[2280] HaDivadlo - Brno (divadlo)

HaDivadlo je součástí Centra experimentálního divadla v Brně, společně s Divadlem Husa na provázku a Divadlem U stolu.

HaDivadlo vzniklo v roce 1974 v Prostějově. Původně zde byl záměr vybudovat namísto stagionové scény profesionální soubor s orchestrem, nakonec ale všechny tyto představy odpovídaly spíše konvenčnímu oblastnímu divadlu, proto mu byl oktrojován název Hanácké divadlo.

Realita tohoto divadla byla ovšem trochu jiná: pro nové divadlo byla dána k dispozici pouze čtyři placená místa a v průběhu roku 1974 byl k divadlu přijat režisér Svatopluk Vála, dramaturg Josef Kovalčuk, organizační tajemník a technik. Více než dva roky potom trval dosti tvrdý boj o charakter nového divadla. Základem hereckého souboru se stali členové bývalého Válova Studia LŠU, doplnění o amatéry, hlavně studenty, a hostující herce (z Olomouce a Uherského Hradiště).

K rozhodujícímu zlomu však došlo až v roce 1977, kdy si soubor vyvzdoroval možnost odejít z velkého kukátkového divadla a inscenovat své scénáře v nepravidelném prostoru přednáškového sálu Kotěrova Národního domu.

V té době se formuje i stálý herecký soubor - M. Černoušek, M. Maršálek, I. Hýsková, J. Kohut a od roku 1978 i hrající režisér A. Goldflam. Určujícími inscenacemi tohoto období se stal Válův triptych Ekkykléma - Depeše na kolečkách - Chapliniáda (1977 - 79) a Goldflamovi inscenace Kovalčukových scénářů Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě L.P. 1715 aneb Ondráš a Život ze sametu barvy lila (podle B. Okudžavy).

V roce 1979 bylo HaDivadlo (touto zkratkou se hlásí k netradičnímu studiovému pojetí divadelnosti a dlouho ji nesmí oficiálně užívat) prakticky před zrušením. Napomoci tomu měla ustanovení tehdy vydaného divadelního zákona. HaDivadlo však v té době již mělo ohlas u diváků po celé republice a díky úspěšným vystoupením na divadelních festivalech i respekt u odborné veřejnosti.

Nakonec to byly zřejmě obavy z rozruchu, jaký by zrušení mladého souboru vyvolalo, že se posléze našlo řešení v připojení k brněnskému Státnímu divadlu a HaDivadlo se tak spolu s Divadlem na provázku stalo jeho experimentální scénou.

V první polovině osmdesátých let HaDivadlo spolupracuje se scénografem J. Konečným, výtvarníky M. Husákem a V. Stratilem, skladatelem J. Bulisem nebo písničkářem V. Koubkem.

Charakteristickými rysy poetiky HaDivadla v letech 1980 - 83 jsou nesyžetovost, asociativní navazování situací, prolínání skutečnosti vnitřní a vnější, případně snu. V tomto období vznikají například inscenace: Hra bez pravidel, Bylo jich 5 a půl, Ztráty a nálezy atd.

V roce 1982 se hodně mění i herecký soubor, přicházejí B. Plichtová, H. Mllerová, B. Rychlík, J. Sedal, o něco později i I. Klestilová. Odchází S. Vála.

Desetileté působení v Prostějově skončilo pro HaDivadlo na jaře 1985 festivalem vlastních inscenací i představení pozvaných spřízněných souborů a premiérou Útržků z nedokončeného románu.

Vzhledem k postoji prostějovských orgánů byla pro HaDivadlo ve městě situace nadále neudržitelná a především z důvodů sebezáchovných se přestěhovalo do Brna. Zde po komplikacích získalo možnost po tři roky hrát v Klubu školství a vědy B. Václavka, po vyhazovu potom v letech 1988-90 v kulturním středisku na Šelepově ulici.

Jestliže potřeba kritické reflexe nezdravého a nenormálního společenského klimatu provázela tvorbu HaDivadla od samých počátků, v průběhu let osmdesátých narůstala potřeba vyjádřit se co nejotevřeněji. Vznikají inscenace: Cesty, Dnes naposled, Dcery národa, Žádná tragédie, Proces atd.

