[2277] Městské divadlo - Brno (divadlo)

Tendence založit v Brně druhou činoherní scénu existovaly ještě za první republiky, ale až po válce, hned koncem května 1945 se podařilo skupině mladých divadelníků, v čele s pětadvacetiletým režisérem Milanem Páskem získat licenci k provozování druhé činoherní scény zásluhou profesora Jiřího Krohy, který tehdy v Brně zastával na NV funkci kulturního referenta a podpořil tento nápad. Podmínky byly ale tvrdé – prokázat nejen ekonomickou soběstačnost, ale především uměleckou životaschopnost ve zkušebním období tří měsíců (červen – září). Absurdní představa. Dnes by v letním parnu nikdo do divadla nešel. Ale bylo po válce, kulturní půst byl dlouhý a tak diváky nic neodradilo. Soubor začal působit pod názvem Svobodné divadlo na Falkensteinerově ulici (dnes Gorkého) a v té zkušební době odpremiéroval 5 nových her. Podle počtu repríz byla nejúspěšnější tehdy česká novinka V. Nezvala Manon Lescaut a Plautův Lišák Pseudolus. Soubor mladých nadšenců zřejmě přesvědčil a stačil do konce sezony (červen 1946) nastudovat ještě dalších 15 nových her. Dvacet premiér byl úctyhodný výkon. Svobodné divadlo bylo sice divadlem chudičkým (malé gáže, nebylo peněz na výpravy, atd.), ale bohatým na energii a tvůrčí nadšení. Za čtyři roky (do koce sezony 1948 - 1949) mělo divadlo na svém kontu 71 premiér a přes tisíc repríz. K největším tahákům patřily hry Karla Čapka – Matka a Věc Makropulos a detektivka Agathy Christie Deset malých černoušků.

Ale to už klepaly na dveře „nové“ reformy. Divadlo (tak jako ostatní) muselo měnit nejen umělecké koncepce, ale i přejmenovat svůj název – Městské a oblastní divadlo, Krajské oblastní divadlo, což znamenalo, že divadlo má v povinnosti dbát i o rozvoz divadelní kultury v moravských a českých regionech. Od roku 1962 bylo divadlo přejmenováno po bratřích Mrštících. Málokdo už ví, že divadlu hrozil jiný název - po ministru Zdeňku Nejedlém - a že chytří divadelnící si vzpomněli na bratry Mrštíky a zaštítili se jimi, i když kromě Maryši se k jejich odkazu vlastně nehlásili. Sídlo mělo divadlo na Jakubském náměstí (dnes Divadlo Bolka Polívky). Název Divadlo bří Mrštíků si divadlo drželo až do roku 1988, kdy bylo násilně sloučeno s divadlem Večerní Brno a Loutkovým divadlem Radost pod jeden název Brněnská divadla. Monstrózní celek se naštěstí po sametové revoluci rozpadl a dospěl k definitivnímu názvu Městské divadlo Brno. Celou tu zajímavou historii podrobně popsal prof. dr. Zdeněk Srna v publikaci Půlstoletí Městského divadla Brno. V historii divadla se vystřídalo mnoho tvůrců - jmenujme alespoň ty nejhlavnější, jako byli prof. Rudolf Walter, dr. Libor Pleva, Antonín Kurš, Jan Fišer, Milan Pásek – zakládající režisér a ředitel, poté pak ředitel od šedesátých let až do konce let osmdesátých, a konečně Stanislav Moša, současný ředitel a šéfrežisér, pod jehož vedením divadlo zásadně změnilo umělecký kurs. Přestavba Činoherní scény na Lidické, a výstavba nové Hudební scény pro 7OO diváků, je především Mošovou užitečnou aktivitou a zásluhou. Divadlo má na svém kontě - od svého počátku do současnosti - 600 premiér, a v roce svého jubilea 2005 – bude divadlu už 60 let a těžko počitatelné množství repríz.

Městské divadlo Brno představuje v rámci současného divadelního dění v České republice jednu z nejprogresivnějších uměleckých institucí s programovým zaměřením na činoherní a muzikálovou divadelní produkci.

Divadlo disponuje výjimečným hereckým souborem, který v činoherní i v muzikálové produkci jen těžko nachází srovnatelnou konkurenci (např. Radka Coufalová - Vidlák obdržela v roce 2007 prestižní Cenu Thálie za ztvárnění Vypravěčky v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, o rok dříve získal Dušan Vitázek Cenu Thálie za mimořádný herecký výkon v muzikálu Hair, Alena Antalová se stala nositelkou Ceny Thálie za rok 1999 v kategorii Talent roku, stejně jako Markéta Sedláčková v kategorii muzikál za ztvárnění role Lízy Ďulínkové v muzikálu My Fair Lady ze Zelňáku, Zdena Herfortová obdržela Cenu Thálie v roce 1995 za ztvárnění titulní role v Brucknerově historickém dramatu Alžběta Anglická, na tuto cenu byli rovněž nominováni Jitka Čvančarová za ztvárnění role Sandry v muzikálu Svět plný andělů, Zdeněk Junák za výkon v muzikálové baladě Koločava, Martin Havelka za herecký výkon v komedii Sluha dvou pánů a Jan Apolenář za ztvárnění Puka ve Snech svatojánských nocí).

