[28789] Kounicův palác - Brno (historická budova)

 
Novorenesanční budovu, označovanou dnes jako Kounicův palác, postavil v letech 1871-1873 podle projektu architekta Karla Exnera brněnský stavitel Josef Arnold, který se také stal jejím prvním majitelem. Impozantní polygonální blok, který zaujal své místo v parkové zeleni, vzniklé po zrušení městských hradeb, byl koncipován jako nájemní dům pro vyšší střední vrstvu. Budova je projektována na půdoryse pentagonu s čelním rizalitem na zkosené straně. V roce 1905 objekt zakoupil hrabě Václav Kounic, který jej však už o tři roky později daroval českému vysokoškolskému studentstvu v Brně „pro účely hmotného zabezpečení nemajetného studentstva“. Příjemcem daru se stal spolek Kounicovy studentské koleje českých vysokých škol v Brně, který se v souvislosti s darováním v roce 1908 ustavil. Protože se však darovaný dům pro vytčený účel, totiž pro zřízení kolejí, sám příliš nehodil, byl výnos z jeho provozu, jednalo se nadále o nájemní dům, použit pro výstavbu kolejí. (Kounicovy studentské koleje – dokončeny roku 1923, Dívčí dům Kounicových studentských kolejí – dokončen 1931) a pro vyplácení podpor a stipendií nemajetným studentům. V samotném Kounicově paláci byla už v roce 1920 zřízena Akademická menza, která svému účelu slouží dodnes.

Když byl Spolek Kounicových studentských kolejí po únoru 1948 rozpuštěn, byl Kounicův palác, nyní už jako státní majetek, svěřen do správy Masarykovy univerzity. Ta již v roce 1952 zahájila jednání o jeho přestavbě na vysokoškolské koleje. Tento záměr narazil na rozhodný nesouhlas vedení města, a tak Kounicův palác zůstal i nadále tím, čím byl od samého počátku – nájemním domem, v němž se postupem doby usídlila celá řada nejrůznějších institucí. Od roku 1958, kdy přešel do správy podniku bytového hospodářství, jej s brněnskými vysokými školami spojovala pouze existence menzy.

Do opětovného držení Masarykovy univerzity se Kounicův palác dostal teprve po roce 1990. V letech 1993 - 1994 byla budova rozsáhle rekonstruována pro Rektorát Masarykovy univerzity, jehož dosavadní sídlo v Burešově ulici bylo přiděleno Nejvyššímu soudu ČR. Pro univerzitní veřejnost byl Kounicův palác jako centrum Masarykovy univerzity slavnostně otevřen 25. května 1995.

 
JUDr. Václav Robert hrabě z Kounic
26. září 1848, Drážďany  - 14. října 1913, Uherský Brod  

Václav Robert hrabě z Kounic, syn Michaela Karla Kounice a Eleonory Voračické-Bissingen z Paběnic byl český politik a patron brněnské vysoké školy.

Po gymnáziu studoval práva na pražské a vídeňské univerzitě . Promoval v Praze na doktora práv roku 1873 . Přitom se účastnil jako mimořádný posluchač přednášek ekonomické škole Táboře. Od roku 1883 byl poslancem zemského parlamentu, v letech 1885 a 1891 zasedal jako poslanec za Mladočechy v Říšké radě. Od roku 1897 po smrti svého bratra Albrechta spravoval rodinné statky v Dolní Kounici na Moravě.

Již od mladých let byl svým vychovatelem, spisovatelem Ferdinandem Schulzem a svou matkou veden k lásce k vlasti. Jako poslanec se zasadil za osmihodinovou denní pracovní dobu dělníků, za rovnoprávný přístup žen k zaměstnání a zrovnoprávnění českého jazyka na Karlově universitě v Praze. 12. května 1908 daroval svůj palác vysoké škole v Brně a zřídil nadaci pro stavbu studentských kolejí. Kvůli svým postojům byl také označován za „Rudého hraběte“.

První ženou hraběte Václava z Kounic byla Josefina, rozená Čermáková (1849 - 1895) se kterou se oženil 26. listopadu 1877 , byla sestrou  ženy Antonína Dvořáka  Anny Čermákové . Sama Josefína byla slavnou českou divadelní herečkou. Svou druhou ženu, také Josefínu ( Horová), si vzal 12. května 1908.
Václav měl sedm bratrů: Albrechta Vincence, Rudolfa, Jindřicha, Ferdinanda, Jiřího, Emanuela a Evžena.

Václav hrabě Kounic zemřel 14. října 1913 v Panském domě v Uherském Brodě..