[6304] Frenštát pod Radhoštěm (město)

První písemná zpráva pochází z roku 1293. Město se nachází v nadmořské výšce 401 metrů. Na území žije 11 334 obyvatel.

Město zde existovalo patrně již daleko dříve, ale čtrnáctého března roku 1382 obnovil jistý Václav z Vikštejna i jménem bratra Bernarda na hradě Šostýně výsady pro fojtství v Závišicích. Událost pro nás zdánlivě bezvýznamná. Jenže pod listinu se podepsal jako svědek i jistý pan Běřák (Birsak) z Frankenstadtu. Vznikla tak první spolehlivá listina, která dokládá existenci města.

Co to vlastně bylo za dobu? Zkusme trošku přiblížit. V zemi již pár let vládne Václav IV., V Anglii zrovna zemřel John Viklef, křesťanský reformátor, který ovlivnil české reformátory Husovy generace. V církvi trvá papežské schizma a mezi Anglií a Francií vládne stoletá válka. Turci se derou na Balkán a v Číně se zbavili mongolské nadvlády a vládne dynastie Ming. Jak v těchto souvislostech záleží na tom, že vlastně nevíme, kdo město založil? Nejpravděpodobnější asi bude verze Jaroslava Bakaly, podle které město založil Jindřich z Huckeswagenů, doložený jako pán na Šostýně od roku 1293. Ten prý dal městu jméno po svém otci Frankovi.

Jisté je, že v 17. - 19. století je již město významným střediskem tkalcovské výroby a že v letech 1734 - 38 se po dlouhých sporech s vrchností osamostatnili frenštátští pasekáři a založili obec Trojanovice. Spory patrně nebyly vyřešeny dodnes, protože i za socialistické integrace byla k Frenštátu připojena pouze obec Bordovice.

Od 1. poloviny 19. století se ve městě prudce rozvíjela textilní průmyslová výroba a po roce 1945 sem byla přenesena výroba elektromotorů ze Zlína. To se pro město ukázalo postupem času jako strategické, protože zatímco textilní průmysl převálcovali turečtí a asijští výrobci, elektromotory, které pohánějí jejich stavy, jim dodáváme my.

S rozvojem průmyslové výroby v poválečných letech souvisí mohutná bytová výstavba. Vyrostla Školská čtvrť a Beskydské sídliště a počet obyvatel města rostl. Ani tato sídliště postavená na zelené louce nestačila a městem se v 70. letech prohnaly buldozery. Padla jim za oběť Mlýnská ulice, Dolní ulice, Sladká ďura, Podříčí a Podkopčí a mnoho dalších malebných míst, které by dnes byly ozdobou města. I tak zbylo ve Frenštátě mnoho staveb, které stojí za pozornost návštěvníků. Jsou jimi především oba kostely, farní sv. Martina i kostel sv. Jana Křtitele. Pozoruhodná je sušárna ovoce podle projektu Dušana Jurkoviče na Papratné či zvonice J. Štefka na Kopané. K významným památkám patří kašna se sochou Neptuna, kterému však každý starší frenštačan říká Jonáš, sloup Panny Marie z roku 1686, barokní sochy Jana Nepomuckého i sv. Floriana z let 1719 a 1773. Nádherné jsou i sochy frenštátského rodáka Albína Poláška Zápas dobra se zlem, či Muž tvořící svůj osud v Horní ulici.

K historii města však nepatří jen památné objekty a přírodní zvláštnosti a zajímavosti. Ve městě žijí lidé a každý z nich v něm zanechal svou stopu. Jsou však rodáci, kteří svým významem rozsah města překročili. Jmenujme například básníka a spisovatele Josefa Kaluse, sochaře Albína Poláška, hudebního skladatele Jana Nepomuka Poláška, básníka, dramatika a publicistu Františka Horečku, či žurnalistu a politika Záviše Kalandru, který se stal obětí komunistických represí. Ze sportovců můžeme jmenovat alespoň olympijského vítěze Jiřího Rašku či mistra světa Jiřího Parmu.