Rozrazil V té době už také HaDivadlo společně s Divadlem na provázku koncipuje projekt publicistického divadla Rozrazil (1988), jímž se chce přímo podílet na proměně společenských a politických poměrů. Přes několik zákazů a hrozeb likvidací obou souborů je Rozrazil uváděn od října 1988 až do listopadu 1989, kdy 17.listopadu při představení v pražském Junior klubu Na chmelnici přivádějí herci na scénu studenta zmláceného na Národní třídě, aby zde podal první veřejné svědectví. Následujícího dne oba soubory v čase začátku odpoledního představení - v 16 hodin - jako první divadla v republice vyhlašují stávku. Bezprostředně následují další občanské i divadelní aktivity, jimiž se podílejí na listopadovém převratu.

Po listopadu HaDivadlo dožívalo na “Šelepce” už jen necelý rok. Nové prostory členové souboru hledali už delší dobu, do listopadu ovšem bez valné šance je skutečně získat.

V květnu 1991 je nakonec slavnostně pokřtěn sálek na Sukově ulici na Kabinet múz. Kabinet múz ovšem není jen prostor, ale také program, který krystalizoval v průběhu roku 1990. Na jeho formování a formulování se nově podílel i J.A. Pitínský, který se stal druhým režisérem. Tak došlo k propojení činnosti HaDivadla a Ochotnického kroužku.

Inscenace JOB(Cena Nadace A. Radoka) Hlavním obsahem činnosti Kabinetu múz mají být inscenace HaDivadla, vedle nich je však počítáno se záplavou dalších aktivit (literární a hudební café, výstavy, autorská čtení, diskuse, výtvarné a parateatrální akce, přehlídky a vystoupení spřízněných souborů, vydávání časopisu a publikací, tance posledního dne atd.) s cílem stvrzovat “obnovitelnost a přirozenou, jemnou sílu české kultury...” - a být “akumulátorem působivých a dobrých lidských úmyslů” (Pitínský).

Do Kabinetu přichází HaDivadlo také s řadou nových tváří, které se v souboru objevovaly postupně od konce let osmdesátých: Mariana a Hynek Chmelařovi, M. Maláčová, N. Kovářová. Z Ochotnického kroužku vedle Pitínského M. Ludvíková, hrající manažer M. Sedláček, hrající muzikant a skladatel M. Dohnal, volně spolupracující architekt, scénograf a herec T. Rusín, M. Zavadil, J. Ludvík, Š. Rusín a další. Manažerem se stává básník, textař a rockový muzikant K. David, z divadelních škol přicházejí herci J. Halounová, D. Poláková, G. Řezníček.

První divadelní premiérou byly 4.května 1991 Lidská tragikomedie L. Klímy ( v úpravě M. Černouška a režii A. Goldflama) a stala se jednou z nejvýznamnějších událostí českého polistopadového divadla.

Na počátku sezóny 1992/1993 odchází J.A.Pitínský a svůj vztah k divadlu uvolňuje i další režisér A. Goldflam. V této sezóně vzniká patrně nejpopulárnější inscenace v historii souboru, retromuzikál Hvězdy na vrbě pod vedením K. Davida.

V roce 1996 se uměleckým šéfem souboru stává David Jařab spolu s Ivou Volánkovou, novým dramaturgem se po odchodu Josefa Kovalčuka stává Luboš Balák.

Do souboru přicházejí významné herecké osobnosti z řad čerstvých absolventů JAMU: Marek Daniel, Pavel Liška, Josef Polášek a Tomáš Matonoha.

Dále se na vedoucí pozici souboru objevuje Břetislav Rychlík, Janoš Krist a chvíli také Miloš Černoušek.

V roce 1999 do divadla přichází z Činoherního studia Ústí nad Labem na místo uměleckého šéfa Jiří Pokorný, který svou uměleckou vizi divadla staví na vyhledávání a inscenování současných českých i zahraničních dramatických textů.

Po odchodu Jiřího Pokorného do pražského Divadla Na zábradlí v roce 2004, krátce zastává místo uměleckého šéfa dosavadní ekonomicko-organizační šéfka Valeria Schulczová.

V červnu 2004 se do čela HaDivadla po letech dostává opět jeden z jeho zakládajících členů Josef Kovalčuk. Kmenovou režisérkou se stává Oxana Smilková, režisérem a dramaturgem Ondřej Elbel.

V červnu 2005 vyhrává konkurz na nové umělecké vedení HaDivadla dvojice Luboš Balák (umělecký šéf) a Ondřej Elbel (režisér a dramaturg). Od září 2005 nastupují noví herci - Helena Baráthová, Kamila Kalousová, Václav Neužil a Jiří Hájek. V září 2005 se také HaDivadlo účastní prestižního mezinárodního festivalu DIVADELNÁ NITRA s inscenací J.A.Pitínského RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY.