Kouřim (město) [1634]

Město Kouřim - je významným historickým sídlem úzce spjatým se samotným vznikem české státnosti. Množství architektonických památek společně s dalšími pozoruhodnostmi v okolí z něj činí pro milovníky historie ideální cíl jednodenního poznávacího výletu. Nachází se cca 30 km od Prahy, 18 km od Kolína a cca 30 km od dalšího turistického skvostu Kutné Hory. Město je velmi dobře dostupné. Je umístěno blízko odbočky z hlavních silničních tahů. K dopravě lze použít rovněž autobusových linek, či vlakového spojení.
Historie města - Zdejší krajinu osídlili lidé již v mladší době kamenné tj. 3000 let před Kristem. Míjela staletí, archeologové dokazují přítomnost lidu s keramikou vypíchanou, pozůstatky primitivních zemědělců a lovců. Rozhodující okamžik nastal na počátku 6. století při příchodu Slovanů, kdy je zmiňována pověst o Lechovi. V 7. století vzniká na místech dávného slovanského osídlení Stará Kouřim . Osada je obklopena dřevohlinitým opevněním a stává se útočištěm i v okolí žijících lidí před nebezpečím. Hradiště je kulturním a správním centrem kmene Zličanů. Bohatství a moc kouřimských knížat dokládají nálezy vzácných šperků z jejich hrobů. Na přelomu 9. a 10. století zničil hradiště požár, avšak následovala jeho velkolepá obnova, jak dokázaly archeologické výzkumy v letech 1948 – 1962. Zbytky valů jsou patrný dodnes. Růst moci podnítil závist okolních sousedů a tak kníže Václav donutil kouřimského knížete Radslava k poddanství. Vlivem mocenské politiky Kouřim získávají Slavníkovci. Do dějin našeho státu se z jejich rodu zapsal pražský biskup Vojtěch, později svatý patron Čech. Právě jemu vděčíme za křest širokých vrstev obyvatel. Po vyvraždění Slavníkovců na Libici r. 995 bylo i kouřimské hradiště vypáleno, neztratilo ale svůj správní význam. Život se přenesl na protější břeh říčky Kouřimky, na návrší u Jiřího, kde je na počátku 10. století postaven hrad, tedy spíše důkladně opevněná vesnice s dvorcem, ale i s dílnami řemeslníků. Uprostřed dominují kamenné kostely sv. Jiří a sv. Klimenta. 11. století je poněkud zahaleno v temnotách, za zmínku stojí nedaleká vesnička Chotouň, rodiště sv. Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera. Ve 12. století se Kouřim představuje jako církevní a správní centrum podřízené Přemyslovcům, s vlastní mincovnou a novým kostelem sv. Vojtěcha. V roli královského správce zde působí rod Děpolticů, který se začíná činit velké mocenské nároky. Proto je Kouřim r. 1223 obležena a hrad dobyt. To je konec děpoltické slávy a kouřimského hradu. 13. století přináší nutnost založit město. Zakládající listina se nedochovala a tak se lze jen domýšlet, zda je zakladatelem Václav I., nebo Přemysl Otakar II. Přesně ale víme, že první písemná zmínka o městě Kouřimi je z roku 1261, kdy je město dáváno za vzor ostatním nově vznikajícím městům. Se stavbou města se současně začalo budovat jeho opevnění. Dvojité zděné hradby s věžemi a cimbuřím, prolomené čtyřmi věžovitými branami. Roku 1995 je kouřimské opevnění ohodnoceno jako národní kulturní památka a dodnes obklopuje historické jádro města v délce 1250m. Současně se zakládáním města vzniká v jeho severozápadní části cisterciácké probošství sv. Martina v jihovýchodním rohu náměstí se staví největší chlouba města kostel sv. Štěpána. Nejcennější součástí kostela je krypta sv. Kateřiny. Je osmiboká, zaklenutá hvězdicovitou klenbou na svazový pilíř. Město má i špitál sv. Máří Magdalény, který je postaven vně hradeb. Ve 14. století patří Kouřim k největším městům v Čechách. Císař Karel IV. Mu uděluje právo mílové, město má i významné soudní pravomoci. Staví se kamenné domy s vysokými dřevěnými štíty a před branami vznikají předměstí s řemeslnými dílnami a hospodářskými dvorci. Počátek 15. století znamená velkou prosperitu města, které se svým významem řadí hned za Prahu a Kutnou Horu. Roku 