Vedle kritikou i širokou veřejností vysoce oceňovaných činoherních inscenací (Kamenný host aneb Prostopášník, Čekání na Godota, Jak je důležité míti Filipa, Racek, Jindřich VIII., Osudy dobrého vojáka Švejka, Hráči, Přelet nad kukaččím hnízdem, Smutek sluší Elektře, Libertin, Marná lásky snaha, Sluha dvou pánů, Parazit, Naši furianti, Romeo a Julie, Amadeus, Kean IV., Cyrano z Bergeracu, Brouk v hlavě), proslulo Městské divadlo Brno obzvlášť svými muzikálovými a hudebně divadelními produkcemi (Hair, Babylon, Cabaret, Koločava, Máj, Muzikály z Broadwaye, My Fair Lady ze Zelňáku, Sny svatojánských nocí, Svět plný andělů, West Side Story).

V roce 2001 byl v brněnském Městském divadle položen za účasti ministra kultury ČR Pavla Dostála základní kámen Soudobé hudební scény. Za výstavbou nové kulturní instituce stály dva důvody: Brnu chybí dle urbanistické studie o několik tisíc divadelních míst víc, než nabízí každý večer svým občanům dnes, a fakt, že moravské metropoli schází velké hudební divadlo s odpovídajícími dispozicemi.

Nová divadelní budova Městského divadla Brno je architektonicky a technologicky koncipována tak, aby splnila veškerá očekávání tvůrců i diváků. Již dnes se o ní odborníci vyjadřují s nadšením. Prolínají se v ní dva historické divadelní systémy, které společně vytvářejí jeden unikátní prostor. Hlediště je ozvěnou antických amfiteátrů, ve kterých se scházela tehdejší obec a které byly uspořádány tak, aby diváci kromě dění na jevišti vnímali mimovolně i své bližní v hledišti a spoluvytvářeli tím jakousi „jednotnou duši“ hlediště. Jeviště je pak dispozičně realizováno v tom nejlepším řešení, které nám odkázalo barokní iluzivní divadlo - zde pak posíleno nejmodernější jevištní technologií, která zabezpečí všechna potřebná jevištní kouzla a navíc ušetří i mnoho lidské práce, materiálu a tím i peněz. Technické zázemí představuje jednu z největších stavebních vymožeností. Prostor jeviště je vybaven pevnými i mobilními tahy, které umožňují zavěšení dekorací na celé ploše jeviště, ale i před portálem. Šest jevištních třípatrových stolů vybavených propadly dokáže vytvořit současně visuté jevištní konstrukce, přičemž horní desky zmiňovaných stolů jsou naklápěcí - lze tedy vytvořit z celého jeviště šikmou plochu. Samostatné pojízdné vozy – z každé strany jeviště – jsou mobilní a schopné během inscenace najíždět do prostoru. Všechny mobilní prvky jsou senzorově a dotykově zabezpečeny proti úrazu automatickou blokací. Světelný park je plně digitalizován. Jsou navržena tzv. inteligentní svítidla, která na základě příslušného softwaru plynule mění sílu, intenzitu i tvar světelného paprsku, při průběžné změně barevnosti světelného paprsku v celé šíři světelného spektra. Akustika je řešena na základě počítačových modelů šíření zvuku tak, aby pokryla celou plochu hlediště vyrovnanou zvukovou hladinou. Modulace a úprava akustiky byla pochopitelně řešena s ohledem na potřeby hudebního divadla.
Stavba byla realizována akciovou společností ŽS Brno. V říjnu 2004 byla Hudební scéna s kapacitou 680 míst slavnostně zpřístupněna veřejnosti – první premiérou v novém domě se stal slavný muzikál Hair (Vlasy) podle stejnojmenného filmového scénáře Miloše Formana. V budoucnosti se počítá s uváděním inscenací především hudebního charakteru (muzikál, opereta, koncerty), ale nevylučují se ani realizace mimořádných projektů činoherních. Repertoár má představovat to nejlepší, co v současném divadle vzniká u nás i ve světě. Nové divadlo by se mělo stát platformou pro současné hudební skladatele, scénáristy, libretisty a básníky. Pro režiséry a jejich inscenační kreace. Samozřejmě, že zde budou uváděny inscenace titulů, které jsou stále živé a jejichž odkaz se s léty neoslabil. Hudební scéna Městského divadla Brno se stala svou úrovní divadlem třetího tisíciletí. Studii a prováděcí projekty zpracovala architektonická společnost 1. Černopolní, která úzce spolupracovala s předními scénografy a při řešení vycházela z poznatků moderních divadelních budov v rámci celé Evropy. Vznikla scéna, jež se svým řešením stala jedinečnou stavbou nadregionálního významu. Scéna, která s maximální vybaveností, vysokou profesionalitou a konkurenceschopností podstatně posiluje kulturní pozici města Brna.