[3749] Radnice (město)

Radnice - městečko ležící na západním okraji Křivoklátské vrchoviny se prvně připomínají roku 1336, kdy je král Jan Lucemburský spolu se Zbirohem, Týčkem, Mýtem a Újezdem prodal Rožmberkům. Ti vlastnili Radnice téměř sto let. Z dalších majitelů byli významní Černínové, za nichž byly Radnice roku 1570 privilegiem krále Maxmiliána 11. povýšeny na město.

Hrabě Kazimír Ferdinand z Kupferwaldu, nechal zdejší zámek přestavět v barokním slohu. V 18. století Radnice díky působení významných umělců získaly barokní charakter. Roku 1758 se městečko stalo majetkem Šternberků, jež je vlastnili až do roku 1945. Šternberkové podporovali české vlastence.

Ve městě po dlouhou dobu působil kněz Antonín J. Puchmajer. V Radnicích se narodil teologický spisovatel Jakub Rafael Macan /1795-1849/, světoznámá zpěvačka Gabriela Roubalová /1843-1922/, která pod uměleckým jménem La Boema okouzlovala celý svět a jejíž pamětní desku naleznete na budově zámku čp. 1. Jako podučitel zde pracoval v letech 1867-1871 slavný spisovatel Josef Kořenský, jehož pamětní deska je umístěna na domě čp. 239. Z Radnic pochází ing. Václav Kočka - Amort, odborný spisovatel a mecenáš muzea. Narodil se tu významný spisovatel a žurnalista Petr Fingal (1899 - 1940), jehož pamětní desku můžete vidět v Dědické ul. čp. 112. Jeho dílo obsahuje přes 300 povídek, 15 románů, 19 divadelních her a 2 sbírky básní. V létech 1884 -1964 se zapsal do radnických dějin také stupenský rodák, skladatel Josef Bartovský , který zde trávil prázdniny, v rodině svého tchána učitele Hermana. Pamětní deska je umístěna na budově muzea.

Na zdejší škole působila řada významných učitelů, z nichž vynikl řídící učitel Josef Hylák (1852 -1919), spoluzakladatel zdejšího muzea a významný regionalista Radnicka. Věhlasná lidová léčitelka a diagnostička Božena Kamenická (1898 -1996) zde léčila více než 20 let. Pamětní deska je na domě čp. 130, kde bývala její ordinace. Vrcholu svého rozvoje Radnice dosáhly v osmdesátých letech 19. století, kdy se staly přirozeným centrem oblasti. V té době v městečku žilo téměř 2400 obyvatel z nichž většina se živila sklářstvím nebo těžbou černého uhlí.

K městu přináleží také osada Sv. Barbora.