Kostel sv. Kateřiny - Hartmanice (kostel) [11586]

První doklady o existenci vesnice pochází z roku 1315. Jako městečko se poprvé uvádí v roce 1579. Kostel se tu poprvé připomíná v roce 1603. Z nejstarší stavební etapy se dochovalo obvodové zdivo lodi s vítězným obloukem. K bližšímu časovému zařazení schází architektonické detaily. Tvar vítězného oblouku připouští možnost vzniku už třeba ve 2. polovině 13. stol., stejně je tak možné posunout výstavbu až do 15. stol. Špalety jižních oken (vyjma okna na kruchtu) jsou asi středověké, zda však soudobé se zdivem nebo z pozdější úpravy nelze říci. Ostění možná vyplňovaly kružby, jak by mohl naznačovat odkrytý fragment žulového bloku ve východněji položeném okně. Stáří presbytáře nelze spolehlivě interpretovat. Na základě situace v podkroví můžeme jen konstatovat, že koruna jeho zdiva ležela níže než dnes, stejně jako hřeben střechy. Alespoň v části podélných stěn zůstalo možná gotické zdivo zachováno (prvotní závěr mohl být třeba přímý).

K zásadnějším úpravám došlo v 17. stol. (možná v souvislosti s třicetiletou válkou). Krov lodi pochází ze 30. l. 17. stol. Západní průčelí lodi bylo původně volné, s oknem v úrovni kruchty (okno mohlo vzniknout úpravou staršího otvoru). Severozápadní nároží lodi zpevňoval opěrák (dnes skrytý v přístavbě domu) a střecha lodi na západě končila strmou valbou (viz. situace v krovu). Přístavba věže z 80. l. 17. stol. Věž v celém dnešním rozsahu pochází z jedné fáze; původní asi klenba přízemí, stropy dalších pater a okna. Z barokního krovu zůstal jen rošt vazných trámů. U věže je poměrně zajímavá skrytá dřevěná rámová konstrukce, která začíná možná už od přízemí. V souvislosti s přístavbou věže byla nahrazena západní valba střechy lodi štítem (doplněna vazba krovu). Krov presbytáře datovaný do prvního desetiletí 18. stol. - snad souvislost s navýšením zdiva, zaklenutím a úpravou závěru.

V 18. století asi zřízený jižní portál lodi a okna na kruchtu v téže zdi. Do období baroka náleží také kruchta a snad sakristie. Při severní zdi věže zřejmě existoval schodišťový přístavek pro vstup do 1. patra věže a na kruchtu. Asi v 1. polovině 19. století byl k severní straně věže a části lodi přistavěný zděný objekt (vyznačený na mapě stabilního katastru). Ztratilo tak funkci severní okénko ve 2. patře věže a zanikl předpokládaný schodišťový přístavek. Strop lodi datovaný do 30. l. 19. stol. V 19. století  asi vztyčený nový krov věže s ponecháním starších prvků (tvar možná zachován dle původního). Z 1. poloviny 20. století zvonová stolice. Někdy po roce 1974 byla zazděná nika ve vnitřním líci severní stěny lodi.

Kostel je situovaný v JV rohu nevelkého náměstí, založený ve svahu, k severní fasádě věže a lodi přiléhá obytný dům. Orientovaná jednolodní stavba, z vnějšku omítnutá, s výrazně dělenými stavebními částmi – s věží, lodí a presbytářem. Loď poměrně krátká na obdélném půdorysu, presbytář užší a nižší, polygonálně uzavřený. Západní hranolová věž převyšuje loď pouze svým zastřešením. Na severní straně presbytáře přiléhá obdélná sakristie. Obvodové zdivo lodi prolomeno hluboce špaletovanými gotickými okny, jejichž lomený oblouk je zdeformován barokní úpravou. Presbytář osvětlují okna s půlkruhovými záklenky, pod korunní římsou věže dvojice oken se segmentovým záklenkem. Vstup v západním průčelí věže segmentem zakončený, obdobně řešený vstup v ose jižního průčelí. Věž vystavená z lomového kamene bez nárožních tesaných kvádrů je uvnitř zdiva v přízemí vyztužena dřevěnou trámovou armaturou a v horním patře s vnitřní hrázděnou konstrukcí. Vnější fasáda obvodových zdí je hladká, nečleněná. Pod korunní římsou věže na J, Z a S kruhový hodinový ciferník. Loď i presbytář mají valbové střechy, střecha věže stanová, ve vrcholu přerušená prstencem. Krytina eternit (původně šindel). Nad sakristií oplechovaná valbová střecha.

Poloha

přidat fotografie