Muzeum Na Mlýně - Dolní Němčí (muzeum) [21841]

V roce 1998 byla dokončena rekonstrukce starého mlýna, jehož budova dnes z části slouží jako pivnice a část byla vybavena původními dochovanými nástroji, které mlýnu věnovaly obyvatelé obce. Jedná se o pozoruhodnou památku lidové architektury, zapsanou ve státním seznamu památek. Jde o soubor budov vodního mlýna na Oklukách, vybudovaných v 18. století a dochovaných ve hmotách i ve vnějším výrazu.

Několik vzpomínek o historii vodního mlýna v Dolním Němčí č. 105. (dle vzpomínek Antonína a Vojtěcha Stojaspalových). Jan Stojaspal, nar.1886 zdědil usedlost (dům a ostatní hospodářská stavení) po svém nevlastním bratrovi, který byl hluchoněmý. Dle vyprávění si často hrál na dvoře s velkou mísou, ve které byly nějaké, snad zlaté mince. Po jeho smrti se však nic nenašlo. Při posledním pomazání prý měl knězi ukazovat, jako by zazdil a zamazal něco v domě. Proto se v rodině vždy říkalo, že je někde v domě ve zdi nebo v zemi ukrytý velký poklad zlatých mincí.

Jan Stojaspal hospodařil na mlýně, ale v roce 1914 narukoval na vojnu do Vídně, kde pracoval jako mlynář. Po návratu z vojny spatřil mlýn již vyhořelý. Upravil dům a hospodářské budovy k hospodaření a chovu dobytka. Původní mlýn byl zřízen na mletí obilí pomocí vodního kola. Voda byla přiváděna z potoka přes Padělky a Dílce, kde byl vodní příkop-kanál, který vedl od horního mostu za vesnicí.

Kanál s vodou se musel čistit alespoň jedenkrát za dva roky a k této práci byli přizváni prášci a pomocníci z jiných mlýnů (Padělský mlýn, mlýn na dolním konci), tak si vzájemně pomáhali. Po skončení vyčištění se pro všechny ve mlýně pořádala velká hostina – trachta. Když formani přiváželi obilí na mletí – cesta ke mlýnu byla od východní strany – nyní dům Vojtěcha Stojaspala. V místech, kde je dnes sociální zařízení, byly maštale a odpočinkové místo pro koně (žlaby na vodu) a formany, kteří čekali na mletí. Zde krmili a napájeli koně a besedovali se sousedy.

Syn Antonín, nar.1916 si pamatuje, že ještě když byl malý chlapec, na vodním kole tekla voda a s kamarády si zde hrávali a chytali ryby. Také se zde dlouho dochovávala pověst o čarodějnicích, které žily v obci. Často uhranuly dobytek, nebo přinášely jiné špatné události do domů. Tyto čarodějnice se každý rok koupaly na Zelený čtvrtek ve vodě pod mlýnským kolem tzv.“lanfeště“. Aby se poznalo, která je čarodějnice, tak se měla ve vařečce vyvrtat dírka a touto dírkou se na ně podívat a tam se projevilo, která je čarodějnice.

V rodině Jana Stojaspala bylo 7 dětí . Nejstarší a jediná dcera Františka nar.1912 a pak již jen 6 synů. Všechny děti musely pomáhat a pracovat jak v domácnosti, tak v hospodářství. Až v roce 1936 šel do učení na zedníka syn Antonín. Ostatní pomáhali při hospodářství a na krátkou dobu byli posíláni do služby. I přesto, že byl dům velký, obytná místnost byla jedna velká sednice a tak 5 chlapců spalo na peci, sestra musela spát na truhle (žigle), kde bylo uvnitř šatstvo.

Nejstarší syn spal na lávce, protože na pec se už nevešel. V pozdější době, protože ještě elektřina zavedena nebyla a práce bylo hodně, tak pro usnadnění si zbudovali žentour za stodolou. Do žentouru se zapřáhly krávy a tím se mlátilo obilí v malé mlátičce. Mlátit obilí si tímto způsobem chodili i ostatní sousedé. Mlýn vyhořel v roce 1914 – začala válka a první sabotážnické projevy na vesnici bylo spálení všech mlýnů. V tu dobu vyhořel i Padělský mlýn a také mlýn na dolním konci obce. Sepsáno dle vzpomínek a pamětí Antonína a Vojtěcha Stojaspalových.

Poloha

přidat fotografie