V obci podléhá státní památkové ochraně především zámek s parkem a plastikami. Zámek začala stavět hrabata z Hodic v 2. pol. 17. století. Skládá se ze 4 jednopatrových křídel, v jejichž přízemí je patrná původní barokní dispozice (klenutí místností a členění půdorysu). V zámecké kapli P. Marie, vysvěcené 11. prosince 1590 olomouckým biskupem Stanislavem II. Pavlovským se dříve nacházel epitaf české provenienci z roku 1450. Současná podoba zámku, nesoucí prvky empírového slohu, vznikla po přestavbě po požáru barokního zámku v roce 1844. Dvě křídla jsou do nádvoří opatřena dvouetážovou arkádou na pilířích. V patře jsou dva sály (jeden z nich je rozsáhlý). Sály i některé další místnosti mají dřevěné stropy, zachovaly se i původní lustry, obložení stěn a dveří.
Zámek je obklopen pětihektarovým parkem (4,73 ha), který byl zařazen do druhé kategorie a patří k nejcennějším a nejzachovalejším parkům v okrese Bruntál. Park byl založen Hodici ve slohu francouzském v 1. pol. 17. století. V 1. pol. 19. století byl park upraven do přírodního krajinářského slohu. Současně vynikající uspořádání parku vzniklo po úpravách provedených v roce 1870 zahradníkem Wikolou a v roce 1892 zahradníkem J. Křížkem. K nejvýznamnějším jehličnatým dřevinám parku patří podle dr. Kříže – smrk pichlavý, borovice vejmutovka, tsuga kanadská – dvoukmenný exemplář. K nejvýznamnějším listnáčům v jindřichovském parku patří dřezovec trojtrnný, nahokvětec kanadský, liliovník tulipánokvětý, platan javorolistý, platan západní a trnovník akát.
Park je ozdoben mnoha sochařskými a kamenickými doplňky, které jsou chráněny. Nejstarší z nich jsou plastiky dvou lvů z mramoru, instalované před průčelím (18. století). Z 1. pol. 19. století je soubor šesti váz. Byly zhotoveny z kovu ve slohu empírovém. Zaujme i kašna před průčelím zámku, je z umělého kamene. Zdobí jí soška dítěte vzhlížejícího k nebi a objímajícího celou labuť s rozepjatými křídly. Po stranách hlavního průčelí zámku zaujmou antikizující sochy mladého a staršího muže. V parku najdeme ještě sochu F. Schillera (zhotovená vídeňským Josefem Rählichem v roce 1872), sochy svatých (svatého Huberta z kovu a sv. Kryštofa), sochu pastýře hrajícího na flétnu a sousoší rodiny napadené vlčicí. Všechny jmenované sochy jsou z poloviny minulého století. Rovněž altánek v parku je chráněn.