Poutní kaple sv. Jakuba - Ivančice (kostel) [11523]

Pro středověkého křesťana bylo touhou putovat do Svaté země po stopách Ježíšových, do Říma ke hrobu sv. Petra a do Santiaga de Compostela ke hrobu apoštola Jakuba Většího, na samotný konec tehdy známého světa. Pro ivančické věřící to byly touhy nesplnitelné, a proto se zdejší občané později rozhodli postavit si kapli tohoto apoštola nad městem. Jasně o tom mluví stará píseň z ivančického kancionálu:

Nám pro dalekost nelze do Španěl putovat,
ale chceme pobožně zde tě navštěvovat,
tebe žádajíce, bys byl náš zástupce
na této pouti, ze které se nevrátíme více.

Kaple na vrcholu stejnojmenného kopce východně od Ivančic byla vystavěna z dobrovolných příspěvků na památku konce moru v roce 1481. Postupně byla vybavena z darů a odkazů obyvatel Ivančic i okolí. V roce 1691 měla tři oltáře a dva zvony. Byla obývána poustevníkem, který zvonem oznamoval pracujícím ve vinicích čas k práci i odpočinku.

Za císaře Josefa II. byla kaple zrušena a její majetek byl přidělen náboženskému fondu. Kapli určenou ke zbourání koupil perníkář Mimmler, ale za bourání v roce 1796 se strhla neuvěřitelná bouře, která znemožnila další bourání. Při útěku od kaple si perníkář zlomil nohu a jeho syn kulhal také. Bouře i úraz se přičítaly hněvu apoštola Jakuba, nazývaného v evangeliu "Synem hromu'.

V roce 1836 se ivančičtí občané rozhodli, jako poděkování za osvobození města od zlých nemocí, kapli sv. Jakuba znovu postavit, ale bránilo tomu platné císařské nařízení. Poměry se změnily až po roce 1848, kdy Tomáš Procházka, ivančický rodák a vlastenec, navrhl kapli znovu postavit. Návrh přivítali s nadšením občané Ivančic, mnozí slíbili finanční pomoc, další provedení stavebních prací.

Dne 28. června 1852 byl na kopci sv. Jakuba proveden slavnostní výkop a začalo se stavět. Dle pověsti si v téže době chtěli postavit kapli zasvěcenou stejnému svatému také v Němčicích, (blízká obec - dnes součást Ivančic), ale vždy přes noc se materiál z Němčic ocitl na místě stavby kaple sv. Jakuba nad Ivančicemi.

Přes drobné potíže s vyjasněním stavebního povolení a přípravu plánů stavba pokračovala a o Vánocích roku 1853 se v dosud nevysvěcené kapli konala první pobožnost. Stavba pokračovala i v dalších letech, v roce 1855 byla kaple hotova, ale k vysvěcení došlo až 29. července 1858. Bohužel v té době již hlavní iniciátor stavby, Tomáš Procházka, nežil.

Během dalších let byla kaple svědkem mnoha hezkých i špatných událostí. Za 1. světové války byly všechny tři zvony odevzdány pro válečné účely a několikrát došlo k poškození kaple vlivem bouří. Generální přestavby se kaple dočkala až v letech 1954-55; iniciátorem přestavby byl tehdejší ivančický farář Jan Slabý. V současné době je v kapli umístěn oltář z třešňového dřeva se sochou sv. Jakuba z 15. století.

Ke kapli neodmyslitelně patří i křížová cesta - 14 kapliček od hřbitova ke kapli - s polychromovanými litinovými reliéfy. Kapličky křížové cesty byly stavěny v letech 1861-1863. Generální oprava byla provedena až v roce 1991. U sedmé kapličky stojí boží muka a cca 100 m jižním směrem druhá. Ve stejném směru uvidíme "Větší boží muka", na konci Kounické ulice, se sochou ukřižovaného Krista. Informace o stáří a původu božích muk nejsou známy.

Je tomu více než 140 let, co se v Ivančicích udržuje krásná tradice svatojakubských poutí. Jedná se o svátek rodáků, kteří se tradičně vracejí alespoň jednou v roce do rodného města. Jsou to i slavné osobnosti, které se proslavily po celém světě. K nejslavnějším patří malíř Alfons Mucha, který se účastnil svatojakubských poutí od roku 1930.

Poloha

přidat fotografie