[2756] Kladno (město)

První bezpečná písemná zmínka o Kladně pochází z počátku 14. století. Ves vlastnil rod Kladenských z Kladna, který roku 1543 vymřel "po meči" a Kladno vlastnicky převzal rytířský rod Žďárských ze Žďáru. Za jejich vlády se dočkalo roku 1561 povýšení na městečko i právo používat vlastního znaku - modrého štítu s polovinou stříbrné orlice a rysem v přirozené barvě. Kladenské panství zakoupila roku 1701 od potomků Žďárských ze Žďáru Anna Marie Františka velkovévodkyně Toskánská. Ta jej však již roku 1705 odprodala mnišskému řádu benediktinů z Břevnovského kláštera, v jehož držení pak Kladno zůstalo až do roku 1848. Z této doby pochází i nejvýznamnější kladenské barokní památky.

Kolem poloviny 19. století nastal bouřlivý přerod zemědělského městečka a jeho okolí v důležitou průmyslovou oblast Čech rozvojem těžby uhlí a hutnictví. Od počátku 50. let minulého století tedy nastal nebývalý růst města, doprovázený přílivem pracovních sil, který v krátké době zněkolikanásobil počet jeho obyvatel.

Bouřlivý růst města s rozvojem jeho ekonomického potenciálu přispěl v roce 1870 k povýšení Kladna na město. Závěrem minulého století, roku 1898, byl Kladnu udělen čestný titul "královského horního města" a v předvečer první světové války roku 1914 císař František Josef I. polepšil znak města o symboly hornictví - zkřížená stříbrná kladívka ovinutá zlatou stuhou. Od devadesátých let minulého století za řízení starosty města MUDr. Jaroslava Hrušky začalo Kladno nabývat moderního rázu, výstavbou infrastruktury i řadou výstavních veřejných budov.

V památných podzimních dnech roku 1918 byl na podkladě zprávy z Prahy o proklamaci vzniku samostatné Československé republiky již dne 28. října tohoto roku ustaven na Kladně Národní výbor v čele s předsedou MUDr. Ignácem Hajnem a mohutná shromáždění občanů podpořila zrod tolik vytoužené republiky. Tímto historickým aktem byl v Kladně završen odpor jeho obyvatel proti válce, nedostatku potravin a všeobecné bídě, vyjadřovaný v průběhu celého tohoto roku stávkami, tábory lidu a protesty občanů, jakož i touha po sebeurčení českého národa.

Dobu prosperity a rozvoje města zastavila až nacistická okupace v březnu 1939. Předchozí období však vtisklo Kladnu jeho specifickou lepší tvář, se kterou se jeho obyvatelé i návštěvníci setkávají až do současnosti. Vláda nacistů postihla i Kladno, a to sesazením a uvězněním všech členů městského zastupitelstva a podílem na smrti tehdejšího starosty Františka Pavla. Kladenské gestapo bylo jedním z iniciátorů vyplenění obce Lidice, jejího srovnání se zemí, zavraždění lidických mužů a odvlečení lidických žen a jejich dětí do koncentračních táborů či k převýchově. Kaple reálného gymnázia byla posledním místem pobytu lidických žen a dětí před jejich transporty do říše. Část kladenských občanů se zapojila do práce odbojových složek různého politického zaměření a mnoho kladeňáků hrdinsky bojovalo v zahraničních spojeneckých jednotkách za osvobození Československa. Ve válečném a poválečném období docházelo ke zvětšování území města Kladna, a to jeho sloučením s obcemi Kročehlavy, Rozdělov, Dubí, Dříň a Újezd v roce 1941. Ke Kladnu byly v roce 1950 připojeny Vrapice a v roce 1980 obec Švermov.

Poválečné historii Kladna se rovněž nevyhnuly nezákonnosti komunistické totalitní moci. Rozvoj města byl určován extenzivními směry, tj. přílivem pracovních sil, nemajících k městu jakýkoliv vztah, výstavbou unifikovaných, monstrózních a odcizených sídlišť a zrůdnou snahou o fyzické vymazání původní zástavby centra města. 21. srpna 1968 bylo Kladno podruhé během třiceti let okupováno, tentokrát vojsky sovětského imperialismu - Rudou armádou. V průběhu 60. a 70. let byly ve městě postaveny některé důležité a potřebné stavby pro sport, kulturu a volný čas obyvatel města. Velmi však byla zanedbána oblast infrastruktury a životního prostředí. V listopadu 1989 a po prosincové návštěvě Václava Havla, těsně před jeho zvolením prezidentem opět svobodného Československa, se město Kladno a jeho obyvatelé stali součástí znovuobnovené demokratické společnosti.