Evangelický kostel svaté Trojice - Libiš (kostel) [10824]

Ojedinělou církevní památkou v celých Čechách je evangelický kostel svaté Trojice v Libiši u Neratovic. Jedinečnost stavby spočívá zejména v prakticky nezměněné podobě od doby jejího vzniku na konci osmnáctého století a dále ve vlivu kazatelů maďarské reformované církve, který je dodnes zřetelně patrný v uspořádání interiéru.

Kostel, od svého založení v r. 1789 až do dnešní doby, zůstal stavitelsky prakticky nedotčen, vše, včetně mobiliáře je původní.

Základní kámen kostela byl položen 27. dubna 1788 a již čtyři a půl roku poté, 30. listopadu 1792, se zde konaly první bohoslužby. Sloužil je kazatel János Végh, absolvent bohosloví ze Šarišského potoka v tehdejších Uhrách (kde také působil J. A. Komenský), který v té době v Libiši působil již devátý rok.

Végh do Libiše přijel 29. května 1783 na žádost Josefa Plocka z Byškovic, mluvčího prvního evangelického společenství, které se v obci utvořilo 9. února 1782 - den poté, co byl s půlročním zpožděním od podpisu císařem na obřístevském panství vyhlášen toleranční patent. K dalšímu povolenému vyznání, augsburskému a později helvetskému, se vzápětí přihlásilo sto třináct rodin z obce i okolí. Do Maďarska se tehdy obrozující se protestanti obraceli o pastorační pomoc proto, že uherská reformovaná církev byla v té době ve své vlasti relativně svobodná. Příchodem pastora Végha se v Libiši datuje oficiální vznik řádného evangelického sboru.Véghovým příjezdem do obce se spojuje pověst, která tvrdí, že kazatel, jemuž z pochopitelných důvodů čeština činila potíže, zaměnil zvuk názvu Libiš s Libicí, která mu jako Uhrovi zněla stejně. O tom, kde nakonec zakotvil, rozhodl prý dopravní prostředek. Z Libiše pro Végha vypravili pohodlný kočár, kdežto Libičtí pouhý volský potah - což se kazatele dotklo a zamířil tedy do Libiše.

Jeho příchod je přímým důsledkem vydání tolerančního patentu v říjnu 1781, kterým bylo povoleno zakládání evangelických sborů a stavba evangelických škol, far, kostelů a zakládání evangelických hřbitovů.

Přesto hned od počátku nebyly vztahy mezi katolickou a evangelickou obcí věřících nikterak dobré.

Členové tolerované, tedy víceméně trpěné církve, se zprvu scházeli ve stodole domu č. 15 na dnešním Libušině náměstí naproti katolickému, později utrakvistickému kostelu (utrakvisté byli katolíci, kteří však přijímali podobojí). O ten také tehdejší evangelíci žádali vzhledem k tomu, že kostel užívali Čeští bratři. Hrabě Věžník, zaujatý proti evangelickému vyznání však žádost protestantské obce nejen zamítl, ale způsobil, že se János Végh musel pod jeho nátlakem vystěhovat do nedalekých Byškovic, kde posléze působil několik let. Ale nevzdal se.

Vymohl si osobní rozmluvu se samotným císařem Josefem II. a dosáhl toho, že se na jeho přímý pokyn 18. února 1787 mohl vrátit zpět do Libiše.

I v nepříznivé společenské atmosféře tehdejší doby pro nový povolenou církev se prostí věřící z různých církví dokázali domluvit. Důkazem toho byla i situace, kdy při hledání stálého místa pro shromažďování poskytl libišským evangelíkům pozemek - svoje vlastní pole - pro výstavbu kostela katolický kněz.

Kostel svaté Trojice je v Čechách vlastně jediný, v němž v průběhu staletí stavitelé zásadně nezasáhli. Na rozdíl od jiných tolerančních modliteben, jež byly na přelomu 19. a 20. století zbořeny a nahrazeny výstavnými chrámy, zůstal libišský kostel nedotčen. Místo velkého kostela s věží, po němž zbyly jen plány, byla nakonec postavena nynější fara.

Typické znaky z dob tolerance, které kostel, postavený ve stylu venkovského baroka, nese, jsou charakteristické pravě pro tuto dobu.

Stavba splňovala všechny podmínky tolerančního patentu - neužívala název kostel, ale modlitebna, nesměla stát uprostřed obce, nesměla mít vchod z hlavní ulice, nesměla mít věž ani zvony a musela vypadat jako běžná budova. Přesto vznikla zajímavá památka, kterou významně ovlivnili maďarští protestanté.


strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie