[8003] Velké Karlovice (obec)

Velké Karlovice leží v podhůří Javorníků a Beskyd. Svou rozlohou 82 km² se řadí mezi největší obce České republiky. Obec byla založena v roce 1714 Karlem Jindřichem ze Žerotína. V roce 1762 získaly Velké Karlovice svou pečeť. Z této doby se zachovalo několik stavebně kulturních památek, jimž vévodí karlovský kostel z roku 1754, postavený ve stylu pozdního baroka, fojtství z roku 1793, kupecký dům sloužící jako Karlovské muzeum, které tisícům návštěvníků přibližuje obraz života lidí v tomto rázovitém koutu Valašska.

Velké Karlovice se nachází v Chráněné krajinné oblasti Beskydy, přitažlivé svými přírodními krásami. Pod Trojačkou pramení Vsetínská Bečva, v údolí Leskové na svahu hřebenu Lemešná je uchován relikt pralesa Razula s původním jedlobukovým porostem a řadou chráněných rostlinných druhů.

Karlovice leží na území, na které si už před založením obce činily nárok rožnovské a vsetínské panství a také uherská šlechta. V průběhu staletí se hranice Karlovic oproti jiným obcím velice často měnily. Je to způsobeno tím, že oblast Karlovic je jedním z posledních kolonizovaných území na Moravě.

Před kolonizací oblasti dostačovaly hranice panství určené jen přibližně, s postupným příchodem osadníků se zvýšil zájem na jejich přesném vymezení. (Šlo o to, komu připadnou výnosy a daně.) Už v 16. století docházelo ke sporům mezi vsetínským a povážskobystrickým panstvím a k čím dál častějším srážkám Moravanů a Slováků. V 17. století se do sporu přidalo ještě panství rožnovské a v roce 1714 zakládá majitel rožnovského panství Karel Jindřich ze Žerotína obec Karlovice. Z té doby víme o 9 usedlostech, založených v podstatě "na černo", kterým byla při založení obce legalizována jejich práva. Osídlování bylo pro poddané lákavé, za pouhých 42 krejcarů získávali obživu. Proto zde v roce 1750 bylo už 132 usedlostí.

Ani po založení obce se spory o hranice neuklidnily. Dál docházelo ke srážkám mezi Karlovjany a Slováky. Největší bitva proběhla v roce 1733 na Machůzkách, kde podle lidové tradice zůstalo 59 mrtvých (podle úředních záznamů však jen 13). V roce 1734 došlo ke kompromisnímu řešení a hranice Uher se přesunula z hřebene Javorníků na jejich úbočí směrem k Bečvě.

Pokračovaly také spory s panstvím vsetínským, které skončily v roce 774 rozdělením Karlovic na Velké a Malé. Spor prý ukončila sama Marie Terezie, která si dala předložit katastrální mapu a nakreslila hranice mezi oběma panstvími. Vsetínskému panství připadla část Pluskovce, "Tísňav, Stanovnice, Bzového a Soláně a rožnovskému zůstal zbytek. K dalším změnám hranic došlo v roce 1888 při zakládáni gruntovních knih. K Novému Hrozenkovu byla připojena část území s 15 domy v údolí Bzové a zřejmě i na Soláni, původní hranice je zde však dosud nejasná.

Výměra Velkých Karlovic tehdy byla přes 66 km2 a s Malými Karlovicemi dohromady to bylo téměř 86 km2. Spisovatel Čeněk Kramoliš na začátku 20. století napsal: "Katastrální výměra obce je veliká. Velké Karlovice samy mají čtyřikráte větší rozlohu než Brno, jež zaujímá 17 km2". V období 2. světové války se hranice obou Karlovic posunuly z úbočí až na hřeben Javorníků, ale po válce byly upraveny do původní polohy. V roce 1966 došlo k opětovnému sloučeni Velkých a Malých Karlovic do jedné obce - Velké Karlovice. Zároveň došlo k oddělení Zadní Stanovnice s 26 domy od Malých Karlovic a jejímu připojení k obci Karolinka.

Vývoj území obce byl v průběhu dvou staletí velice bouřlivý a některé její části byly v tomto období ve správě dvou panství a čtyř obci. Například pravobřežní část údol! Bzové byla postupně součástí Karlovic, Malých Karlovic, Nového Hrozenkova a dnes patři Karolince.