a festivalech a určitě i fakt, že v roce 2006 bylo už potřetí (po letech 1995 a 2002) oceněno nadací A. Radoka jako Divadlo roku.
Nyní má DD na repertoáru deset inscenací. Kromě zmíněného Oblomova jsou to Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství, hra roku 2001 (režie Petr Zelenka, za roli Otce získal Miroslav Krobot Radokovu cenu Talent roku), dále Dostojevského Bratři Karamazovi (režie Lukáš Hlavica), hra kanadské autorky M. J. Gibsonové [sic] (režie Lukáš Hlavica), hra Karla Františka Tománka kft/sendviče reality®, která získala druhé místo v kategorii hra roku 2004 (ceny A. Radoka), druhá hra Petra Zelenky Teremin (v režii autora) s Ivanem Trojanem v titulní roli, nejnovějšími inscenacemi jsou Shakespearův Hamlet v režii Miroslava Krobota, dramatizace románu Johanna Wolfganga Goetha Spříznění volbou v režii Jana Antonína Pitínského a komedie současného maďarského dramatika Zolána Egressyho Šťovík, pečené brambory v režii Lídy Engelové a inscenace režiséra Jiřího Havelky Černá díra. Od ledna Dejvické divadlo rozšířilo nabídku pro své diváky a příznivce. Kromě stávajícího modelu uvádění inscenací z kmenového repertoáru a příležitostných hostů spouštíme stálý projekt pod značkou OFF ZÓNA, jehož hlavním posláním je rozšířit možnosti našeho repertoáru o uvádění i jiných produkcí, které přestože nevzniknou ve vlastní režii divadla, vždy budou mít na naši tvorbu konkrétní vazbu. O konkrétních projektech informujeme v aktuálním programu.

Proces transformace Dejvického divadla z příspěvkové organizace městské části Praha 6 na obecně prospěšnou společnost byl završen v červnu 2004. Finanční podpora ze strany MČ Praha 6 byla stanovena na 3,5 roku.

Poloha

přidat fotografie