1421 dochází k přímému útoku husitských vojsk a zničení probošství sv. Martina. Roku 1434 se v Kouřimi shromáždili Husité pod vedením Prokopa Holého před bitvou u Lipan. Po prohrané bitvě se město vzdává Zikmundovi a znovu se snaží o obnovu bývalé prosperity. Jeho majetek se rozrůstá o zabrané pozemky skalického kláštera i kouřimského probošství. Nastává i obroda kulturního života. Na přelomu 15. a 16. století zažívá město svůj největší rozkvět. Dokončena je stavba kostela, přestavba zvonice, cechy mlynářů, řezníků, pekařů a sladovníků nabývají velkého majetku. Dokončeno je opevnění a změnu prodělávají i měšťanské domy. Šťastné období je přerušeno r. 1548, kdy se město zapojilo do šmalkanského povstání proti císaři Ferdinandu I. Ten po jeho potlačení silně omezil pravomoci města a zkonfiskoval majetek, který sice roku 1561 vrátil, avšak Kouřimi samotné započala konkurence v městech Kostelec nad Černými lesy a Český Brod. Započalo období stagnace. 17. století přestavuje velmi nešťastné období pro celý stát. Je to doba požárů, drancování, válek a násilí, završená nad to epidemií moru. Kouřim patří po ukončení 30ti leté války k nejvíce zničeným městům v Čechách. Zpět do města se vrací pouhých 45 rodin, to je asi desetina původního počtu. Zničena je více než čtvrtina domů včetně radnice, silně poškozen je kostel sv. Štěpána, zpustošeny jsou kostely sv. Trojice a sv. Jiří. Obnova začíná na přelomu 17. a 18. století, je ale tíživá a pomalá. Ve městě se začínají objevovat první projevy baroka – morový sloup na paměť morové epidemie. Oprava kostela trvala 33 let. Kostel při ní získal nové barokní zařízení jsou zaklenuty lodě, sníženy a zastřešeny věže, do renovované zvonice je zavěšeno pět zvonů, vytvořena je i socha sv. Jana Nepomuckého. K nejlepšímu co v té době vzniklo patří kaple P. Marie Pomocné, která byla postavena dle návrhu J. B. Santiniho na paměť pěti mnichů upálených Husity. Obnovy se dočkaly i měšťanské domy, radnice a městské hradby. Rozvoj města zpomalovaly války a selské bouře. Po velkém a posledním požáru na začátku 19. století začíná Kouřim získávat svůj nynější vzhled. Při budování nového města bylo bohužel nenávratně zničeno mnoho cenných památek – středověký špitál, část hradeb včetně tří bran, pranýř a morový sloup. Vyrůstají nové stavby – chlapecká škola, Občanská záložna (dnes radnice) a dívčí škola. V roce 1850, kdy byl po 400 letech své existence zrušen kouřimský kraj, se navzdory zlepšování hospodářské situace rozplynula poslední naděje na obnovu bývalé slávy města. Kouřim se sice stala centrem nově zřízeného okres, jeho správa však byla přenesena do Kolína. Druhá polovina 19. století je dobou velkého rozkvět kulturního a společenského života ve městě. Ke starobylým řemeslnickým cechům a Sboru kouřimských ostrostřelců (založených roku 1738) přibyl pěvecký spolek Lech, tělocvičná jednota Sokol, učitelský spolek, měšťanská beseda a další. Prohloubení zájmu veřejnosti o historii města vyústilo roku 1906 v založení muzea. Elektrifikace města roku 1912 ukončila poklidný chod život minulých století. Vznik Československé republiky s sebou přinesl i zájem obyvatel o politické dění. Nejsilnější stranou byla strana agrární, na jejíž popud byla v letech 1928 – 1930 uskutečněna stavba Zemědělského kulturního domu. Stavba byla nazvána jménem Adolfa Prokůpka „Prokůpkův dům“. V období první republiky se město a jeho okolí stává vyhledávanou rekreační oblastí pro starobylé kulturní památky, ale také pro známé a oblíbené výstavy ovocných stromů okrasných květin, pořádaných Molitorově. Postupující ztrátu významu města po druhé světové válce značně ovlivnila migrace obyvatel, zrušení soudu a berního úřadu. A tak se stalo, že město, které tolik připomíná zašlou slávu dějin působí jakoby se v něm zastavil čas. Ale právě to je jeho budoucí devizou.

Poloha

přidat fotografie