Děvičky (zřícenina hradu) [1304]

Západně od Pavlova na příkré, ze tří stran nepřístupné skále se nalézají zříceniny kdysi významného a pevného hradu zvaného Děvičky, Dívčí hrady, Maidberk (Maidenburg), který se poprvé připomíná v r. 1222 pod slovanským jménem Dewiczky. Pro své strategické postavení zůstával hrad v zeměpanském držení; z jeho počátků známe tři purkrabí: prvním byl Štěpán z Medlova, praotec slavného rodu pánů z Pernštejna, druhým rakouský Lipolt. Snad již on povolal do okolí Děviček německé kolonisty, neučinil-li tak v 1. 1248 – 1250 jeho nástupce Crha, syn Domamilův. Jméno hradu pak podle listin a jiných písemných pramenů se objevuje i nadále v českém znění a teprve později se užívá více německého názvu „hauss Maydberch“.

Protože dnešní hrad Děvičky je typickou stavbou z počátku 14. století, soudíme, že starší hrad stejného jména stával jinde a že zanikl stejně jako převážná většina staveb tohoto druhu v Čechách a na Moravě již v polovině 13. století; nový hrad byl vybudován na jiném vhodném místě. Stavba, jejíž zříceniny jsou dosud dominantou východního konce hřebene Pavlovských vrchů, tvoří protáhlý, nepravidelný obdélník, asi 65 m dlouhý a přibližně 20 m široký, uzavřený vysokou hradební zdí. Postrádáme na ní typickou věž, která bývala součástí středověkých hradů. Na severní straně bývalo předhradí, z jehož okružní zdi však dnes stojí už jen nesouvislé zbytky. Vstup do hradu býval nejspíš na západní straně. Odtud stoupala cesta předhradím k východu, kde byla druhá brána, jíž se vcházelo do vnitřního hradu. Jeho prostor, uzavřený obvodní zdí, byl rozdělen středním průjezdem ve dvě části. Východní část, přístupná přímo z předhradí, tvořila větší nádvoří. Na jihu bylo k obvodní zdi přistavěno obytné křídlo s průčelím do nádvoří. Západní část, přístupná průjezdem v příčném křídle, zůstala nezastavěna a vyhrazena jedině obraně. Její vybudování jako předního strategického bodu ukazuje, že tíhu obrany přejímala vysoká a silná obvodní hradba podobně jako na některých jiných hradech té doby v Čechách a na Moravě, jak soudí D. Menclová.

Tak asi vypadal hrad, který dal v r. 1334 král Jan Lucemburský v léno Hartneidovi z Lichtenštejna. Od té doby zůstal součástí lichtenštejnského mikulovského panství, avšak ztratil své původní strategické postavení. Graficke pismenko 

Lichtenštejnský urbář z r. 1414 se zmiňuje o kapli na hradě. V 16. století byl hrad pod vlivem nové válečné techniky upraven. V 30. letech, kdy Turci začali ohrožovat blízkou Vídeň, vznikla předsunutá věž, postavená z hrubě přitesaného lomového kamene, která je dnes nejzajímavější částí zříceniny. Také ostatní části byly přestavěny, například horní části obytných křídel i obvodní zdi. Přestavba se uskutečnila brzy po polovině 16. století, v době marnotratného a nádherymilovného Kryštofa z Lichtenštejna, který pro zadlužení a hospodářské neúspěchy byl nucen v r. 1560 prodat nejen Děvičky, ale i celé mikulovské panství uherskému šlechtici Ladislavu Kerecsenyimu, známému veliteli v tureckých válkách. V r. 1575 získali již značně zchátralý hrad Ditrichštejnové. Adam z Ditrichštejna jej pak přebudoval, zejména zastavěl dosud volné nádvoří a severovýchodní části vnitřního hradu. Jeho zkázu způsobili Švédové v r. 1645, kteří jej před svým odchodem i s Pavlovem zapálili. Po třicetileté válce nebylo na jeho opravu dostatek pracovních sil, peněz, ale ani chuti a hrad dále chátral. V r. 1683 stály ve zpustlém hradě hlídky, postavené okolními vesnicemi, aby hlásily příchod Turků. Ještě r. 1784 bylo v zadním traktu zříceniny malé obydlí hlídače, který zvonem na hradní věži upozorňoval osady pod kopcem na požár nebo na blížící se bouři. U hradu byla také cisterna, která se plnila dešťovou vodou. Po smrti strážného byla zasypána, zvon prodán do Klentnice, použitelné dřevo a železo rozneseno. Tím zkáza hradu vyvrcholila.

Poloha

přidat fotografie